Náměstek primátora Zdeněk Hřib rozdává z cizího, hlavně sobě

Jedná se především o parkování a o poplatcích za něj. Koncem února přes svůj účet na sociální síti X vzkázal, že parkování je „uskladnění soukromého majetku ve veřejném prostoru“. A dále vypočítává: „Je třeba uplatnit princip řádného hospodáře. Parkování dnes dotujeme více než MHD. Komerční cena na okraji Prahy je 2000 za auto na měsíc. Když to srovnáte s cenou za parkování ve veřejném prostoru 1200 Kč za rok, tak vám dojde, že ta dotace, kterou máte oproti komerční ceně, je neuvěřitelně vysoká,“ píše Hřib. „Když něco rozdáváte zadarmo nebo skoro zadarmo, tak toho nikdy nebude dost. A to se týká i parkování v Praze. Za uskladňování soukromého majetku ve veřejném prostoru je nutné platit férovou cenu.“

Parkování není uskladnění, to především. Za uskladněnou věc bere ten, kdo skladní za poplatek, plnou odpovědnost, což město určitě není. Že si náměstek Hřib různé ceny vycucává z malíčku, to není žádná novinka, ale s „dotacemi“ je to zcela obráceně. V roce 2017 se v zónách placeného stání v Praze vybralo 521 mil. Kč, o 83 mil. Kč více než v předešlém roce. Po odečtení nákladů byl čistý příjem 321 milion korun. To ještě nebyly započteny výnosy za modré čáry v Praze 4, ty se tenkrát teprve malovaly. V roce 2021 už ale zóny placeného parkování byly i tam a Praha celkem vybrala v celém městě téměř 919 milionů korun, informovala agentura ČTK. Po odečtení nákladů a daní činil zisk čistých 539 milionů korun.

Dalším hausnumerem jsou náklady, které s parkováním na veřejných komunikacích město má. Hřib je již dříve vyčíslil na nějakých 9500 Kč za jedno místo, jinde zmínil 2 miliardy ročně v celém městě. Ale zde zaměňuje výdaje na údržbu veřejného prostoru s výdaji na parkovací místa. Výdaje na údržbu veřejného prostoru by se zásadně nezměnila, ani kdyby na nich auto nestálo. S výdaji na parkovací místo se to má jinak. Veškeré výdaje spojené s provozem placených zón hradí Technická správa komunikací, jež je jejich správcem. Zajišťuje obnovu dopravního značení, umístění dopravních značek a také údržbu provozních automatů. Má na starosti také monitoring dat z návštěvnických zón pomocí speciálních kamerových vozidel a kompletní sběr dat pomocí softwaru, který sbírá a kompletuje data od rezidentů, abonentů a návštěvníků. O údržbě veřejného prostoru zde není ani čárka.

Celkem trefné poznámky k Hřibovým příspěvkům mají někteří diskutující pod nimi. Jeden z nich shrnuje celkový dojem: „Klasika, papaláši vybírají výpalný“.

Zastavme se také u náměstkovy poznámky „Když něco rozdáváte zadarmo…“ Město nikomu nic nerozdává, protože není onoho vlastníkem. Je pouze správcem, majiteli jsou občané obce. „Ten prostor tedy není Váš, ale veřejnosti, což jsou mimo jiné i motoristi,“ shrnuje další diskutér na X.

Naposledy se Hřib vytasil s argumentem dostupnějšího bydlení. Srovnal dvě parkovací místa o rozloze 25 m2 se stejně rozlehlou garsoniérou s tím, že developer zlevní byty, když u nich nebude muset být parkovací státní. „Chcete lepší dostupnost bydlení, nebo dvě parkovací místa?“ ptá se Hřib sugestivně.

To už jsou ale jen takové rudozelené sny o tom, jak se budou regulovat ceny v tržní ekonomice. Developer nesleví ani haléř, dokud poptávka po bydlení převyšuje nabídku. Dostupnost bydlení je určována koupěschopností obyvatelstva, mírou inflace, výší úrokových sazeb, výší pořizovacích nákladů developera na stavbu bytu, atd… Nehledě k tomu, že takových garsoniér se dá postavit 10 nad sebou a dvojicí parkování pět pod sebou.

I kdyby, dejme tomu… tak pro koho se dostupnost eventuálně zvýší? Snad pro dvojici hipsterů, kteří budou společně splácet hypotéku na 3,5 milionu na 25 let 21 737 korun měsíčně. I kdyby se nakrásně nastěhovala mladá rodina s jedním dítětem a bez auta, případná lepší dostupnost bytu tím způsobí horší dostupnost spousty jiných věcí. Zájmových kroužků, výběrové školy, zaměstnání pro rodiče, babičky na venkově, atd.

Tak se náměstek Hřib během jen několika týdnů posunul od „férové ceny za parkování“ k cenám garsoniér. O pointu se opět postaral jeden diskusní příspěvek na X: „A férovou cenu určí… úředník magistrátu!“