Srovnej tyto dva jen pár dnů staré výroky Andreje Babiše. „Vstup do NATO byl společně se vstupem do EU nejlepším polistopadovým rozhodnutím.“ Druhý výrok pak míří na ministra zahraničí Jana Lipavského, kterého se ptá, „jestli si vůbec umí představit, jaký strach zažívají rodiče při představě, že by jejich děti musely do války“. Babiš dodává, že on sám by své děti do války nikdy neposlal.
V tom případě je ale mezi jeho výroky zásadní rozpor. A je to právě toto, co by nás mělo pobuřovat a kvůli čemu by vláda, když už si myslí, že je to vhodné, měla svolávat mimořádné schůze Poslanecké sněmovny. Pobouření nad Babišovým uniklým e-mailem o Lipavském a jeho dětech je oproti tomu jen přestřelená kauza, s jejíž pomocí se vládní strany snaží dostat ze svého současného srabu nízkých volebních preferencí a nepopularity.
Představte si, že by vystoupil americký prezident a prohlásil, že své děti nikdy nepošle do války. Nebo že by totéž udělal třeba britský premiér nebo francouzský prezident (ten současný tedy žádné vlastní děti nemá). V tom případě bychom mohli rovnou vyvěsit bílý prapor a poslat Vladimiru Putinovi klíče od Pražského hradu. NATO, které Babiš tak chválí, by fakticky přestalo existovat. Pokud by všichni spojenci vystupovali jako Babiš, byl by s jakýmkoliv odstrašením potenciálního nepřítele konec. Jsou prostě situace, kdy nelze jinak než jasně a veřejně projevit ochotu děti do války poslat, protože alternativou je jen kapitulace před agresorem. Tedy pokud přijmeme za svou absurdní představu, že vojáci a mobilizovaní muži by byli nějakými nesvéprávnými dětmi, o kterých by měli rozhodovat jejich rodiče.
Dobře to ilustruje ještě jeden výrok. „Jak strašné, fantastické, neuvěřitelné je, že bychom zde měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky, a to kvůli sporu mezi lidmi v daleké zemi, o kterých nic nevíme.“ Řekl to britský premiér Neville Chamberlain, když se koncem září roku 1938 definitivně rozhodl ustoupit Hitlerovi a vydat mu československé pohraničí. Oproti dnešní situaci je tu ale jeden podstatný rozdíl – Londýn s Prahou neměl žádnou spojeneckou smlouvu, zatímco účinnost bezpečnostní záruky v rámci NATO spočívá na tom, že si spojenci v alianci v případě napadení vzájemně pomohou. Říkat, že bych své děti nikdy neposlal do války, znamená popírat NATO.
Světoví státníci jsou mí přátelé, tvrdí Babiš. Ale co o něm říkají, když se vypnou mikrofony?
Právě za to by měly vládní strany Andreje Babiše tepat. Připravenost v určitou chvíli přijít na pomoc spojenci je zásadní pro naši vlastní bezpečnost. Jak řečeno, jen si představte, že by stejně jako Babiš mluvili představitelé klíčových zemí NATO.
Místo toho se ale celá česká veřejná debata soustředí na e-mail, který předseda hnutí ANO omylem poslal nesprávnému adresátovi. Všichni Babišovi odpůrci se pohoršili na sociálních sítích. Ve skutečnosti, když se na celou věc podíváme nestranně, Babiš v principu nepředvedl nic nestandardního – chtěl prostě po svých spolupracovnících podklady. Dotaz na děti ministra Lipavského nepůsobí nepřijatelně, protože z kontextu je jasně patrné, že Babišovi šlo o informace z veřejně dostupných zdrojů, které chtěl využít k tomu, aby ministrovi vpálil onu pro něj nepřijatelnou věc, aby šly děti do války. A slovník, který Babiš použil, nemůže překvapit nikoho, kdo ho aspoň trochu zná.
To je prostě Babiš – člověk s pramalou sociální inteligencí, nesečtělý a podle toho vystupující. Forma (která ovšem nebyla určená veřejnosti) je v tomto případě mnohem horší než samotný obsah.
Politicky je pochopitelné, že z toho vládní strany dělají aféru, jako kdyby snad chtěl Babiš Lipavského děti zneužít bůhví k čemu, protože v průzkumech veřejného mínění dostávají na frak a kromě zahraniční politiky se nemohou vykázat příliš mnoha pozitivními činy. Chtějí prostě převzít iniciativu a bít Babiše po hlavě za údajné estébáctví a nepřijatelné metody. Ve skutečnosti dělají z komára velblouda a udělaly by lépe, kdyby lídra hnutí ANO ostře tepaly za to, za co si tepat skutečně zaslouží, tedy za opakované výroky, kterými zpochybňuje to hlavní, na čem stojí bezpečnost naší země.
