Aktivismus je obrovský byznys, říká v rozhovoru pro Deník TO senátor Hraba

Senátor Zdeněk Hraba. Zdroj: Profimedia

V Senátu se bude řešit manželství stejnopohlavních párů, přesněji řečeno rozšíření práv stojnopohlavních párů přijatých PS. Jako právník jste konstatoval, že neexistuje nic takového, jako je právo na manželství…
Můj názor je jasný a neměnný. Manželství je svazek muže a ženy. Je to instituce provázána právy a povinnostmi, právní institut, na kterém je založena naše civilizace. Proto není důvod manželství jakkoli destruovat, naopak by se mělo posilovat. Samozřejmě s určitým doplněním práv a povinností pro stejnopohlavní páry souhlasím, nicméně ne pod stejným názvem.

Vedl jsem debatu s jedním kultivovaným pánem, rigidním stoupencem manželství pro stejnopohlavní páry. V okamžiku, kdy jsem se ho víceméně žertem zeptal, jestli by podpořil manželství pro opravdu všechny, protože bych si rád vzal matky svých dětí, za což mi teď hrozí vězení, bylo rázem po toleranci…
Jedna z charakteristik aktivismu spočívá v tom, že pokud nejste zcela v souladu s jejich viděním světa, jste radikál, zatímco sami aktivisté se za radikály nepovažují. I když jsou právě ni sami těmi největšími radikály. Své názory jsou schopni prosazovat za každou cenu, často velmi nevybíravým způsobem. Jejich „schopnost“ kompromisu je názorně vidět na zmiňovaném zákoně, který prošel poslaneckou sněmovnou. Původně jim šlo o srovnání práv, ke kterému došlo, ale přesto jsou stále nespokojeni. Jejich cílem je totiž kulturní válka, dobytí kóty manželství.

U vás se podpory mé potenciální bigamie asi nedočkám?
Určitě ne…(smích).

Kdybych mohl uzavřít manželství se všemi matkami mých dětí, všechny děti by byly manželské a disponovaly stejnými právy?
Zrovnoprávnění manželských a nemanželských dětí proběhlo za císaře Františka Josefa I během světové války a není důvod do toho zasahovat.

Zastávám názor, že je přirozenější pokud muž žije dejme tomu se třemi matkami svých dětí, které společně vychovávají, než když dva muži vychovávají dítě, které adoptují. Jak to vnímáte?
Ve třetině světa je to standardem. Tamní civilizace to považuje za správné.  Ať si to tam nechají. Ale jen pro vaši informaci, v Německu se připravuje právní úprava umožňující spolužití až šesti osob s právy podobnými právům manželským. Tím pádem by se připustil nový právní institut umožňující soužití nikoli otce, matky a dětí, ale šesti různých osob.

Nabyl jsem dojmu, že přijetí manželství pro všechny by paradoxně leč logicky rozesmutnilo minimálně stovky spoluobčanů z řad aktivistů, kteří by přišli o zdroj obživy. Jedná se o lidí napojené na nejrůznější tzv. neziskové, leč velmi bohaté a v prosazování svých cílů štědré organizace?
Bavíme se o prorůstání institucemi, a pokud by prošlo manželství pro všechny, tak, jak bylo původně plánováno, hydra neziskovek by byla živena dalšími úkoly. Nesmíme si nalhávat, že splněním jednoho zadání by se neziskové organizace rozpustily. Organizace tohoto druhu by přišly s dalšími tématy, jako je například, Istanbulská úmluva. Řada z nich by se přesměrovala na zastupování domnělých menšin proti českému státu, čerpání peněz na různá školení, na tzv. měkké projekty. Pokračovalo by vysávání státu jako se tomu děje v celé Evropě.

Slovenský premiér Robert Fico řekl na jedné z prvních tiskovek své vlády, že skončila éra neziskovek. To chce odvahu.
Politické nevládky, jak tomu říkají na Slovensku, jsou velmi mocný nepřítel. Jedná se o politického soupeře, který byl očividně Robertem Ficem velmi dobře identifikován.  

Odhaduji, že pro neziskovky nastal po nedávném rozšíření práv stejnopohlavních párů ideální stav. Mohou tvrdit, že jejich boj až džihád nese výsledky, ale ještě zdaleka není ukončen, čímž vyšlou na patřičná místa signál, že je potřeba nadále posílat peníze?
Bitva není určitě dobojována, racionálně uvažující aktivista má radost, že mu zůstala práce. Ale je otázka, jaké bylo zadání, čeho chtěl sponzor za své peníze dosáhnout a jaké jsou další cíle. Kulturní válka pokračuje ve školách, podobná témata by měla být podle představ aktivistů vyučována a hlavně financována. V současné době je situace taková, že to, za co jsou aktivisté placeni, se zatím nepovedlo, boj proto nekončí. Nebavíme se o racionálním světě byznysu, ale o spojení byznysu s politikou. Čím dále se boj protáhne, tím pro neziskovky lépe. Finanční zdroje nevyschnou, budou mít peníze na to umisťovat své lidi do systému, který například ovlivňuje přidělování dotací.

Věříte v existenci profesionálních aktivistů, kteří dnes bojují za práva manželství pro všechny, za měsíc se postaví za jedince, kteří se lepí k silnicím, aby za dalšího půl roku pořádali demonstrace za elektromobil do každé rodiny? Nebo si myslíte, že tomu, za co lobují, opravdu věří?
Ano, aktivismus je ohromný byznys. Samozřejmě, že mezi aktivisty jsou určitě idealisté, ale bude se jednat o výraznou menšinu. Největší práci odvádí najatí profesionálové. Když se podíváte na některá známá internetová média, velmi umně se v nich točí témata jako domácí násilí, Istanbulská úmluva. Zveřejňuje se, kdo jak hlasoval. 

Ale pokud za nimi někdo přijde za s balíkem peněz, budou stejně profesionálně obhajovat dejme tomu spalovací motory? 
Dá se to tak říct. Z nemalé části pracují na výše uvedených tématech profesionálové, kterým je víceméně jedno, co prosazují. Hlavně musí dostat dobře zaplaceno. Ale jsou mezi nimi i revolucionáři s planoucím srdcem.

Která skupina představuje pro společnost větší hrozbu?
Největší nebezpečí představují revolucionáři. Stačí se podívat na kulturní revoluci v Číně, která byla o tom zničit za každou cenu všechno staré, zlikvidovat stávající strukturu civilizace a nastolit nový ráj na zemi.