Doba čtení:2 m, 5 s
Pokud by se odstavila část hnědouhelné výroby elektřiny, velmi pravděpodobně by to přineslo vyšší ceny. Pro Reflex to napsal ředitel strategie poradenské společnosti EGÚ Brno Michal Macenauer.
Rentabilita hnědouhelných elektráren je ohrožena. Z řady důvodů se výroba elektřiny v nich nejspíš již brzy přestane vyplácet. Česko za tyto zdroje zatím nemá náhradu. Jaké jsou v této situaci výhledy a možnosti?
„Pokud by se odstavila část hnědouhelné výroby, trh by se ustálil v novém stavu, velmi pravděpodobně s vyššími cenami. Snížil by se export (v roce 2023 činil devět TWh, což je 16 procent čisté spotřeby ČR). Po odstavení přibližně poloviny by se export začal měnit na import. Kontinuálně by to působilo na růst ceny elektřiny. Pokud bychom do systému nijak nezasahovali, trh by si našel nové ekvilibrium, dané reálnou potřebností toho či onoho zdroje. Mimo jiné by to tlačilo na zvýšení rozdílu mezi cenou elektřiny v létě a zimě,“ napsal Macenauer.
Rychlé odstavování hnědouhelných zdrojů by podle něj přineslo problémy také pro zajištění spolehlivosti soustavy, protože by snížilo dostupnost záložních a regulačních výkonů, což by v konečném důsledku vedlo k růstu ceny elektřiny pro konečné zákazníky. Co s tím?
Francie a Německo žádají přehodnocení unijních regulací
„První možností je nechat působit trh, který navýšením ceny zajistí rentabilitu zbylých zdrojů. Důsledkem ale bude přinejmenším několik let trvající období vyšších cen a vyšší fluktuace cen, než zareaguje strana nabídky a objeví se nové zdroje. Budování nových zdrojů nemůže probíhat libovolnou rychlostí. Není nepravděpodobné, že cena může vystoupat i relativně vysoko, protože výkonová a výrobní dostatečnost je podle našich analýz ohrožena v celém regionu, a nebude tedy odkud v požadovaném časovém profilu elektřinu dovézt,“ vysvětlil Macenauer.
Druhou možností je odchod hnědouhelných zdrojů regulovat. „Legislativa EU, zdá se, tomuto řešení už není nakloněna, ale v případě politické poptávky se pravděpodobně řešení najde. V takovém případě bude nejlépe vysoutěžit určitý druh rozdílového kontraktu na cenu elektřiny (Contract for Difference). Pokud tržní cena klesne pod tuto hodnotu, doplatí výrobcům rozdíl stát. Pro případ růstu nad danou mez pak doplatí státu výrobce. Jistě bychom takto omezili riziko růstu a fluktuace ceny elektřiny, ale v důsledku také ochotu investovat do nových zdrojů,“ popsal odborník.
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela avizoval ochotu jednat o druhé variantě, jež nepochybně zajistí větší klid.