Milujeme NATO a proto Ukrajina zvítězí

NATO je obranná aliance.

V článku 1 se zavazuje k mírovému řešení konfliktů. V článku 2 de facto vylučuje sankční režim.

V článku 10 otevírá aliance dveře každému státu, který je schopen podporovat zásady atlantické smlouvy. Neznatelně polo schopným státům se poskytuje zkušební doba formou „Partnerství pro mír“. Potom se ale ukáže, že schopnost se nedostaví, a tak se musí rozšířit aliance preventivně o všechny satelity bývalého protivníka. Tím je v minimální nutné míře kompenzována rozpínavost neposlušné neschopné země, která si protiprávně a z části nedobrovolnou okupací a falešnými volbami za pomoci neoblečené armády a zatajených služeb uzurpovala své bývalé spojence, kterými disponovala víc než satelitně – tvořila s nimi leckdy i společný stát a zanechala na jejich územích drze svou pátou kolonu. Padni komu padni. Typicky vzorovým a pěkným řešením vnitřních rozporů v alianci je třeba rozdělení Kypru.

Snažil jsem se nějak nalistovat vysvětlení husarského postupu NATO, kterým se podařilo zacelit celou modrou evropskou mozaiku tak, že se Rusku zamezil rozpínavý přístup do Baltského moře a z Černého moře tureckými úžinami. Z vysvětlení redaktora CNN Prima NEWS je tak jasné, jak strašná a disproporčně hrozivá je rozpínavost Ruska proti demokraticky otevřeným dveřím aliance. Je to sice škoda, alespoň mapy tohoto výsledku jsou však známy. Tak alespoň odkaz na triumfální  přistoupení Švédska v posledních dnech.

Odporné, nepravdivé a nedemokratické ruské narativy tvrdí, že se NATO zavázalo při sjednocování Německa nerozšiřovat na východ. No nezavázalo. Mluvilo se o tom, ale USA s tím nikdy nesouhlasily. Smlouva neexistuje. Zato memorandum zakotvující slib respektovat Ukrajinu ze strany Ruska existuje. Jistě někdo řekne, že memorandum není smlouva (ruští švábi), ale slib je slib a ten Rusko plnit musí.

Mohli bychom ještě desetiletí glosovat všechny ruské prohřešky, ale to bychom nic neoslavili. Už dvacet pět let nejsme satelit. Jsme plnohodnotní členové úctyhodného a univerzálně morálního společenství, které má sice spojenecké závazky zakotvené nad svými vlastním pacifistickými zákony, jako nepřipravovat válku apod. V rámci spojenectví však nic národně přízemního neplatí. To je pravá dobrovolná svoboda, protože v NATO každý ví, kdo NATO řídí, co NATO plánuje. Se společným řešením musí všichni zástupci členských zemí souhlasit, jinak se nic nekoná. Internacionální pomoc v rámci aliance není možná. Výše je uveden i důvod, že ani nátlak prostřednictvím hospodářských sankcí není možný. Proto se na Turecko, Maďarsko a nyní i Slovensko musí citlivě a opatrně, aby alianci nic nezablokovali. Turecko třeba nyní dostane 33 kurdských teroristů od Švédska, aby jejich demokratické věznice nebyly tak prázdné.

Doma v obýváku obložíme růžici NATO v nadživotní velikosti svíčkami a budeme meditovat o dalších 25 letech. Kam až budou sahat hranice NATO, jak malé bude Rusko a jak ztrestaná bude definitivně jeho asymetrická rozpínavost. NATO dává hranice svobodě a upaluje na nich všechny kacíře agrese. HOWG!