V mládí hrával basketbal v týmu s Tomášem Satoranským. S mládežnickou reprezentací dokonce přivezl bronz z mistrovství světa. Nakonec se však rozhodl pro skateboarding: udělal dobře. Stal se jedním z nejúspěšnějších českých jezdců. A to i přes to, že mu kvůli zranění nohy doktoři předpovídali, že nebude ani pořádně chodit. Jaký je Martin Pek řidič? Jak vypadaly jeho motoristické začátky? A co jeho bláznivé zážitky za volantem?
Kdy jste vlastně poprvé seděl za volantem? Řídil jste už před osmnáctými narozeninami?
Popravdě si už ani nevzpomínám na svoje úplně poprvé za volantem. Zkoušel jsem jezdit v Americe na parkovišti s automatem Ford Mustang mezi kužely. Kamarádi natáčeli triky na skatu hned vedle za kopečkem a já jsem se tam vozil. Horší bylo, když přijel šerif a řekl ať s autem odjedu pryč. Neuměl jsem předpisy a nechtěl jsem jet na silnici. Takže jsem doběhl pro kámoše a odjeli jsme. Když se nad tím zamýšlím dneska, tak mi to přijde jako úplný bizár: utéct od šerifa v LA, protože tam mají velké pravomoci – a když už vás zastaví, není to nikdy příjemné.
Jak vzpomínáte na autoškolu?
Testy jsem asi o bod napoprvé neudělal ,a tak jsem musel opakovat. To už dopadlo dobře. Ale byl tam se mnou na jízdách jeden expert, co už tam byl pojedenácté. Při testovací jízdě vjel na chodník a skoro zajel jednu paní. Já seděl na zadní sedačce a nevěřil jsem tomu, co se tam dělo. Samozřejmě mu to nedali. Pak mi psal, že snad na sedmnáctý pokus udělal. Doufám, že ho nikdy na silnici nepotkám.
Máte ještě nějakou podobně zajímavou příhodu spojenou s auty?
Mám dvě. První historka mě napadá z Číny. Byl jsem tam na závodech světové série a neměli jsme hotel přímo u místa dějiště. Tak jsme s kamarády chytali tuk-tuky a dopravovali se po městě zadarmo. V jedno ruce telefon s navigací a druhou rukou jsem se držel tuktuku. Samozřejmě skate má malá kolečka, takže každý kanál nebo výmol jsem musel přeskočit. Myslím, že mám ještě video na svém youtube kanálu. To byla jízda!
A ta druhá historka?
No a druhá historka je taková skate klasika. Často se na závodech auta přeskakují. Tohle byl závod o nejlepší trik v Polsku a jednalo se právě o přeskok přes auto. Z jedné strany rampa a z druhé strany auta rampa. Padlo pár triků a časomíra byla skoro u konce, ale já jsem chtěl opravdu vyhrát. Začalo do toho poprchávat, takže už hlásili, že je konec. Rozjel jsem se a na poslední pokus jsem vrátil svůj trik nollie big spin přes auto. Všichni pak byli úplně šílený a to auto rozmlátili skateboardy. Jo, Polsko. Jiný kraj, jiný mrav…
Co bylo vaše první auto?
Půjčoval jsem si od rodičů automobily. Většinou jsme měli volva a nejvíc jsem prožil s modelem V70. Moje první oficiální auto byla Lancia Delta. Líbil se mi její design. Vůz jsem přezdíval LÁCA a bylo to instagramová celebrita.
Jak byste se definoval jako řidič?
S každým rokem klidnější a snažím se méně stresovat a nervovat. Jistá zlepšení tam jsou, ale pak přijdou občas dny, kdy je to opravdu boj…
Co vás na českých silnicích vytáčí?
Nešvar, co se v Česku rozjel v posledních letech. je předjíždění na dálnici zprava. Jede kolona aut v levém pruhu auto na autě – a nějaký chytrák to začne celé podjíždět. Častokrát se pak stane, že někdo se nekouká do zrcátka, zatočí z levého pruhu doprava a problém je na světě. A pak absolutně nechápu, proč v dnešní době handsfree technologií jezdí lidi s telefonem v ruce.
Čím se naopak uklidníte?
Jako u všeho dýcháním. Na čtyři doby nádech, čtyři doby držíte, čtyři doby výdech a čtyři doby držíte. A stále dokola, dokud se neuklidní srdeční tep.
Co posloucháte během řízení?
Miluji muziku a mám rád podcasty. Takže pokaždé něco jiného. Poslední dobou jsem v podcastech poslouchal hodně Pavla Morice. Z muziky jsem si pouštěl sety z Tomorrowlandu. Nejlepší festival na světě!
Bez čeho se při řízení neobejdete?
Vždycky si zkontroluji zrcátka. A jelikož mám na telefon držák před sebou uprostřed okna, tak si ho tam vždy upevním a jedu. I když jsem v zahraničí a půjčuji si auto, tak si ho vždy koupím.
Čím vlastně teď aktuálně jezdíte?
Momentálně jsem ambasadorem značka KIA, od níž jsem dostal k oslavě 30 let na českém trhu model Sportage EDICI 30. Jsou tam skvělé padnoucí designové prvky jako černá kola, sedačky ze zelené veganské kůže a spoustu dalších stylovek. Říkám mu Black Panther. Má i hezký fialově podsvícený displej, takže to sedí perfektně.
Štítky: interview, Martin Pek, rozhovor, snowboard, sport