Beztrná ježunka
Pokud se budete toulat mezi mexickými vápencovými skalami, můžete narazit na maličký beztrný kaktus, který indiáni považovali za posvátný. Rod Lophophora, česky též ježunka, má několik druhů a společný jim je extrémně pomalý růst. „Někdy trvá až třicet let, než jsou schopné vykvést (ve velikosti asi golfového míčku, kromě kořene),“ píše Martin Palla na serveru ilikekaktus.
Lophophora diffusa
Zatímco některým lophophorám vyhovují písčitá dna občasných vodních, po většinu roku vyschlých, vodních toků, jiné dokáží přežít mezi bílými vápencovými deskami. Jejich lidským hledačům bílá barva okolních skal komplikuje život. Ovšem život přímo na skalním podkladu nevyhovuje ani kaktusům, přece jen potřebují substrát na zakořenění a růst kořenů. Obecně platí, že lophophory patří mezi skromné druhy.
Sušené i čerstvý peyotl
Původní obyvatelé znali jejich účinky a konzumovali je jak v čerstvém, tak sušeném stavu. Zatímco pod jménem ježunka je nezná téměř nikdo, název peyotl je mnohem známější, byť se jedná o naprosto stejnou rostlinu. „Ačkoli si po požití čikulí indiáni připadají jakoby opilí a zdá se jim, že stromy tančí, sami nevrávorají, ale chodí mnohem jistěji než v přirozeném stavu, mohou jít třeba po okraji propasti, aniž by měli závrať,“ píše v knize O kaktusech a jejich narkotických účincích Alberto Vojtěch Frič.
Alberto Vojtěch Frič
Alberto Vojtěch Frič (Mexiko, 1923)
Alberto Vojtěch Frič se narodil 8. září 1882 v Praze a 4. prosince 1944 v ní zemřel. Stal se významným českým etnografem, cestovatelem, botanikem. Aktivně se věnoval psaní článků i knih, které doprovázel vlastními fotografiemi. V letech 1901–1929 podnikl sedm cest do Jižní Ameriky a jednu do Mexika a USA. Na svých cestách se převážně věnoval botanickým, etnologickým a geografickým výzkumům. Je považován za průkopníka české cestopisné fotografie. Fričovým jménem bylo pojmenováno téměř třicet druhů kaktusů.
Ohrožený sběrem
Peyotl byl díky svým psychoaktivním vlastnostem používán domorodými národy při náboženských obřadech po tisíce let. Ve většině západního světa je však ilegální a na Červeném seznamu IUCN je zařazen do kategorie zranitelných druhů kvůli hrozbě vyhynutí. Důvod je jednoduchý, „hledačů slastí“ je čím dál více a problém s pomalým růstem znamená, že vysbírat konkrétní lokalitu při troše snahy a pečlivosti není až tak těžké. Naštěstí je chrání právě jejich nenápadný vzrůst, na druhou stranu ohrožuje doba, než rostlina má semena. V čerstvém kaktusu je obsah mescalinu relativně nízký, kolem asi 0,4 % kaktusu v čerstvém stavu, ovšem v sušině zásadně stoupá.
Podívejte se, jak přesně vypadá kaktus ježunka Williamsova.
„V současnosti v USA zařazen do seznamu regulovaných látek s výjimkou pro použití jako svátost při náboženských obřadech indiánské církve . Každý botanik nebo jiný výzkumník, který chce pracovat s peyotlem nebo některým z jeho alkaloidů, musí splňovat příslušné (netriviální) regulační požadavky,“ píší Martin Terry a Keeper Trout ve studii, která vyšla v Journal of the Botanical Research Institute of Texas a připomínají, že historie užívání sahá až 6000 let zpět. Lokality nálezu se koncentrují v oblastí pouště Chihuahuan a Tamaulipan Thornscrub v pohraničí Mexika a Texasu.
Zdroj: Journal of the Botanical Research Institute of Texas, ilikekaktus, KEW Garden
