Výsledkem portugalských voleb je především nejistota. A také vzestup krajní pravice

Půl století od takzvané karafiátové revoluce, tedy faktického konce autoritářské diktatury v Portugalsku, bude mít v tamní politice výrazné slovo krajní pravice. Strana Chega (lze přeložit jako Dost) v předčasných parlamentních volbách více než zdvojnásobila svůj předchozí zisk a chce se podílet na pravicové vládě.

Při skládání kabinetu dostane jako první šanci pravicová Demokratická aliance (AD) v čele s Luísem Montenegrem, které se ale od voleb v roce 2022 nepodařilo dostatečně vyrůst. Portugalsko se sice výrazně posunulo doprava, na svědomí to nicméně nemá koalice spojující pravicovou sociální demokracii, křesťanské konzervativce a monarchisty, ale právě krajně pravicové uskupení.

Tváří v tvář ekonomické i bytové krizi a stále těžším dopadům klimatické změny je politická nestabilita to poslední, co Portugalsko potřebuje.

Pro voliče navíc výsledky nedělních voleb znamenají konec hned dvou velkých jistot. Kromě ztráty image „poslední oázy“ vzdorující krajní pravici v Evropě také v Portugalsku končí bipartismus v podobě dvou stálic tamní politické scény, středopravé Demokratické aliance a středolevé Socialistické strany (PS). Obě tradiční strany sice obsadily první dvě pozice, ani jedna ale nemůže složit vládu s pomocí malých stran, které většinově propadly. Na tom má podíl i absence pětiprocentního prahu známého například z České republiky. Do parlamentu se tak dostala například ekologická strana Lidé, zvířata, příroda (PAN) s necelými dvěma procenty hlasů a jedním poslancem.

🇵🇹#Portugal, legislative election results:

AD (PSD/CDS-PP/PPM): 79 seats
PS: 77 seats
CH: 48 seats
IL: 8 seats
BE: 5 seats
CDU: 4 seats
L: 4 seats
PAN: 1 seat

The votes from abroad are yet to be counted and will decide the 4 last seats.#legislativas2024 pic.twitter.com/IDBMhXLtFV

— World Elects (@ElectsWorld) March 11, 2024

Chega stoupá vzhůru

Nově si tak musí Portugalsko zvykat na nejméně 48 zástupců krajní pravice ve dvěstětřicetičlenném parlamentu. Jejich počet může totiž teoreticky ještě vzrůst, protože výsledky hlasování v zahraničí, ze kterého vzejdou čtyři poslanci, budou známé nejspíše až příští týden. Hlasy ze zahraničí se sice v minulosti rozdělovaly mezi sociální demokraty a socialisty, někteří Portugalci v cizině ale v posledních letech tíhnou k postavám, jako jsou Donald Trump nebo Jair Bolsonaro, tedy politici blízcí krajní pravici.

Právě Chega je spolu s Liberální inciativou (5 procent a 8 křesel) jedinou ze stran mimo hlavní duo, která zaznamenala výraznější výsledek. Vítěz voleb tak má v podstatě dvě možnosti: dohodnout se s PS na menšinové vládě, nebo kladně odpovědět na vábení Chegy a vpustit do vlády krajní pravici (což zatím odmítá).

Chegu tak mnozí považují za neoficiálního vítěze voleb, přestože výsledky komentátoři v Portugalsku i sousedním Španělsku označují za „prohru všech“. Za necelých pět let strana, která si přisvojila slogan diktátorského režimu Estado Novo „Bůh, země, rodina“, k němuž přidala ještě „práci“, svoji podporu navýšila z šedesáti tisíc na více než 1,1 milionu hlasů a poslance nezískala jen v jednom z osmnácti distriktů pevninského Portugalska. Chega také dokázala masivně mobilizovat voliče, což se odrazilo v nejvyšší volební účasti (přes 66 procent) od roku 1999.

Jednou z příčin vysoké podpory krajní pravice jsou korupční kauzy vládních socialistů. Kvůli vyšetřování své osoby i svého okolí podal expremiér António Costa loni na podzim demisi a oznámil, že už znovu kandidovat nebude. Frustrace z politiky spojená s nízkými mzdami, vysokými životními náklady a bytovou krizí vyústila v protestní hlasy, které se rozhodlo využít přes 18 procent volících Portugalců.

Od ultraliberalismu k rasismu

„Tento výsledek je účtováním země, která byla po desetiletí dušena, ovládána a manipulována levicí a extrémní levicí, které dominovaly redakcím, institucím a naší ekonomice,“ řekl v neděli po vyhlášení výsledků voleb lídr Chegy André Ventura. Zakladatel uskupení a bývalý člen pravicové Sociálně demokratické strany (PSD) ale ve svém projevu šel ještě dál. „Je napsáno ve hvězdách, že tohle byl poslední krok. Ať se jim to líbí nebo ne, tato síla za šest měsíců nebo za rok vyhraje volby,“ prohlásil Ventura, který mimo jiné označil Chegu za „nejvíce pronásledovanou stranu v portugalské historii“.

S rostoucí podporou charismatický Ventura opustil ekonomický ultraliberalismus ve stylu argentinského prezidenta Javiera Mileie a voličům slíbil, že bude bojovat proti nízkým mzdám a za vyšší penze. Se zaměřením na korupci a migraci pod heslem „Portugalsko potřebuje uklidit“ pak nechal lídr Chegy vzpomenout na své politické začátky. PSD totiž musel opustit po neúspěšné kampani na starostu Lisabonu, kterou mimo jiné postavil na protiromské rétorice. O menšině tehdy například mluvil jako o „kriminálnících“ spoléhajících na sociální dávky.

Strašení islamizací

V letošní kampani se Ventura zaměřil na muslimskou menšinu v Portugalsku. Po vzoru svých „přátel“ Mattea Salviniho a Geerta Wilderse požaduje přísné tresty pro nelegální migranty a volá po „drastickém snížení islámské přítomnosti v Evropské unii“. Nakolik ale právě tato rétorika přilákala voliče k podpoře Chegy, zůstává otázkou. Portugalsko totiž i podle příslušníků muslimské menšiny, která tvoří okolo 0,6 procenta tamní populace, zůstává tolerantní zemí.

„Mnoho muslimů přišlo z bývalých portugalských kolonií jako Guinea-Bissau nebo Mosambik, takže jde o portugalské občany. Znají kulturu i jazyk a jsou zde i 55 let,“ vysvětluje pro server Hyphen imám David Munir z Lisabonské centrální mešity. „Chega možná mluví o problémech imigrace, my ale nemáme pocit žádné islamofobie v portugalské společnosti,“ dodává Munir.

Počet lidí s původem mimo Portugalsko sice každým rokem roste, hned třetinu všech příchozích ale tvoří Brazilci, často evangelikálové. Nejvyšší nárůst přistěhovalců pak úřady zaznamenaly u občanů Velké Británie, Bangladéše, Pákistánu a Angoly. Poslední měsíce nicméně přeci jen rostla nespokojenost s nedostatečnou kontrolou migrace.

Vzhledem k více než 700 tisícům nových voličů ve srovnání s minulými volbami se zdá, že Ventura a spol. sbírají hlasy napříč Portugalskem bez ohledu na svou ideologii. „Osmnáct procent portugalských voličů nejsou rasisté a xenofobové, jsou to zkrátka rozhořčení Portugalci,“ řekl ve svém povolebním projevu lídr socialistů Pedro Nuno Santos.

Pád portugalské (i evropské) levice

Právě levice je asi největším poraženým těchto voleb. Podporou Ruska zatížení komunisté spolu s radikálními Zelenými jen potvrdili svůj pád, když získali pouhé čtyři mandáty. Zklamaní odcházejí i socialisté. Skandály obklopeného expremiéra Costu sice v čele vystřídal Santos, ani exministr pro bydlení a infrastrukturu, stojící za propojením Lisabonu a Porta rychlodráhou, ale neuspěl. Sázka na připomínání svých úspěchů a pověst diplomata ani strašení tím, že pravice bude vládnout s extremisty, nepřebily pošramocenou pověst socialistů a neuspokojivé výsledky v oblasti bydlení, za kterou byl Santos zodpovědný. Nenapodobil tak lídra španělských socialistů Pedra Sáncheze, který i přes nepříznivé prognózy zvládl loni v létě uspět a následně vytvořit vládu.

Mezi evropskými socialisty tak zavládla ještě chmurnější nálada než dosud. Z 27 zemí Evropské unie už totiž vládnou pouze ve čtyřech, jak připomíná server Politico. Pyrenejský poloostrov byl od konce obou diktatur pro evropské socialisty stabilním prostorem, to se ale zřejmě mění. Navíc ani španělské socialisty, kteří si za cenu amnestie vyjednali podporu katalánských separatistů, teď zřejmě nečekají lehké roky vládnutí.

Neradostné vyhlídky

Jako první se o vytvoření vlády pokusí v Portugalsku pravice. Socialisté krátce po zveřejnění výsledků voleb uvedli, že nový pravicový kabinet při hlasování o důvěře neshodí. V případě projednávání rozpočtu už ale situace může být odlišná.

Tváří v tvář ekonomické i bytové krizi a stále těžším dopadům klimatické změny je přitom politická nestabilita to poslední, co Portugalsko potřebuje, píše magazín Jacobin. Vyloučeny nejsou ani další předčasné volby, ty nicméně podle portugalské ústavy může prezident republiky vyhlásit nejdříve šest měsíců po těch uplynulých. Mezi vyhlášením a konáním voleb pak musí oběhnout ještě dalších 55 dní. Nejdříve se tak Portugalci mohou k urnám vydat znovu v polovině listopadu.

Mezitím zemi čekají volby do Evropského parlamentu a také připomínka padesátého výročí konce salazarovské diktatury. Právě tyto dvě události ukážou, nakolik se Portugalsko naklonilo napravo. Zatímco v prvním případě půjde o odraz vůle voličů, v druhém případě bude pozornost upřená přímo na poslance. Součástí dubnových oslav je totiž také opakování hesla revoluce „Fascismo nunca mais“, tedy „Už nikdy fašismu“, z úst poslanců. Kolik z nich zůstane mlčet, nám možná ukáže, jak vysoko v Portugalsku krajní pravice poroste.

Autor je spolupracovník redakce.