Jsme rádi, že se Praha přidává, komentuje podpis smlouvy o poskytování azylu ředitel ICORN
Praha se stane takzvaným městem azylu. Bude totiž poskytovat ubytování umělci, který je ve své zemi stíhán kvůli svým výtvorům. Myšlenka, se kterou přišel v devadesátých letech Salman Rushdie nebo exprezident Václav Havel se tak poprvé dostává do Česka. Smlouvu s organizací ICORN v úterý podepsal primátor Bohuslav Svoboda. Do Prahy dorazil i generální ředitel organizace Helge Lunde.
Co vlastně dělá organizace ICORN?
ICORN je organizace, sdružení měst, v Evropě, ale i mimo ni, které podporují pronásledované spisovatele a umělce.
To znamená, že tato města jsou také ambasadory svobody, lidských práv, zejména práva na svobodu projevu.
O jakých umělcích přesně se bavíme?
Od roku 2006, kdy jsme s tím začali, jsme pomohli více než třem stovkám pronásledovaných spisovatelů a umělců. Mohou to být spisovatelé, básníci, novináři, ale také karikaturisté a v poslední době také umělci, kteří se nezabývají slovem.
Počet žadatelů o azyl v EU byl loni nejvyšší od migrační krize. Nejvíce jich je ze Sýrie a Afghánistánu
Číst článek
Jde zejména o svobodu projevu, takže mluvíme o lidech, kteří v zemi, kde žijí, nemohou kvůli své profesi svobodně vyjadřovat. A pak je na městech sítě ICORN, aby jim pomohla.
A jak to funguje v praxi? Praha podepsala s ICORNem dohodu o členství, co se bude dít nyní, než tady někdo dostane azyl?
Už jsme v aktivním kontaktu s koordinátory v Praze a vše se zdá být velmi dobře připraveno.
To je pro nás důležité, poznat to město, abychom věděli, do jakých podmínek ten pronásledovaný umělec přijede. Takže budeme dál udržovat dialog s Praha město literatury a Městskou knihovnou v Praze, které to organizují. Jakmile bude vše připraveno, předložíme seznam kandidátů a město si z těch tří až pěti kandidátů vybere, koho pozve.
Kdo to bude, asi nesmíte dopředu říkat. V jakých zemích ale typicky pomáháte?
Mohou to být země Blízkého východu, Jemen, Sýrie, Palestina, pokud je tedy možné dostat je odtud pryč, pak taky Írán, Irák, také spousta afrických zemí a dokonce i Latinská Amerika.
Dokonce pomáháme i v některých zemích v Evropě, například v Bělorusku nebo Rusku. Je spousta zemí, kde spisovatelé a umělci mají potíže, pokud chtějí vyjádřit, co mají na srdci.
Pokud tomu rozumím správně, tak ty pobyty jsou plánované na dva roky, hned poté, co uprchnou ze své domovské země, je to tak?
Ano i ne. Myslím, že téměř polovina žadatelů o azyl už ze své země uprchla a jsou v nějaké tranzitní zemi.
Hodně z nich je třeba v Turecku, kam uprchli z Afghánistánu, Íránu a dalších. Ale je pravda, že přijíždějí z velmi náročných situacích, buď přímo ze své zemi, nebo z té tranzitní, tam to také nebývá jednoduché.
O ICORNu mluvíme jako o dlouhodobém, ale dočasném, systému ochrany. Je tu ale velká otázka, co následuje poté. O tom už také jednáme s pražskými koordinátory. Úkolem nás z ICORNu je o tom s městy mluvit.
Ale samozřejmě, umělci jsou ti, kdo rozhodují o svém životě, oni rozhodují, jestli přijmou azyl v Praze i co se bude dít potom. A na městě a ICORNu je poskytnout jim co největší podporu.
Kdo ten azyl nakonec platí?
Město, když se stane členem ICORN, tak se ujišťujeme, že je město připraveno pečovat o svého umělce.
Úřady chybovaly při povolování budov architektů Zahy Hadid. Stavba je ale hotová a měnit se nebude
Číst článek
Jde o bydlení, sociální i profesionální integraci, to jsou ty hlavní náklady. Pak je tu malý členský poplatek ICORNu, ale primárně jsou to města, kdo je zodpovědný za bydlení a životní náklady toho umělce.
Je důležité dodat, že přestože máme kanceláře ve Stavangeru, celá organizace je řízená členskými městy, je jimi vlastněná. Na konci května máme v Kodani valnou hromadu a jsou to města, kdo je tím, kdo vše řídí, nejen, že přijímají umělce, ale rozhodují také o chodu organizace.
O kolika městech vlastně mluvíme? Pokud jsem počítal dobře, tak Praha bude osmdesátým šestým členem, alespoň teda podle seznamu na webových stránkách...
Myslím, že číslo 86 je správné. Mezi našimi členy je také několik krajů a některá města od nás odcházejí a pak se zase vracejí, ale 86 je v tuto chvíli asi nejpřesnější.
Doufám, že brzy překročíme devadesátku a ještě letos nebo příští rok se dostaneme přes stovku. To číslo je důležité, protože nám umožňuje pomáhat více lidem, ale kvalita je v tomto případě přednější než kvantita, že se každé město aktivně podílí na pomoci umělcům. A jsme velmi rádi, že se Praha konečně také přidává.
Chci se také zeptat na historii ICORNu, kde se celá ta myšlenka, že města poskytují azyl umělcům, vzala?
Myslím, že se můžeme vrátit opravdu hluboko do historie, do Atén za Platóna.
V moderních dobách to začalo v Paříži. Byl to třeba spisovatel Salman Rushdie (pozn. red. součástí této skupiny byl také exprezident Václav Havel) a další, kdo si uvědomili, že státy a mezinárodní organizace nejsou schopny chránit spisovatele, kteří to opravdu potřebují a založili Mezinárodní parlament spisovatelů.
Spisovatel Salman Rushdie obdržel v New Yorku cenu Václava Havla. Dlouhodobě čelí výhrůžkám smrtí
Číst článek
Vznikla síť azylových měst. To bylo v devadesátých letech. Moje město, Stavanger, bylo jedno z prvních, kdo se přidal. Téhle síti se v prvních letech dařilo a rozšiřovala se, v novém tisíciletí ale pak měla problémy a rozpadla se.
Tehdy jsme pozvali ty původní členy do Stavangeru a shodli se, že ta myšlenka je příliš důležitá na to, aby skončila jen z byrokratických a finančních důvodů. A tak jsme založili ICORN, v roce 2006. Tím jsme začali, tehdy to bylo 10 až 15 měst a od té doby postupně rosteme.
Jak těžký je ten proces rozšiřování do Evropy. Ze seznamu měst je zřejmé, že jste hodně na severu Evropy, jsou tam snad všechny švédská města co znám. Tak nakolik se daří ta expanze na kontinent?
Jsme opravdu rádi, že se Praha přidává, je to první české město.
Ve Švédsku a Norsku je pro nás jednodušší přibírat nová města, ale je naším cílem mít více měst po celé Evropě, i mimo ni, mezi našimi městy je třeba americký Pittsburgh nebo Mexico City. Také jsme zkoušeli navázat kontakty v Brazílii.
Evropa je pro nás ale v tuto chvíli klíčová, jsme rádi, že mezi členy už je pět polských měst. To bylo důležité zejména v době předchozích, řekněme zpátečnických, vlád. Města se tomu tehdy postavila a chtěla se k nám přidat a být příkladem svobody a lidských práv místo represí.
V Polsku je teď naštěstí situace lepší. Velmi ale doufáme, že to, že se přidala Praha bude inspirací pro další města v regionu. Rozšiřujeme seznamy měst ve Francii, ve Španělsku máme jediné.
Jak už jsem říkal, doufáme, že se nám podaří rozšířit počet členů na stovku a doufáme, že tam budou hlavně města z jižní a východní Evropy.
Existuje nějaký sborník, něco, kdo je vidět, co jednotliví účastníci programu ICORN vytvořili?
Výstupy se objevují každou chvíli. Je to ale na každém umělci, jak se vypořádá s tou nově nabytou svobodou.
Ruský politik a spisovatel Prilepin bude sloužit na Ukrajině. Podepsal kontrakt s Národní gardou
Číst článek
Existují stovky různých výstupů, knih, uměleckých děl, hudby, veřejných vystoupení, vytvořených lidmi, kterým jsme zajistili azyl. Existují i nějaké sbírky. Klíčové ale je, že my nejsme vydavatelství.
Města umělcům mají co nejvíce usnadnit jejich tvorbu, ale není tam žádný závazek, to je myslím na ICORNu neobvyklé, že nemusí nic konkrétního vytvořit. Ale téměř všichni, kteří někde získají azyl, téhle příležitosti využívají, aby hodně tvořili.
Je to ale na nich, není to nařízení shora. Mnohdy se ti umělci snaží zůstat v ústraní, zejména na začátku, mají za sebou trauma, potřebují čas se nadechnout, aby pak mohli začít tvořit.
