ROZHOVOR | Licklip: Chci svojí hudbou dobýt svět

Filipe, minulý rok jste debutoval na scéně pod uměleckým jménem Licklip. Jak vzniklo?
Hodně jsem zvažoval, jaké umělecké jméno použiji, přemýšlel jsem nad několika variantami. Licklip vychází z mého jména, zároveň si pod ním ale nepředstavíte popového zpěváka. Miluju, že skrz něj můžu tvořit jakoukoliv hudbu a nenese to sebou žádný precedent. 

Byly ve hře i jiné přezdívky? Prozradíte nám jaké?
Spousta a některé bych rád v budoucnu možná ještě využil. Například Fir, Filip, Filip Sapin, David Sapin či Ozark Topeka. 

Chick Corea - Jazzový klavírista nahrával i s Miroslavem Vitoušem a vystupoval v Česku, byl čtvrtým nejčastěji nominovaným umělcem v historii Grammy

Měl jste k hudbě blízko odmalička? Popište nám vaše začátky…
K hudbě jsem měl vždycky blízko. Táta je jazzový bubeník, vyrůstal jsem tedy na hudbě Chicka Corei či Al Jarreau. Jako malý jsem chodil na lekce klavíru, z nichž mám dodnes menší trauma. Pamatuju si, že jsem v pátém ročníku základní umělecké školy utekl z koncertu a tím pádem jsem ročníkem neprošel. Tou dobou jsem samozřejmě už i zpíval. Pár let trvalo, než jsem se pak dostal ke kytaře. De facto jsem se na ni naučil sám.

Dočetla jsem se, že jste v roce 2016 vystupoval na koncertě Ondřeje Brzobohatého. Jak jste se k němu dostal?
Jednou jsem jako malý zpíval na koncertu v Anníně na Šumavě. Ondra tam zrovna byla a asi jsem se mu líbil. Nejspíš mu přišlo, že by mým vystoupením mohl koncert ozvláštnit. Byla to pro mě v deseti jedenácti letech skvělá zkušenost.

Studium na Berklee mi změnilo život

Jestli mám správné informace, studujete na prestižní univerzitě Berklee College of Music v Bostonu. Dokonce jste dostal plné stipendium. Jak se vám to povedlo?
Na univerzitě v Berklee aktuálně nestuduji, prošel jsem si tam jen dvouměsíčním programem, kdy jsem obdržel plné stipendium i s ubytováním. Teď mě čeká maturita a mám na Berklee podanou přihlášku. Čekám tedy na výsledky.

Co vám studium na zmíněné univerzitě dalo?
Studium na Berklee mi změnilo život. Zjistil jsem, že pokud člověk dělá hudbu na vysoké úrovni, je naprosto realistické se dostat na vrchol i v zahraničí. Během svého studia jsem potkal kamarády, kteří se od té doby vypracovali například do finále Got Talent ve svých zemích, či sbírají úspěchy skrz vlastní tvorbu. Jsem s nimi stále v kontaktu a spolupracujeme spolu. Například debutový singl More Than Enough For Me se mnou napsal kamarád z Berklee Oliver Gullick. 

Vnímají v USA muziku jinak než v Česku? Liší se například nějak postupy při psaní skladeb apod.?
Konkrétně na Berklee a obecně v USA je vidět nadšení a chuť zlepšovat se. Člověk dře a má z toho radost. Je schopen se dostat za hranici toho, co si myslel, že je vůbec možné. Zároveň je tam obrovská konkurence. Ale pokud tvrdě pracujete, jste za to také náležitě odměněn. Co se psaní písní týče, všichni jsou tam otevřeni jakýmkoliv nápadům. Byla to pro mě obrovská zkušenost.

Proč jste se vůbec rozhodl studovat v zahraničí? Neuvažoval jste – i vzhledem k rozjíždějící se kariéře – o studiu v Česku?
Podal jsem samozřejmě i přihlášky na české vysoké školy. Prioritou pro mě ale zůstává zahraničí. Česko zůstává mou nejoblíbenější zemí a češtinu miluji, ale chtěl bych si vydobýt své místo ve světě. 

VIDEOROZHOVOR - Petr Janda: Kdybych byl mladej, půjdu studovat na Berklee

Posluchači zatím měli možnost poslechnout si dva vaše singly. Zatímco More Than Enough For Me je vyloženě popový, v Psycho dostávají více prostoru kytary, je rockovější. Nechcete být zaškatulkovaný jako interpret jednoho žánru?
Určitě nechci. Je mi osmnáct a nechci být výlučně autorem jednoho žánru. Hudbu tvořím tak, jak ji cítím. V tomhle ohledu hodně ctím slova Ricka Rubina. Snažit se do něčeho stylizovat by mě teď mohlo omezit v hledání vlastního soundu. Chci v Česku dokázat něco nevídaného a k tomu je třeba být všemu otevřen.  

More Than Enough For Me je milostným songem. Hledal jste inspiraci ve vlastním životě?
Do určité míry jsem hledal inspiraci v sobě. Jak jsem ale zmiňoval, song jsem napsal ve spolupráci s Oliverem a on do textu promítl i své vlastní prožitky. Na druhou stranu nemohu říct, že by vše bylo doslovné. Jako hudebníci vyprávíme příběhy, a ne každá část těchto příběhů musí vycházet z našich prožitků.

Jak skladba vznikala?
Píseň vznikala strašně dlouho a jakožto první singl byla opravdu oddřená. Věděl jsem, že ji chci pustit ven jako první, protože se v ní mísí spousta elementů toho, co bych chtěl dělat. Nemám v plánu dělat komorní hudbu, chtěl bych bořit bariéry.

A co Psycho? Jaký příběh skrývá tento song?
Psycho vznikalo ve studiu a jeho spoluautorem je Zdeněk Kaplan. Jsem vážně hrdý na všechny komponenty songu a věřím, že přijde čas, kdy ho lidé objeví. Vypráví o mužské zoufalosti při snaze existovat v normálním vztahu se ženou, která je trochu psycho. (smích)

Na instagramu jste před časem zmínil, že chystáte i první český singl. Můžete nám o něm prozradit více?
Bude se jmenovat Pusu a pa a nemůžu se dočkat, až vyjde (15. března, pozn. red.). Zakomponovali jsme do něj trapové prvky. To, že v něm zpívám česky, nic nezměnilo na mém přístupu k jeho tvorbě. Jsou v něm kytary, beaty, bass a podle mě je to nářez. 

Chcete i v budoucnu střídat v písních angličtinu a češtinu? Nebo se zaměříte spíše na jeden jazyk, příp. který?
Určitě chci, a dokonce se učím španělsky, tak bůhví, co to přinese.

Můžeme se v dohledné době těšit i na debutové album, nebo zatím plánujete jít spíše cestou singlů?
Mám dlouhodobou vizi, která by se mohla trochu vymykat standardním způsobům releasu. Zatím to ale vidím prostřednictvím singlů.

Mluví se o vás jako o novém Mikolasi Josefovi. Kdo je ale váš idol? Jakou muziku máte rád?
Tím jsem velice poctěn. Mikolas je jedním z mála lidí, kterým se povedlo prosadit se mezinárodně. Mám v sobě touhu dokázat to, co on. Byl bych rád, kdyby se nám v Česku povedlo to, co Švédům… Že bychom „dobyli svět“.

Mikolase Josefa v Roxy nechtěly fanynky pustit z pódia

Blíží se koncertní sezóna. Budeme vás moci vidět při nějakém vystoupení v České republice?
S bandem teď nacvičujeme set a myslím si, že to bude fakt bomba. Už plánujeme live hraní na léto, ale momentálně nedokážu říct, kde všude nás uvidíte. Každopádně, je na co se těšit.

A když se podíváme do vzdálenější budoucnosti – jaké jsou vaše cíle a plány?
Řeknu, jak to cítím. Chci svojí hudbou dobýt svět a vytvořit něco naprosto unikátního, co bude udávat směr hudebního průmyslu. 

Text: Andrea Štipčáková, foto: Teki Shine
Témata: Licklip, Filip Jedlička, Berklee, Mikolas Josef, pop, rock