Ani průměrný plat. Naši cizinci jsou s tím smíření, říká šéf ústeckého volejbalu

„Žádný cizinec u mě několik let zpátky nedostal ani průměrný český plat. Ani zdaleka tolik neberou,“ překvapil Miroslav Přikryl, prezident ústeckého klubu.

Mužstvo mladého trenéra Ondřeje Žaby letos musí zachraňovat extraligovou příslušnost v baráži a snažit se o to budou také tři cizinci na ústecké soupisce.

Usměvavý Kanaďan s indickými kořeny Navreet Singh Suhan, který hraje s turbanem na hlavě. Ukrajinec Ivan Pljasecký, loni druhý nahrávač v kádru mistrovských Lvů Praha. A venezuelský blokař Ronald Martinez Benitez, listopadový import z Izraele, kde se tamní liga kvůli válce v Gaze zastavila. Během sezony tým opustil kanadský smečař Olson Levi Peterson.

„Příchod volejbalistů ze zahraničí není okořenění, ale nutnost. Čeští hráči už pro nás nebyli k dispozici. Takže jsme sáhli po cizincích, kteří jsou v našich relacích cenově dostupní,“ ozřejmil Přikryl. „To nejsou reprezentanti, top hráči, ale ti, kteří začínají kariéru v lacinějších týmech. Jsou s tím v pohodě a smíření a po sezoně nebo dvou, kdy berou na české poměry malé peníze, odstartují kariéru v lepších klubech. A my je neudržíme.“

Smečař, blokař… kulturista, kladivo! Volejbalista Ústí baví fórkem v bulletinu

Kalkul volejbalistů zpoza českých hranic je jasný: udělat si jméno a zaujmout na přestupovém trhu. Vždyť třeba Sing Suhan se v základní části extraligy stal jejím nejlepším blokařem. Těžko si představit, že by zůstal i pro příští rok.

„Jakýkoli cizinec, který u nás jako mladý začínal, se pak objevil v českých top týmech anebo v lepších zahraničních ligách,“ připomněl funkcionářský nestor Přikryl.

Jen pár příkladů.

Kanaďan Marc Wilson se přes Karlovarsko dostal do rumunské Steaui Bukurešť. Holanďan Rik van Solkema působí v italské třetí nejvyšší soutěži. Chilan Vicente Parraguirre posílil argentinský Ciudad Voley de Buenos Aires. A Brazilec Dhionathan Da Silva si to přes tuniský Sahel, saúdskoarabský Al-Salam a španělskou Barcelonu namířil do Joinville ve své domovině.

Ukrajinec Pljasecký není zrovna příkladem nízkonákladového debutanta, neboť už předtím působil na Slovensku a v pražských Lvech, ale ví, jak to na trhu chodí.

„Pro klub je dobrou cestou dostat sem kvalitního hráče, který ještě nikde na takové úrovni nehrál. A on se tu ukáže,“ řekl Pljasecký. „Taky jsem první rok v zahraničí začínal za směšné peníze, je to normální v celém volejbalovém světě. Kdybych teď přestoupil do Itálie, nedostal bych plat ani jako průměrní hráči. Co ústecký klub v rámci možností poskytuje, je super.“

Ústecký nahrávač Ivan Pljasecký z Ukrajiny.

Navíc česká extraliga sílí, a to i díky hráčským importům ze světa. „Česká liga je známá a silná. Není to, že tady jsou jen čtyři dobré týmy a ostatní špatné, naopak, každý může porazit každého,“ zjistil ukrajinský nahrávač. „Já když přijel do Česka a viděl jsem tým Ústí, říkal jsem: Tam hrát nikdy nebudu! Ale letos jsem zjistil, že jsou tady fakt skvělí lidé. Snad se najdou sponzoři a klub se zvedne.“

Za to se modlí i hrající sportovní ředitel Marek Beer. „Jsme provinční klub. Nemáme zase takové prostředky kupovat si zkušené a hotové hráče,“ zdůraznil. „Pro ty levnější jsme optimální destinace. Pro ně je důležitá i stabilita a dobré jméno klubu. Víme, že jako reference máme váhu. A to jak oddíl, tak i liga samotná.“

Pořízení hráče typu „za málo peněz hodně muziky“ vypadá jako typická win-win situace. Úskalím je však odchod zpravidla po roce. „U jednoletých smluv je to vždy problém,“ upozornil Beer. „Kdybychom byli v největší fotbalové soutěži, tak s naší produkcí si mlaskáme. Každý rok bychom prodali hned několik hráčů.“

Nestor Přikryl: Nechci, aby volejbal v Ústí zemřel se mnou Už když volejbalová Setuza v „devadesátkách“ třikrát zezlátla, z týmových plakátů svítily jeho šedivé vlasy. A to mu ještě nebylo ani čtyřicet. Teď je Miroslavu Přikrylovi šestašedesát a vedení ústeckého klubu, kde je za legendu, postupně předává jiným. „Zdraví mi trošku přestává sloužit, ale to si nechci stěžovat. Musím mít v záloze osobu nebo osoby, abych si byl jistý, že ústecký volejbal se mnou neumře. To by pro mě byl velký šok,“ podotkl muž neodmyslitelně spjatý s volejbalovou baštou v Ústí nad Labem. Ronald Martinez, posila volejbalistů Ústí. S ním šéf klubu Miroslav Přikryl. Zažil zářivou epochu oddílu, jeho úpadek i vstávání z popela. „Něco tady dvě dekády budujeme, letos máme 20 let od restartu nového klubu po slavné setuzácké éře. Rád bych, aby se objevili mladí kluci na pozicích manažerských, organizačních, funkcionářských. Aby tady byla nějaká jistota,“ vysnil si Číra, jak se mu léta přezdívá. Prezidentem klubu je stále, od letošní sezony však má k ruce sportovního ředitele. Ujal se toho Marek Beer, současně blokař týmu. „Pořád to manažeruji, hlídám, ale kompetence se postupně předávají. Dělá technické záležitosti kolem volejbalu, které se řešily přes moji rutinu. Přebírá toho dost, ještě nemůže všechno, neboť má povinnosti jako hráč,“ prozradil Přikryl. „V uvozovkách ve volném čase zajišťuje dresy, zájezdy nebo organizační věci s halami. Ulevuje mi tím.“