„Yoko Ono je už jednadevadesát a nedá si pokoj.“ Londýnská Tate Modern vystavuje retrospektivu Lennonovy vdovy. Svačinu s sebou
Průřezová výstava Yoko Ono: Hudba mysli v londýnské Tate Modern mapuje téměř šest desetiletí kariéry dnes jednadevadesátileté umělkyně a mírové aktivistky Yoko Ono. Činí tak hravou formou, která vaši návštěvu promění v celodenní happening.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Britské kulturní povědomí Yoko Ono dlouhá desetiletí považovalo spíše za „ženu, která rozbila Beatles“, než za výraznou tvůrčí individualitu. I když ji její manžel John Lennon kdysi označil „za nejslavnější neznámou umělkyni“.
Aktuální výstava Hudba mysli v londýnské Tate Modern má šanci stereotypy narušit. Prostřednictvím dvou stovek exponátů v devíti rozlehlých sálech bývalé elektrárny na jižním břehu Temže berou kurátoři návštěvníky na výpravu od prvních počinů Yoko Ono koncem padesátých let v newyorské Greenwich Village prakticky po současnost.
Vdovu po Johnu Lennonovi výstava přibližuje jako všestrannou konceptualistku se široce rozprostřenou a ničím neohraničenou představivostí.
Uměleckost svého vyjádření spatřuje Yoko Ono v originalitě myšlenky a nápadu. V prolínání volně asociovaných obrazů a myšlenkových metafor. Ve schopnosti provokovat a inspirovat publikum, aby se stalo součástí jejích představ a smyslového vyjádření.
Hudba mysli není tedy výstavou jednosměrné absorpce a obdivu vizuálních koncepcí, barev či tónů. Je výzvou k dotekům a prolínání duše. Také proto je lepší se za Yoko Ono vypravit jako na celodenní happening. Odložit v šatně ostych a vlastní důležitost. Popustit uzdu představivosti a jít si hrát. Svačinu s sebou.
New York: v centru umělecké avantgardy
Výstava putuje po trasách, které předurčily osobní i umělecký osud Yoko Ono: Tokyo – New York – Londýn – New York. Představuje ji jako hudebnici a zpěvačku (původně studovala kompozici), fotografku, výtvarnici, filmařku a performerku.
Čtrnáctiletá Yoko leží v srpnových dnech roku 1945 na trávníku. Rozbombardované Japonsko kolem ní je v troskách. S přivřenýma očima
