90´s WORLD. Místo, kde se pamětníci devadesátek vrací o pár let zpět

Můžete si například obléknout jednu ze šusťákovek, pustit VHS nebo zahrát pogy.

90´s WORLD je místem, kde se ti, jež pamatují devadesátá léta dvacátého století, mohou vrátit zpět do svého oblíbeného období prostřednictvím hudby, her či hraček, které mělo mnoho z nás ve svém pokojíčku. Nebo naopak ti, kteří neměli možnost prožít krásná devadesátá léta, se mohou přijít podívat, co se například tenkrát nosilo nebo jaké seriály či literatura byly v kurzu.

Celý projekt zabral majitelce muzea tři roky, pokud mluvíme o časovém rozmezí od prvního nápadu až po samotnou realizaci.

Linda Mahutová mi umožnila nahlédnout do jejího devadesátkového království a snáze tak nasát tamější atmosféru.

Zážitkové muzeum devadesátek do dnešního dne jistě navštívila řada lidí. Máš od návštěvníků nějaké ohlasy? Píší například ne webové stránky 90´s WORLD, co se jim ve Tvém muzeu líbilo?

Ano, ohlasy jsou. Nejedná se zrovna o děkovné dopisy, ale určité zpětné vazby jsou, většinou přímo po návštěvě muzea, když odcházejí, tak mi lidi říkají, že si to užili, že se vážně úplně vrátili do devadesátek a parádně si zavzpomínali. Nedávno jsme tam měli workshop na téma „Kellymánie“ a na to byly taky ohlasy. Účastnice workshopu mi na FB profil psaly, že se jim moc líbila ta atmosféra devadesátek a že si tam pěkně popovídaly o Kelly Family, takže ano, ohlasy jsou zatím fajn.

Když jsem ve tvém muzeu viděla plakát s mladým Leonardem DiCapriem, s mojí oblíbenou Xenou nebo vlasatým Jágrem, neubránila jsem se slovu „jé“. Slýcháváš toto citoslovce i od ostatních návštěvníku? Mají návštěvníci podobné reakce?

Vlastně pořád se tam ozývá „jé, tady to jsem měla“, nebo „no ježíš, na to jsem málem zapomněla“, „tady tu kazetu jsem měla“. To je slyšet prakticky vždycky. Protože každý si tam něco najde, co měl. Nebo co aspoň obdivoval u kamaráda. Jsou to právě devadesátkové věci, co jsme měli my jako děti, kdy jsme skoro všichni sbírali hračky z kinder vajíček, Happy Meal, samolepková alba, přílohy z „bravíček“ nebo jsme hráli pogy a podobně, takže vždycky tam něco takového zazní.

Co bylo tím prvotním impulsem nebo myšlenkou, která tě přivedla k založení muzea?

Prvně to bylo když jsem pořádala párty ve stylu devadesátek pro kamarádky. Byl to dárek k Vánocům s tím, že se ta párty bude dít někdy v únoru, takže jsem na to měla nějaké dva měsíce. Jednak jsem tam dala věci, které jsem měla třeba z nostalgie schované, ale zároveň jsem na tu party i začala shánět různé věci po různých internetových bazarech. I holky si tam přinesly nějaké své devadesátkové předměty, které ještě mají. Když jsme tu párty uspořádaly, měly jsme vyzdobenou místnost plnou těchto věcí a já jsem si říkala, že bych přesně tohle chtěla udělat pro veřejnost. Od té doby mě to drželo, takže jsem už nepřestala sbírat. Když už jsem měla doma víc krabic s nasbíranými předměty, řekla jsem si, že by to už chtělo podívat se po nějakém prostoru a tu myšlenku dotáhnout do konce.

Láká tě vytvořit podobný projekt jako je 90´WORLD? Věnované třeba jinému období?

Ani ne, protože devadesátky jsou pro mě vysloveně srdcovka, které opravdu rozumím nebo si myslím, že se v ní dobře orientuji.

Takže se chceš tedy držet tohoto tématu, muzeum si dále vyšperkovávat a třeba i výhledově rozšířit ve více poboček?

Určitě, to by bylo fajn. Ráda bych muzeum měla do budoucna větší. Záleží, jaký bude o muzeum zájem. Ale určitě bych se ráda držela devadesátek.

Je mi známo, že jsi velká fanynka kapely The Kelly Family. Máš ve svém muzeu koutek věnovaný přímo této kapele?

Ano, je tam polička s tématickými okénky. Buď je to okénko věnované nějaké kapele, nebo seriálu a podobně. Kelly Family tam teda samozřejmě také mají okénko. Ale i přesto, že „kelláče“ mám hrozně ráda, tak jsem jim nechtěla nadržovat a snažím se držet při zemi, aby tam toho nebylo moc na rozdíl od jiných interpretů. Na druhou stranu připravuji i tématické workshopy, nedávno právě jeden proběhl na téma „Kellymánie“ v rámci něhož jsem vystavila více věcí souvisejících s kapelou. Po skončení workshopu jsem si tyto předměty zase sbalila a v muzeu se tedy běžně nevystavují.

Máš kromě kapely Kelly Family oblíbenou nějakou další osobnost z období 90. let 20. století? Například nějakého dalšího interpreta nebo třeba literární postavu?

Mám hodně oblíbených osobností, jelikož devadesátky jsou pro mne opravdu srdcová záležitost. Kdybych měla někoho vyzdvihnout, tak za české devadesátky je mou nejoblíbenější osobností jednoznačně Tereza Pergnerová, které si moc vážím jak za její šikovnost a profesionalitu při rozjíždění pořadu ESO, tak jako člověka. ESO byl první pořad svého formátu u nás a to, jakou tvář tomu Tereza dala, nebo jak se dokázala se zahraničními zpěváky bez problému domluvit a ještě si je kolikrát získat, bylo bezkonkurenční. V jednom nedávném rozhovoru s Paddym Kellym byla položena otázka, zda zná nějakou českou osobnost. Odpověděl, že si pamatuje právě Terezu Pergnerovou. Celkově mi Terka připadá jako úžasný člověk se spoustou empatie. Ačkoliv její cesta byla hrozně těžká, tak se se vším dokázala poprat a ještě z toho dát dalším lidem.

Na tvých webových stránkách jsem se dočetla, že ti trvalo hodně dlouho, než se ti podařilo sesbírat takové množství devadesátkových exponátu, abys z nich mohla vytvořit muzeum. Máš nějaký předmět, který se ti sháněl těžce?

Jsou určité věci, které jsem měla delší dobu v merku a musela jsem na ně dlouho číhat. Buď se některá z věcí objevila ale za draho, nebo se to zkrátka nikde neukazovalo. Když dám příklad, perfektně se sbírají časopisy BRAVO. Ty opravdu není problém sehnat. Na druhou stranu získat třeba časopis Poplife, který mám moc ráda, bylo daleko těžší. Nebo co se týče dětských časopisů, dá se sehnat Mickey Mouse, Méďa Pusík, Kačeří příběh, oproti tomu je horší sehnat třeba časopis Želvy Ninja nebo Xena, protože těch výtisků nebylo tolik a jedná se spíš o sběratelské kousky, kterých se lidi moc nevzdávají. Dlouhou dobu jsem číhala na mixér Cola Cao, takový malý mixérek, který se dával jako příloha ke kakau Cola Cao, u něhož vím, že na něj lidi také hodně vzpomínají. Takže právě na tenhle mixér jsem strašně dlouho čekala a nakonec jsem ho našla u babičky v kuchyni a mohla ho také vystavit v muzeu. Existuje víc takových věcí, další je třeba hra Panenka na plese nebo Velká kniha her od Disney.

Když procházíš svým muzeem, do jakého koutku nejraději zabrousíš?

Mám více oblíbených koutků. Prakticky skoro celé muzeum. Baví mě třeba přílohy z „bravíčka“, časopisy, módní koutek s doplňky nebo dětský koutek.

Když jsem byla ve tvém muzeu, pozorovala jsem, že se návštěvníci rádi oblékají do devadesátkového oblečení. Je to časté?

Je to prakticky skoro vždy. Vezmou si na sebe šusťákovku nebo plísňovku nebo ledvinku a vždycky se v tom rádi vyfotí. Je to oblíbená věc.

Na sociálních sítích jsem viděla tvou upoutávku na představení muzea. Ve videu máš dvojroli: obyčejná žena, která má splín a nejraději by se vrátila o pár let zpět versus bodrá osoba z muzea, jenž zve k návštěvě 90'WORLD. Po zhlédnutí tvého výkonu se nemohu nezeptat, zda jsi někdy nepřemýšlela o divadlu?

Úplně ne, jsem komediant spíš jenom v soukromí. Ambice nemám, ale jedna kamarádka mě občas zve do svého divadelního spolku a pokaždé mi říká, že určitě jednou na to budu mít čas a přidám se a já odpovídám, že to možná jednou klapne a třeba se k nim připojím.

Co tě na tvé práci s 90´WORLD těší nejvíce?

Největší radost pro mě je, když do mého muzea přijde parta a vidím, že si to opravdu užívá, že slyším během jejich návštěvy smích a vidím opravdové nadšení. Proto jsem tohle místo dělala. Lidi si v partě pronajmou moje muzeum třeba když slaví něčí narozeniny, když se loučí se svobodou nebo se jen sejdou přátelé, rodina, nebo kolegové. Děláme taky týmovou hru, při které kolektiv plní pět dobových úkolů a to je pro mě taky velká radost, protože se při tom společně s účastníky dost nasmějeme.

Mluvila jsi o workshopu, který se ve tvém muzeu nedávno uskutečnil. Chystáš nějakou podobnou akci nebo naopak událost jiného rázu?

Myslím, že workshop „Kellymánie“ byl celkem úspěšný, tak bych ráda za pár měsíců vypsala další termíny. Jinak průběžně chystáme další workshopy. Teď mám vypsaný workshop na Lunetic a výhledově se uskuteční workshopy například na téma pogy, tleskačky nebo telenovely. Takže průběžně připravujeme podobné vzpomínkové workshopy.

Doufám, Lindo, že se ti ve tvém podnikatelském záměru bude nadále dařit, přeji ti mnoho úspěchů a děkuji za tvůj čas věnovaný rozhovoru.

Fotografie pořízené v 90´WORLD byly zveřejněny se souhlasem majitelky muzea.