Čtvrtá Kung Fu Panda je… čtvrtá. Má příběh, který staví na slavné značce, vidět ho ale nepotřebujete

Populární franšíza o tlustém pandovi, co se stane mistrem kung-fu, má po osmi letech další film. Staví na tom, co se osvědčilo, ale vzniknout nemusel.

panda

Foto: CinemArt

Panda Po se vrací ve čtvrtém celovečerním filmu

0Zobrazit komentáře

Když v roce 2008 vtrhl do kin bláznivý animák o zvířatech, která ovládají kung-fu, bylo to trochu jako zjevení. Film Kung Fu Panda nejenže přinesl originální námět a zavedl západní diváky to lákavého světa čínského bojového umění a mysticismu, ale také skvěle vypadal. A i když byl kreslený, hemžil se hvězdami – postavy mluvily hlasem Jacka Blacka, Angeliny Jolie, Jackieho Chana, Dustina Hoffmana a dalších. Snímek byl nominován na Oscara a v nadcházejících letech přišla dvě pokračování, tři televizní seriály i několik dalších počinů či her, které stvořily vlastní svět. Teď, osm let po posledním filmu, přichází další díl a je na něm vidět, jak moc by chtěl úspěch svých předchůdců zopakovat.

Filmy o nemotorném a tlustém pandovi jménem Po, který přes všechnu nepravděpodobnost ovládne kung-fu a stane se dračím bojovníkem a ochranitelem všech, kteří ochranu potřebují, zdaleka nejsou jen pro děti. Všechno ostatní, co se pod značkou Kung Fu Panda skrývá, už sice ano, trojice snímků, která dohromady dosáhla na tržby téměř dvě miliardy korun, má ale čím pobavit i dospělé. Patří tedy mezi světlé výjimky, na které s dětmi kouknete s chutí. Jenže znáte to – když se dělá dvakrát totéž, není to totéž.

Aktuální film, který vstupuje do kin, není druhý, ale už čtvrtý. První tři spojoval základní příběh o tom, jak se z poťouchlého pandy postupně stal skutečně mocný a svým způsobem moudrý bojovník, o kterého se mohla zvířátka v jeho okolí opřít. Teď přichází něco jako druhé dějství tohoto dějového oblouku, ovšem s dobře známými znaky nastavovaných pokračování. Koukat se na to dá, ale zároveň jeho existence není vůbec potřeba a místy to i trochu zamrzí.

Animace je sice pořád skvělá a svět fiktivní zvířecí Číny velkolepý, společenský kolorit zvířátek, která ji obývají, je i nadále úchvatný. Zůstává i milá moudrost a vtip, hlavní postavu pandy Poa stále namlouvá jeho lidské alter ego Jack Black, chybí už ale řada ostatních původních hvězd a nový je i režisér. Příběh není hloupý a jeho ústřední motiv je logický – ale taky tak nějak navíc. A zároveň bohužel nedosahuje velikosti a propracovanosti těch předchozích.

po-medituje

Foto: CinemArt

I čtvrtá Kung Fu Panda se může pyšnit skvělou animací

Právě to je ta největší škoda, která celkový dojem kazí. Po se sice stále svým osobitým způsobem pere se záporáky, dělá show pro místní drobotinu, pojídá knedlíčky, zkouší trpělivost mistra Shifu a hází jackblackovské vtípky, jeho pět původních parťáků ale nahradila jedna liška. A poté, co se tři díly honil za tím, aby se stal dračím bojovníkem se vším všudy, je prý na čase, aby tuhle roli předal někomu dalšímu a sám se stal duchovním vůdcem.

Což se sice nabízí jako logická možnost – v opravdovém životě by se to i nejspíš stalo –, v tom filmovém je to ale typický prostředek nepotřebného natahování. Po se totiž samozřejmě odmítá stát duchovním vůdcem, a tak se raději vydává na další výpravu za zlou chameleonkou, která chce, kupodivu, ovládnout kung-fu a svět. V jeho příběhu ale není zakořeněná jako předchozí protivníci. Prostě kde se vzala, tu se vzala, jen tak tu je a je proradná z důvodů, které odbyde pár větami. A jak to bude s Poovou novou parťačkou, vám taky hodně rychle dojde (i když dětem možná ne).

Po je sice už o něco moudřejší, ale pořád hodně svéhlavý a svému mistrovi dělá nadále těžkou hlavu, sám se ale v podstatě nic moc nového nenaučí. Jeho dva otcové, kteří ve filmu zůstali, se opět špičkují a spolupracují na tom, aby pro Poa udělali, co můžou, což platilo už v přechozím díle. Ve městě, kam se pandí bojovník vypraví, funguje banda potrhlých zlodějíčků a dalších kriminálníků, kteří baží po násilí, ale špatní tak úplně nejsou. Zatraktivnit to všechno má i návrat-nenávrat některých dřívějších padouchů, kteří ale filmem jen tak projdou a nenápadně pomrknou na znalé diváky.

Komu stačí další dávka barevnosti a svérázného humoru (nebo mu je do deseti let), bude nejspíš spokojený. Animáků, které jsou mnohem horší, je pořád mnoho. Možná se ale neubráníte dojmu, že čtvrtá Kung Fu Panda kvůli tomu všemu jen klouže po povrchu a víc než cokoliv jiného se veze na vlně předpokládané líbivosti a trochu jinak zabaleném recyklátu toho, co se osvědčilo. Zatímco první tři filmy kromě toho, že bavily, také budovaly poměrně komplexní příběh o tom, kdo Po je a proč se stal, kým se stal, čtvrtý jen žongluje se symboly a nic dalšího nepřidává.

Ano, pořád se bavíme o primárně dětském filmu, ale i u těch zamrzí, když máte pocit, že se jejich původně povedený námět studia snaží vytěžit stůj, co stůj. A ničemu nepomáhá informace, že celá série měla mít podle původních plánů filmů až šest, které by obsáhly celou Poovu cestu.

Když se totiž zdá po třech filmech uzavřená a po osmi letech přijde najednou čtvrtý díl, nepůsobí to jako kdovíjak propracovaný plán. Zvlášť, když se mluví o tom, jak moc ve studiu DreamWorks, které za značkou stojí, doufají, že Kung Fu Panda 4 bude opět hit, který jim pomůže zahojit neúspěšný loňský rok. Ovšem nic naplat, dětem se to líbit pravděpodobně bude.