Mám za sebou 4 měsíce tvrdého tréninku a první závodní test na Pražském 1/2maratonu, kde jsem si splnil cíl, doběhnout do 1:45 h. Ověřil jsem si, a to nejen já, že tréninkový plán stanovený Milošem Škorpilem funguje a z plného tréninku se dá zaběhnout krásný čas.

Jiří Hlaváč

Je krásně vidět, jak jsme se všichni posunuli ve výkonech a v kondici. Nejlépe to dokumentují naše debaty na Fcb, kde už neřešíme běhy (dříve dlouhé) 10 km, ale jak dáváme běhy 30 km a naše tempo se na stejných tepových frekvencích posunulo minimálně o minutu k nižším hodnotám.

Jediný, co přetrvává, je respekt z maratonské vzdálenosti. Tam musím přiznat, sám za sebe, jsem se moc neposunul a pořád v hlavě „šrotuje“, co mě vlastně čeká a jak to po 35 km bude vypadat:-). Jeden posun tam je, už uvažuji, co bude po 35 km a ne po 21 km:-). Je vidět, jak lidská paměť klame a vlastně si neuvědomuje ten úžasný pokrok za 4 měsíce. 

Musím před Milošem smeknout a jen chválit za vyvážený trénink a veškerou podporu, kterou nám poskytuje. Jedna z rad byla nechat si udělat zátěžový test. Už dříve jsem o něm uvažoval, ale nikdy vlastně nebyl pořádný důvod tam opravdu jít. Teď jsem chvíli uvažoval, jestli mi to něco přinese, ale trenérovi se nemá odporovat a tak jsem vyrazil. Nechci popisovat známé věci, jak test probíhá, to si najdete i na stránkách Běžecké školy, opravdu vás nepřipraví o litry krve a dokonce i odejdete po vlastních:-). 

Jen chci napsat, co mi přinesl, a to asi bylo vůbec nejdůležitější. Bylo to zjištění, že opravdu mám na to uběhnout maraton a to dokonce prý za lepší čas než plánujeme:-). No řekněte, koho by takové vědecké zjištění nenakoplo a nezvedlo sebevědomí:-).

Chvíli jsem uvažoval, jestli není Miloš Škorpil domluven s Vital Praha na nabuzení běžcovy mysli:-). Ale 3 stránky podrobných grafů a tabulek mě přesvědčily, že asi ne a uvěřil jsem svým natrénovaným schopnostem. Samozřejmě mě další 30 km běh zase posadil na zem, ale ta víra tam je a to je k nezaplacení:-). 

Zkouška pravdy pak nastane 8.5.2016 na trati a věřím, že i v cíli Pražského maratonu.

Jinak musím přiznat, že celý tenhle bláznivý nápad s maratonem je samozřejmě hlavně pro to, abych si uspokojil své ego stárnoucího chlapa a dokázal si, že ještě nepatřím do starého železa. Nevím, jak jiní, ale neznám jinak rozumný důvod, proč bych se měl honit 30 km a více, pak doma ležet s křečemi v nohou a jakmile povolí, vyrazit na další intervalový nebo tempový běh:-). 

Následně si o tom vyprávět, zvesela, s kamarády ze skupiny a zjišťovat, že v tom člověk není sám a pocity jsou u většiny podobné. Ta naše skupinka běžců, která se podporuje v rámci projektu, je k nezaplacení, jak při sdílení zkušeností a poznatků z tréninku, tak při veselých společných výbězích, kdy se ty km polykají tak nějak samy. 

Co říct na závěr, moc se těším, i když se strachem na den M, kdy už vyběhneme. Čtyři měsíce tréninku jsou náročné nejen na fyzičku, ale mají vliv i na celou rodinu, kdy vše je podřízeno tréninkovému plánu, i když si občas o den posunete trénink, tak objem prostě naběhat v týdnu musíte, a času je pořád méně a méně s tím, jak narůstají km:-) a doba na trase.

Jediná věc, která mě za dobu mého běhání cca 3,5 roky nepotkala, ale kterou stále vyhlížím, je ta běžecká “nirvána, euforie”, co všichni popisují na internetu a v knihách, jak je to nádherný pocit z běhu a jde to samo, tak lidi věřte, že je to hlavně dřina, dřina a zase dřina a bolí vás celé tělo:-). Je to ale nádherná dřina a zase opět vyběhnete, když běhu jednou propadnete. S přesvědčením, že to my všichni z programu Miloše Škorpila „maraton s Milošem pod 4 hodiny” 8.5.2016 v Praze dáme. Věřím, že někdy tu běžeckou „nirvánu” zažiji a najdu, proto pokračuji v běhu života a tréninku dál:-).

P.S. Jirka byl účastníkem první skupiny Maratonu pod 4. Shodou okolností se i letos běží 8.5, a současná skupina je poslední, která to zažije, protože život nezastavíš a život je změna, takže od podzimu to bude jinak.