Domácí výuka je stále populárnější a volí ji rodiče dětí různého věku, jak žáků základních škol, tak studentů středních škol. „Dceři chci dopřát svobodné a šťastné dětství, naplněné smysluplnými aktivitami,“ řekla v rozhovoru pro NašeTéma matka domácí školačky Ivona Grünerová.
Během pandemie Covid-19 obliba individuální vzdělávání vzrostla, ale je to cesta pro každého? Jaké jsou výhody a nevýhody? Domácí vzdělávání nabízí jiný přístup k výuce. Společné učení s dítětem pomáhá budovat a upevňovat rodinné vztahy, včetně rovnováhy mezi školními aktivitami a rozvojem zájmové činnosti. Přestože dítě získává znalosti v pohodlí domova, má ve většině případů i podporu v učitelích a mentorech své kmenové základní školy.
Individuální vzdělávání není jen o vůli rodičů
Školský zákon pojímá individuální vzdělávání jako zcela výjimečný způsob plnění povinné školní docházky, který se uskutečňuje bez pravidelné účasti žáka ve škole. „Pro jeho povolení musí být mimo jiné dány závažné důvody. Mezi nejčastějšími důvody uváděnými rodiči je zdravotní stav žáka, který nedovoluje pravidelnou řádnou docházku do školy, časté pracovní cesty zákonných zástupců a jejich rodiny, potíže žáků různého charakteru (konflikty žák – učitel, šikana žáka, stres ze školy), speciální vzdělávací potřeby nebo mimořádné nadání žáka. O povolení individuálního vzdělávání žáka na 1. a 2. stupni základní školy rozhoduje pouze ředitel školy. K povolení individuálního vzdělávání musí být, mimo jiné, vyjádření školského poradenského zařízení a vzdělavatel musí mít při vzdělávání dítěte na 1. stupni maturitu a na 2. stupni VŠ. Není to jen o žádosti rodičů a jejich chtění,“ sdělil redakci NašeTéma náměstek ústředního školního inspektora Karel Kovář.
Kolik dětí se v Česku v současné době vzdělává doma? „Individuální cesta žáka vzdělávacím systémem není v České republice monitorována. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nevede registr žáků ani učitelů,“ odpověděl na dotaz náměstek Kovář.
Jaká je úspěšnost při přezkoušení na konci školního roku žáka na domácím vzdělávání?
„Při zkouškách prospěli všichni individuálně vzdělávaní žáci, kteří se zúčastnili přezkoušení, z toho 83,1 % s vyznamenáním. Jeden žák nebyl při zkoušce hodnocen. V některých případech hodnotila Česká školní inspekce znalosti žáků jako velmi dobré, případně nadstandardní za určité vzdělávací oblasti,“ uvádí Česká školní inspekce v publikaci (pozn. red.: novější data se nám nepodařilo získat).
Děti se učí zbytečnosti
Pro domácí vzdělávání svých dětí se rozhodla také Klára Polívková ze Zásmuk. „U nás to není ještě aktuální, syn bude začínat až v září tohoto roku. Ale rozhodla jsem se tak, protože v tom vnímám hodně svobody a volnosti. Dítě jde za podněty, které ho zajímají, baví a tím se učí. Nehledě na to, že se učíme každým dnem a každou minutou ve svém životě. Nevnímám, že by škola byla přínosná, a to nemluvím o psychickém zdraví. Líbí se mi, že se dítě může učit kdykoliv a cokoliv chce. Můžeme čas trávit společně, nebo se rozhodnout, že si vyjedeme na výlet. Myslím si, že děti se ve škole učí věci, které je nezajímají. Jsou to informace, které si nahrnou do hlavy a ty tam nezůstanou, protože nejsou pro život důležitě. Přesto to musí dělat a přicházejí o informace a zážitky, které je baví a přinesou jim mnohem víc než informace, které jim momentálně nic nedají,“ říká v rozhovoru pro NašeTéma Klára Polívková.
Kláro, shodli jste se na domácím vzdělávání s partnerem?
S partnerem jsme se neshodli. Já jsem jeden extrém, který má rád hodně svobodu a volnost a partner je pro klasický školský systém, případně by byl pro alternativní školu. Nicméně mu záleží na tom, aby byl syn v kontaktu s dětmi a svými vrstevníky. Cítím, že syn kontakt má, ale potřeboval by ho více, to by pro mě znamenalo neustále někam jezdit a seznamovat se s dalšími lidmi, navazovat přátelství, které by sedlo synovi i mně. Myslím, že díky tomu je s tím partner v pohodě. Pokud to nepůjde, je tu možnost, že syn půjde do školy.
Co musí udělat rodič proto, aby se jeho dítě stalo tzv. „domškolákem“?
V České republice je povinná školní docházka. Než dítě půjde k zápisu, je třeba navštívit pedagogicko psychologickou poradnu, kde se prověřuje, zda není vhodný odklad či různá specifikace dítěte. Nutností je přihlásit dítě na kmenovou školu, kam v pololetí a na konci roku musí na přezkoušení. V každé škole je to jinak, některé školy jsou přátelské a laskavé a jiné školy dodržují striktně, co dítě musí a nemusí umět.
Jak reaguje vaše okolí na to, že děti nepůjdou do klasického školního systému?
Snažím se obklopovat lidmi, kteří jsou stejně naladěni jako já. Co se týká rodiny, tak nejvíce přichází informace typu, že se dítě potřebuje socializovat. Jsou školy, které umožňuji dítěti na domácím vzdělávání se zapojit do kolektivu a různých činností. Naše kmenová škola, kde bude syn zapsaný, tuto možnost má. Může přijít po domluvě do družiny, nebo jet s dětmi na výlet. Socializace může probíhat, i když nebude chodit do klasické základní školy. Potkáváme se s dětmi na hřišti, v zájmovém kroužku, je i mezi dospělými. Nevidím v tom problém.
Co vám vadí na českém školství?
Na děti jsou kladeny velké nároky, co se týká učiva. Ztrácí se jim jiskra v očích, protože jsou zavaleny mnoha povinnostmi, co musí dělat a umět. Blokuje se jejich potenciál toho, čím by mohly být. To mi velmi vadí a je to hlavní důvod, který je pro mě důležitý. Učitelé neberou ohledy na děti a neberou je jako rovnocenné partnery. Ve většině případů se problémy řeší striktně a z mého pohledu neférově, není tam respekt a pochopení pro děti.
Co na to základní škola?
Redakci NašeTéma však zajímal i postoj školy k rodičům, kteří své dítě chtějí vzdělávat doma. Rozmlouvá škola rodiči takový typ vzdělávání? Oslovili jsme Danielu Dlouhou, metodika individuálního vzdělávání Základní školy Horní Kruty, která má v individuálním vzdělávání 12 žáků. Počet se zvyšuje a na příští rok se k zápisu hlásí přes 20 žáků.
„Když rodiče přichází s žádostí o individuální vzdělávání pro své dítě, nejdříve se obvykle ptáme, zda mají zkušenosti s výukou dětí a pedagogickými principy nebo s individuálním vzděláváním a co je k tomuto rozhodnutí vedlo. Jsme otevření a respektujeme rozhodnutí rodičů a snažíme se s nimi spolupracovat, abychom vytvořili prostředí, které nejlépe podporuje vzdělávací potřeby jejich dítěte. Zatím se nám nestalo, že bychom rodičům rozmlouvali individuální vzdělávání, ale spíše jsme se snažili pochopit jejich důvody a poskytnout jim podporu,“ říká Daniela Dlouhá, které jsme také položili několik otázek.
Má dítě s individuálním vzděláváním možnost navštěvovat například družinu, zájmový kroužek nebo výlety s ostatními spolužáky?
Ano, žáci s individuálním vzděláváním mají v naší škole plnou možnost účastnit se zájmových kroužků, družiny a akcí školy. Někteří žáci se s námi aktivně zapojují do různých akcí. Například letos na našem školním plese plánujeme ukázku latinskoamerických tanců, kterou předvedou žáci, kteří se rozhodli podílet se na této akci i přesto, že se učí doma a vidíme se pouze dvakrát ročně na přezkoušení. Ale rodiče u nás mají celý rok možnost obrátit se na nás v případě, že potřebují metodicky poradit v případě, že se doma úplně nedaří například pochopit určitou látkou. Všichni naši domškoláci mají svůj Gmail a také online učebnu, kam dáváme pravidelně různé materiály, odkazy a inspiraci do výuky. Oblíbený je portál Umíme to na procvičení učiva, který je pro všechny naše žáky zdarma.
Máte zkušenosti s tím, že chce dítě z individuálního vzdělávání přestoupit na klasickou povinnou docházku do ZŠ? Pokud ano, jak se začlenilo mezi spolužáky, bylo přijato do kolektivu?
Letos k nám v průběhu pololetí přešel jeden žák z individuálního vzdělávání na prezenční výuku. A úspěšně se začlenil do kolektivu. Možná k tomu přispělo i to, že jsme malotřídní škola s domácí atmosférou a kolektiv je tu velmi přátelský. Shodou okolností u nás v té době probíhala prevence od společnosti Semiramis a aktivity byly i cíleně zaměřené na posílení třídního klimatu a adaptaci nového žáka.
Doma se nepropadá
Zajímalo mě také, zda může žák na domácím vzdělávání propadnout? Odpověď vás možná překvapí. Propadnout nemůže, protože dle § 41 odst. 8 školského zákona ředitel školy individuální vzdělávání ukončí, pokud něco není v pořádku.
Důvodem ukončení mohou být nedostatečné podmínky pro vzdělávání, neplnění podmínek individuálního vzdělávání zákonným zástupcem, pokud žák na konci školního roku neprospěl, nebo nevykonal příslušné zkoušky ve škole ani v náhradním termínu. Individuální vzdělávání lze ukončit také na žádost zákonného zástupce žáka.
„Pokud ředitel školy rozhodne o ukončení individuálního vzdělávání žáka, zařadí žáka do příslušného ročníku základní školy. Odvolání proti rozhodnutí ředitele školy o ukončení individuálního vzdělávání žáka nemá odkladný účinek,“ doplňuje náměstek ústředního školního inspektora Karel Kovář.
S pochopením učitelů a kmenové základní školy se naštěstí setkala i Ivona Grünerová z Kutné Hory, jejíž dcera Bibiana je ve 2. třídě domácího vzdělávání. „Jedna z nejdůležitějších věcí pro spokojené a funkční domácí vzdělávání je výběr kmenové školy. Každá škola i rodiče mají jiná očekávání a potřeby a je nezbytné najít školu, se kterou jste na stejné vlně. Nám se to naštěstí povedlo hned na první pokus. Naše škola je vůči ‚domškolákům‘ velmi vstřícná a spolupráce s nimi funguje fantasticky. Při přezkoušení vždy panuje přátelská a uvolněná atmosféra. Dcera se tam vždy na přezkoušení těší,“ sděluje redakci NašeTéma, Ivona Grünerová.
Smysluplné aktivity a žádný stres
Jak je vidět, domácí vzdělávání si vyžaduje dobrou organizaci a správný time management jak od dítěte, tak rodiče. Je potřeba počítat s přezkoušením v pololetí a na konci školního roku. Ani to však nepřekáželo v cestě Bibianě Grünerové, která se s námi podělila o to, co se jí nejvíce líbí na tom, že se může učit doma s rodiči.
„Mám celý den volno a žádný stres. Může se učit, co chci a kdy chci. Nejvíce mě zajímají zvířata, jednou budu pracovat v zoo. Nemusím se učit, jak se řekne latinsky činčila, ale to jak žije a co žere. Můžu si klidně hrát, jak dlouho chci, jezdit na výlety, chodit do bazénu. Ráno nemusím brzy vstávat, jdu na procházku s pejskem a pozorujeme s tátou srnky. Můžu poslouchat celý den audioknihy. Mám vlastně celý týden víkend. Jsem s rodinou a nemusím dělat domácí úkoly a chodit ve škole, na to, co mě nezajímá. Všem dětem bych to doporučila,“ říká Bibiana.
Měla jsi možnost se sama rozhodnout, zda půjdeš do školy? Mluvili s tebou o tom rodiče?
„Mluvili, takto mi to vyhovuje,“ říká Bibiana. „Bibi si vyzkoušela pár dní v lesní školce, rok a půl v komunitní školce a rok v komunitní lesní škole. Vždy docházela pouze jeden den nebo dva dny v týdnu, byl to jen doplněk k našim aktivitám. Obecně ji vyhovuje menší kolektiv, z řízených aktivit ráda chodí na kroužky, například na chovatelský, keramický, jógu nebo bouldering,“ vysvětluje maminka Bibi.
Bibi, nechybí ti spolužáci? Máš možnost se s nimi ve své kmenové škole scházet?
„Nechybí, s kamarádem Vítkem se vídáme, jak potřebujeme,“ řekla Bibiana, kterou doplnila i její maminka: „S naší kmenovou školou nic nepodnikáme, stýkáme se často s dalšími domškoláckými rodinami, je to výrazně jednodušší. Můžeme vyrazit na výlet hned dopoledne a celkově sladit lépe aktivity. Nyní jsme se přestěhovali, ale předtím jsme bydleli v Praze, což je pro domškoláky ráj, je jich tam opravdu hodně.“
Domácí výuka není pro každého
Je potřeba zvážit pro a proti. Neustálá přítomnost dítěte doma a společné učení ovlivňuje životní styl a fungování celé rodiny. Veškeré domácí činnosti, mimoškolní aktivity, včetně návštěv lékaře musí být vměstnány do plánu domácího vzdělávání.
Své o tom ví i Michaela Říhová z Kutné Hory, která si zkusila měsíc učit své nejstarší dítě doma, když bylo dlouhodobě nemocné: „Za mě, říkám domácímu vzdělávání ne. Je to náročné a je potřeba určitá míra zodpovědnosti. Pro někoho, kdo cestuje s rodinou, to může být super. U nás to nepřichází v úvahu, manžel je zaměstnaný a máme 3 děti a všechny potřebují kontakt s vrstevníky. Měla bych strach, že by děti byly více fixované na nás a neměly dost kamarádů, protože nenavštěvují tolik kroužky. Každopádně nikoho neodsuzuji, je to každého volba a naopak obdivuji toho, kdo má domškoláka. Je to hodně o domluvě rodičů, protože většinou chlap živí rodinu a máma se věnuje dítěti a vzdělává ho.“
Naopak maminka Bibiany si pochvaluje volný režim v individuálním vzdělávání, ke vzdělání nepoužívají učebnice, ale občas využijí pracovní listy. Zajímavá témata na ně vyskakují přirozeně po celý den. Bibi se nejvíce učí pozorováním světa kolem sebe a zapojením se do jeho dění. „Dceři chci dopřát svobodné a šťastné dětství, naplněné smysluplnými aktivitami. Ráda bych jí dala prostor zjistit, co jí v životě zajímá a naplňuje, možnost rozvíjet svůj potenciál,“ dodává na závěr Ivona Grünerová.
Autor: Renáta Šestáková. Pozn. red.: Rozhovory vedla redaktorka Renáta Šestáková.
