Rick Astley je totiž především výtečný muzikant a talentovaný skladatel, který nechtěl nikdy stát na jednom místě a už vůbec nechtěl ždímat svůj dávný úspěch. Jít na koncert Ricka Astleyho opravdu není to samé jako jít na 90´s Explosion a podobné cirkusárny.
Astley během své kariéry překračoval žánry, z popíku se dal na blue-eyed soul, koketoval s rockovější polohou, ba dokonce americkými tradicionály a gospelem. Díky tomu dnes dokáže poskládat koncertní setlist tak, že se pořád něco děje. Nejede po jedné lince, baví publikum a umí překvapit. Zároveň si dovede přiznat, že do sálu přišli lidi hlavně na jeho osmdesátkové hity, a tak to chytře míchá. Singl z loňské desky Never Gonna Stop jako otvírák, na to naváže Together Forever, aby rozpumpoval ty, co si přišli trsnout. Prošpikovat pár baladami, zakomponovat nějaký ten cover jako fórek (došlo na Lizzo, Harry Stylese, Chic i AC/DC, kdy si Astley za bicími odzpíval Highway to Hell) a takhle za tu hodinku a půl plynule dojede až k velkému finále s dlouhou verzí Never Gonna Give You Up. V tu chvíli už má celý sál omotaný kolem prstu, lidé se smějí, radují, tancují, zpívají, zkrátka, užívají si večer.
V roce 2023 Rick Astley vydal silnou desku Are We There Yet?
Nutno dodat, že vynikající výkon Astleyho byl opřený o bytelné základy fantasticky hrající kapely. Tři dechy, dvě backvokalistky, basák, co si střihne slapové sólo jak Lewis Johnson, to všechno rutinní popový koncert povyšuje na ojedinělý večírek zabíhající do soulu i funku. Tedy žánrům, k nimž se Astley vždycky hlásil, byť až na těch pozdějších nahrávkách, kdy už nespolupracoval s producentskou trojicí Stock, Aitken a Waterman.
Byl to silný koncert, kde si sedlo úplně všechno. Na pódiu skvěle fungovala chemie, bylo vidět, že se kapela na turné baví a dokáže tu uvolněnost přenést na publikum. Mimochodem, Astley se obešel bez projekce, vystačil si se scénou s načechranou oponou a závěsy, což opět evokovalo tu éru starého soulu. V takových kulisách začínali James Brown i Chaka Khan, byla to scéna z éry před všemi těmi projekčními plátny, backdropy, bannery a kdo ví čím dalším a působila na mě neuvěřitelně svěže a čistě, protože váš pohled směřovala vždy na zpěváka a jeho kapelu. Vracela soustředění k hudbě, ne naopak, kdy scéna dělá nadstavbu a další show. Víc takových koncertů, prosím. A víc živáků Ricka Astleyho!
Hodnocení: 95%
Berlín, Columbiahalle, 10. 3. 2024