„S tak nelidským činem jsem se ve své kariéře ještě nesetkala,“ komentovala případ žalobkyně Radka Miclíková. Případ dvou zavražděných gayů je jen pro silné žaludky.
Psal se rok 2004 a domem v pražských Strašnicích se linul příšerný smrad. Do jednoho z bytů se zrovna vracel jistý Aleš Lajtár, a když mu jeho kamarád otevřel se slovy „vařím polívku z Knorra“, okamžitě se pozvracel. Věděl totiž, že Láďa nemluví o instantním pokrmu od známé potravinářské společnosti, nýbrž o těle padesátiletého muže.
Vražda Miloše Knorra a Štefana Kisse je jednou z nejnechutnějších v historii české kriminalistiky. Co se odehrálo za zdmi strašnického bytu? A jak dlouho útočníci žili mezi čtyřmi stěnami s hnijícími těly, nad kterými dokonce došlo i na sexuální hrátky? Z tohoto případu tě bude pořádně mrazit.
Když Ladislav Roubíček a Aleš Lajtár dovršili 18 a 19 let, museli se postavit na své vlastní nohy. Do té doby totiž žili ve výchovném ústavu Nové Domky u Rozvadova, ale jakmile dosáhli plnoletosti, v domě už pro ně nebylo místo. Bohužel, nikdo se nezajímal o to, co s chlapci bude. Ti se tak vydali do Prahy s vidinou vydělání peněz a lepšího života.
V Praze pak oba chlapci začali pracovat jako ochranka v Obrazárně Pražského hradu, kde se také seznámili s párem starších gayů – Milošem Knorrem a Štefanem Kissem. Slovo dalo slovo a gayové si mladé chlapce nastěhovali do svého bytu v pražských Strašnicích. Kluci byli pohlední, štíhlí a to se jejich novým spolubydlícím líbilo.
Už stačilo!
Jak jistě tušíš, Knorr s Kissem se po mladých chlapcích, které nechávali bydlet ve svém bytě, neustále dožadovali sexu. Ladislav s Alešem to dlouhé dny tolerovali, ale po několika měsících jim začala docházet trpělivost. Začali proto plánovat vraždu.
Jednoho večera Knorr pozval Ladislava na večeři při svíčkách, která měla vyvrcholit romantickým sexem. Večeři ale připravovali Ladislav s Alešem a starším gayům do pokrmu přimíchali rtuť z teploměrů. Muži večeři sice snědli, ale jed nezafungoval tak, jak si mladíci představovali. Na druhý den ráno bylo Knorrovi a Kissovi zle, ale stále žili. Ladislav proto popadl polštář a Knorra udusil.
Druhý ze staršího páru o tom neměl nejmenší tušení. Chlapci mu totiž zatím nabídli romantickou koupel v horké vodě, a jakmile se do ní Kiss ponořil, Ladislav do ní hodil elektrický vařič. Doufal, že Kisse elektřina zabije, ale i tento plán B ztroskotal. Kiss z vany hbitě vyskočil a dal se na útěk. Ladislav ho ale dostihl, masivní vázou jej udeřil do hlavy a nakonec ho uškrtil ručníkem.
„A když začal už moc tlačit na pilu a chtěl po nás sex při svíčkách, dali jsme jemu a Kissovi do jídla rtuť, abychom je otrávili. Ale udělalo se jim jen špatně, tak jsme je jednoho po druhém uškrtili,“ popsal později Ladislav.
Sex u rozkládajícího se těla
Mladíci neměli kam jít, a tak v bytě spolu s mrtvolami žili další tři týdny. Těla ukryli do peřiňáku a dělali, jako by se nic nestalo. „Když začala zavánět, Roubíček zvedl víko a nalil na ně nějaká vonidla či savo,“ vypověděl Lajtár.
Krátce po chladnokrevné vraždě na mladé vrahy narazila i samotná majitelka domu. Roubíčka potkala na chodbě, a když se ho ptala, co v domě dělá, sdělil jí, že pánové Knorr a Kiss odjeli a byt mu pronajali. S tím majitelka samozřejmě nesouhlasila, a tak si od Roubíčka vyžádala doklad totožnosti, který si důkladně zapsala. Pak mu nakázala, aby se z bytu spolu se svým kamarádem vystěhoval.
Ještě než tak chlapci učinili, začali rozprodávat majetek zavražděných gayů – starožitnosti, elektroniku, a dokonce i klavír. S prodejem věcí jim pomáhala 47letá žena, s níž se vrazi seznámili ve své práci na Pražském hradě. Když se jí svěřili, že mají spoustu cenností, které potřebují prodat, žena bez váhání přijela do bytu, kde ji okamžitě do nosu praštil smrad mrtvých těl. Něco se vařilo na sporáku ve velkém hrnci, a když se ptala, co to tam tak smrdí, Ladislav ji vyzval, aby se sama podívala.
„Nadzvedl poklici a tam hlava, kus stehna… Řekl jí, že to ještě není všechno, odešli z kuchyně, dovedl ji k válendě a nadzvedl matraci. Tam leželo tělo zabalené v igelitu, které už začalo hnít,“ popsal vyšetřovatel Jan Štoček v knize Vrah je v každém z nás.
Ženu pohled na zavražděné neodradil. Okamžitě se pustila do práce a v Annonci začala shánět kupce, kterým by mohla rozprodat cennosti z bytu. Když uskutečnila několik prodejů a trojice si rozdělila peníze, žena se pokusila jednoho z mladíků svést. Přímo na válendě, v jejíchž útrobách ležel zavražděný Kiss. „Napřed to zkoušela klasicky, ale jak již víme, Ladislav měl v tomto ohledu problémy, tak alespoň došlo k orálnímu sexu, načež žena spokojeně odjela domů,“ dodal Štoček.
„Vařím polívku z Knorra!“
Aleš Lajtár mezitím odjel ke svojí matce, a když se po týdnu vrátil, čekal na něj šok. „Byl tam příšerný smrad. Láďa mi řekl, že zrovna vaří polívku z Knorra. Okamžitě jsem se poblil,“ uvedl při výslechu Aleš.
Kusy uvařeného a upečeného masa pak mladíci drolili do záchodu a postupně je splachovali. „Když se ucpal, prostě jsme ho jen prošťouchli,“ vysvětloval u soudu s klidem Roubíček.
Tento proces byl ale časově náročný a tělo Kisse zavřené v peřiňáku začalo čím dál více zapáchat. Mladíci proto tělo a zbytky těla druhého muže vzali a zakopali je na zahradě. „Měli jsme pilku na dřevo, kterou jsme začali řezat končetiny. Pak jsme oddělili hlavu, rozčtvrtili trup…,“ popsal Aleš.
Když pak mladí vrazi těla zakopali, z místa činu utekli.
Nález zakopaných kostí
Jen o pár dní později zazvonil telefon kriminalistovi Janu Štočkovi. „Ve Strašnicích vykopali lidské kosti, jeď se na to podívat,“ ozvalo se z něj. Na tom prý nebylo nic neobvyklého. Při výkopových pracích v Praze bylo běžné, že se v půdě nacházely kosti. Třeba i takové, které pocházely z doby bitvy na Bílé hoře. Tyto ale byly jiné…
„Přišel jsem do takového dvora, kde už byly dvě posádky uniformovaných policistů a také dělníci, kteří zrovna prováděli nějaké stavební práce. Rušily se tam garáže, takže takovým malým bagrem to tam bagrovali a při té příležitosti jeden z nich vyhrábl lebku. Na první pohled byla lebka bez tkání,“ pokračoval Štoček. Jenže na ostatních kostech už tkáně byly, což značilo, že se jedná o ostatky čerstvé.
Další překvapení přišlo ve chvíli, kdy soudní lékař poznamenal, že našel třetí kyčel. „Jak třetí kyčel? Člověk nemá tři kyčle…,“ ptal se Štoček.
„No samozřejmě! Máš tady druhou mrtvolu,“ odpověděl mu soudní lékař.
„Jak jsme to tak pomaličku skládali, tak se ukázalo, že jedna kostra byla komplet a bez tkání a druhá kostra, respektive zbytky kostry, byla s tkáněmi. Nahnilé, ale tkáně tam byly. Takto jsme postupně poskládali dvě postavy a bylo jasné, že tu máme dvojnásobnou vraždu. Ještě ten den jsme rozjeli pátrání, komu ten dům patřil,“ uvedl Štoček.
Do půl hodiny na místo přijela majitelka, která policii předala informaci o všech nájemnících, ale také o mladém Romovi, kterého před pár týdny potkala na chodbě. Policie pak už jen potřebovala identifikovat těla, což se jí podařilo pomocí ostatků. Konkrétně pomocí plomb, které po Kissovi a Knorrovi zůstaly. Identitu obětí tedy policie znala. Teď už jen zbývalo najít mladého Roma.
Nechutný čin dodnes budí hrůzu
Netrvalo dlouho a policisté potenciální vrahy vypátrali. Měli dostatek důkazů a během pár hodin také jejich přiznání. „S tak nelidským činem jsem se ve své kariéře ještě nesetkala,“ komentovala případ žalobkyně Radka Miclíková.
Ladislav Roubíček, který byl dominantnější, odešel od soudu s pětadvacetiletým trestem. Aleš Lajtár svou účast na vraždách sice popíral, ale Roubíček svědčil proti němu, a tak i on nakonec dostal trest odnětí svobody na 15 let.
Soud mimochodem poslal na šest měsíců za mříže i ženu, která mladíkům pomáhala rozprodat majetek zavražděných. O vraždách totiž věděla, viděla těla obětí, a přesto žádný trestný čin nenahlásila.
