Eurošaškárna

Klesající preference, narůstající nespokojenost, ekonomická nejistota, protesty zemědělců, různé kriminální aféry od Dozimetru až po čachrování s byty v Brně. Chtěli prostě mluvit chvíli o něčem jiném, a to se podařilo. Hlavní iniciátor, TOP 09 Markéty Pekarové, tedy strana, která už je pod hranicí vstupu do Parlamentu, nejprve připomněla, že jsme vstup do Eurozóny vlastně slíbili, že můžeme vstoupit do ERM II, což je nezávazné, a že Maastrichtská kritéria jsou vlastně přesně tím, co tak jako tak chceme a potřebujeme. ODS tím sice byla zaskočena, ale její píáristé vymysleli dobrou kličku a přidali návrh, aby se o euru rozhodlo v referendu. Tím dostalo toto zástupné téma novou sílu, přičemž autorům muselo být od začátku jasné, že referendum by velmi pravděpodobně skončilo zamítnutím. 

Nu a tak se do toho vložili ještě píáristé STAN a jejich ministr Dvořák tiše najmenoval zmocněnce pro euro … to je v celém tématu asi to nejvtipnější. Hladina se rozčeřila, ministr Dvořák prohlásil, že se jedná o jeho vlastního zmocněnce, tedy ne o zmocněnce vlády. To je trochu nesmysl, protože zmocněnci jednotlivých ministerstev či ministrů samozřejmě ve své kompetenci za vládu a za tento stát vystupují. Jsou to například zmocněnci ministerstva spravedlnosti, kteří hájí naše zájmy před mezinárodními soudy atp. No nic – pětikoalice se sešla na dohadovacím řízení, ze kterého je znám jediný výstup: ministr Dvořák změnil zmocněnce na poradce, čili rozhněvané strany pětikoalice se uklidnili (vlk se nažral) a ekonom Petr Zahradník si zachoval své místo ve Strakově akademii (koza zůstala celá). 

Je příznačné, že zatím jediné dohadovací řízení v pětikoalici se uskutečnilo k personální otázce. O ničem důležitějším se vládní strany dohadovat nemusejí, v otázkách ceny energií, chování maloobchodních řetězců, zchudnutí země a odlivu kapitálu do zahraničí, vleklé byrokracie, váznoucí digitalizace, upadajících exportních možností mají jasno a jsou ve shodě. Dokonce i otázka přijetí Eura je moc nevzrušovala, dokud tu nebyl svévolně jmenovaný zmocněnec. To si prostě bratři v pětikoalici netolerují.  

Za dva roky společného vládnutí dospěla tato vláda k úpadku země nejen v ekonomickém smyslu, ale upadá i sociální smír, vnitřní a zahraniční bezpečnost a vážně narušený je i demokratický charakter země. Nejde jen o styl vládnutí pětikoalice, která si obstarala převahu ve všech nejvyšších ústavních institucí, od Hradu až po ústavní soud. Jde i o návrat strachu z pronásledování některých názorů, z šikanování a omezování veřejné diskuze, což vede k posilování radikálů a populistů. Kdo má v tomto pětikoaličním slepenci trochu rozumu v hlavě, ten se nyní snaží o určitou emancipaci. Je mu jasné, že v dalších volbách se z těchto výsledků budou skládat účty a že se bude hledat viník. Tuto roli ovšem nikdo v pětikoaličním bratrstvu hrát nechce a na Babiše už se to svádět nedá. Začíná tedy hra o to, komu zůstane v roce černý Petr. Podobných výpadů tedy bude nejspíš přibývat. Nic nového z nich bohužel nevzejde, problémy zůstanou a budou nejspíš ještě horší.