V útrobách Androva stadionu srovnává a vypráví o životní trefě nůžkami i lákavé nabídce z Jižní Koreje.
Jak dlouho vás mrzely ty dvě tyčky?
Ještě ten večer, pak se už snažím na to nemyslet, protože bych se zbytečně užíral. To už není má cesta, jak to řešit. Druhá tyčka byla spíš náhoda, že se tam balon stočil. První mrzela víc, protože jsem střelu někomu otřel o záda, a vím, že kdyby k teči nedošlo, tak je to gól. Po zápase si probírám celé utkání, co se dalo udělat líp.
Co třeba?
Třeba na mě letí balon a já ho odkopnu. V hlavě si přehrávám, jestli jsem si ho mohl zpracovat, rozehrát. Nebo rozebírám, jestli jsem vystoupil správně a jak to lépe příště načasovat.
Jste typ elegantního stopera, který míče odkopává jen výjimečně. Připomínáte stylem Davida Rozehnala. Kdo byl váš vzor?
Možná je to divné, ale do obrany jsem vzor neměl. Vždy se mi líbil Thierry Henry. A Mesut Özil, jak to všechno viděl na hřišti.
Proč je z vás tedy obránce?
U nás na vesnici v přípravce jsem hrával z křídla. Postupem času chodili nejstarší níž a níž a už jsem tam zůstal. Ale ofenzivní návyky se hodí. I na tréninku se snažím tlačit do zakončení. Vít Beneš to má taky rád. Jsme do toho víc zapálení.
Obránce Pokorný přestoupil z Ostravy do Olomouce, kde se upsal na tři roky |
Filip Novák rovněž.
Teda jen levá noha, ale je to tak. Máme to rádi. Je vidět, že se sešla v obraně taková parta, že góly dáváme. Daří se nám tak nahrazovat, když to nepadá útočníkům.
Novák hrál ve Fenerbahce i s Özilem. Vyptával jste se, jak to chodí ve velkém klubu?
Každého to zajímalo. Málokdo z kabiny zažil, že by si vyzkoušel iks let v cizině, ať už v Turecku, nebo Dánsku. Je zajímavé zjistit, jak to všude chodí ve srovnání s Českem. Donesl zkušenost, klid na míči.
To od něj odkoukáváte?
Ano, jak řeší situace, když má balon na noze. Zbytečně nepanikaří. Vidím na sobě, že se kolikrát dávám pod stres v jednoduché situaci. Ale také jsem typ obránce, který nerad míč fláká. Chytám se přihrávkou, ne že někoho zavraždím v souboji.
Jakub Pokorný (vlevo) v modrém dresu Olomouce v zápase s Mladou Boleslaví
Nepatříte k ramenatým stoperům.
Musím to hrát jinak. První dva souboje si to vyzkoušíte. Jinak hrajete na Tanka a jinak na Ondráška. Jak říkáte - nejsem ramenatý frajer, co to bude bořit. Hraji radši na rychlého útočníka než urostlého.
Musíte být vedle zkušeného Víta Beneše ten rychlejší?
To je těžká otázka, protože situace jsou různé. Někdy špatně vystoupím a musí mě zakřižovat Beny. On je zase ten, co chodí do soubojů a málokdy ho prohraje. Tohle je značka ideál.
Překonáte letos tři góly?
Už jsem to mohl překonat. Gól vždy zvedne sebevědomí, podobně jako když uhrajete nulu. Pomáháte týmu. Chtěl bych se posouvat na vyšší metu než tři góly za sezonu. Když jsem začínal hrát ligu, ani jsem nebyl po gólech hladový. Spíš jsem chtěl uhrát nulu a vědět, že jsem do defenzivy udělal maximum. Od příchodu do Sigmy jsem hladovější po gólech. Dělá mi to dobře, i vaše jméno jde pak vidět.
Fantastický gól nůžkami, který jste dal za Baník proti Sigmě, vám spoluhráči předhazují ještě dnes?
Životní trefa, povede se jednou za kariéru, to netrefíte ani na tréninku. Tady jsem otevřel dveře do kabiny a Moja Chytil hned říká: No, ty ses předvedl! Tak jsem mu pověděl: Sorry!
Teď se můžete v Ostravě předvést znovu.
Chci dát gól, ale hlavně uspět jako tým. Máme s nimi ve dvou zápasech skóre 1:7. Máme jim co vracet.
Jsem připravený, hlásí Pokorný. Vejde se do ostravské sestavy proti Spartě? |
V jakém rozpoložení tam po změně trenéra jedete?
Energie se neztratila, máme pozitivní přístup. Naladění jsme dobře, teď jde o to nechat na hřišti všechno.
Baník má obrovskou podporu fanoušků. Je to pro hráče příjemné, nebo svazující?
Když se daří, je to skvělé. Jdete po městě, zastavují vás lidi, kluci chtějí fotku, to je fakt super. I na stadionu je atmosféra cítit. Ale zažil jsem i horší časy. Třeba po domácí remíze jsme si skočili s přítelkyní ve středu do kina, uvolnit atmosféru, šli jsme na devátou hodinu, že už tam nikdo nebude, jdete po Karolíně a vidíte, jak vás lidi probodávají pohledem, že výkon nebyl ideální. Ale nemám jim to za zlé. Pro ně Baník znamená úplně všechno. Jdou odpracovat a pak řešit jenom Baník. To je prostě celá Ostrava. Když se vám nedaří a bučí na vás už na rozcvičce, nebo křičí „My chceme Baník“, tak to není příjemné.
V Olomouci jste ve větším klidu.
Já se snažil nevnímat tlak ani v Ostravě. Více méně jsme se drželi pořád nahoře, i když to nebylo tam, kde by fanoušci chtěli. Podpora je mnohem větší, proto fotbal děláte. Je rozdíl, když na vás přijde deset tisíc lidí a podporují svůj klub, anebo přijdou tři tisíce. Je škoda, že v Olomouci lidi nechodí. O to větší bude motivace tam teď uspět.
Zabíráte se kritikou na sítích?
První rok v Ostravě jsem to strašně řešil. Ještě jsem neměl přítelkyni a kritiku jsem ze Znojma neznal, tam nikdo nic neřešil. Ostrava je proti tomu obrovské město i klub a strašná skupina fanoušků. Měl jsem zahlodanou hlavu. Po prvním roce, kdy jsme hráli druhou ligu, jsem už sociální sítě vůbec neřešil. Teď jsem jen na X, kde jsou normálnější fanoušci, co napíší objektivní kritiku. S tou nemám problém.
Pochyboval jste někdy, zda budete mít na to být profifotbalistou? Třeba na hostování v Ústí nad Labem, nebo v Hradci Králové?
Spíš jsem ani nepřemýšlel o tom, že bych mohl být profesionální fotbalista. V šestnácti jsem začal trénovat ve Znojmě s áčkem. Pořád jsem to bral tak, že si udělám maturitu a pak se uvidí. Mezitím přišla nabídka z Baníku a Liberce. Pak jsem už začal vnímat víc fotbal, než školu.
Jakub Pokorný v modrém dresu Olomouce
Který trenér vás nejvíc posunul?
Po psychické stránce mi dal strašně moc pan Petržela. Cepoval mě šíleně. Ne vždy to bylo jednoduché, ale odolnost jsem si zvýšil. Z defenzivního hlediska mi dali dost zase trenéři v Olomouci.
V čem?
V poctivosti dobránit jakoukoli situaci, ne vždy se to povede. Když se ohlédnu, ne pokaždé jsem byl do obrany důsledný jako teď. Byly mikromomenty, kdy jsem vypínal. Myslel jsem, že nejdůležitější v zápase je rozehrávka a že když prohraju souboj, tak to se stane.
Osobitý pohled od obránce.
Už si to nemyslím! Na to jsem dojel pod panem Smetanou, chtěl soubojové stopery a to jsem neměl šanci.
Když jste se dostal do reprezentační dvacítky, ujistil jste se, že kariéra jde správným směrem?
Určitě. Měl jsem obrovskou podporu od rodiny. Kde jsem potřeboval, tam mě odvezli. Pořád tím žijí se mnou. Mamka říkala: Udělej si maturitu, pak si dělej, co chceš! Tak jsem si maturitu udělal a začal se soustředit na fotbal. Obětoval jsem tomu hodně a ještě tomu s přítelkyní hodně obětujeme. Doufám, že to bude stát za to.
Ostrava - Olomouc 1:0, krásný gól v závěru vystřihl stoper Pokorný |
Přítelkyně je vaší velkou fanynkou?
Ano, obětovala prakticky všechno. Oba jsme ze Znojma, odstřihla se od rodiny, přátel, po půl roce se za mnou přestěhovala do Ostravy. Do Znojma jezdíme jednou za čtyři měsíce, kariéru obětovala pro mě. Snaží se mi dělat stoprocentní servis, zázemí. Chci jí to vracet.
Jak by řekl váš trenér Jiří Saňák: Takže sázka na lásku. Její jméno máte i vytetované na ruce.
A na prstu mám číslo, datum, kdy jsme spolu začali chodit. Ale mám i motivační citát: Štěstí přeje připraveným. Na paži zase fotbalového boha s trojzubcem.
Těžko se opouští vinohrady?
Víno máme s přítelkyní rádi, dřív jsem byl ale spíš pivař. Škoda, že se nehraje ve Znojmě vyšší soutěž. Když jsem začínal ve druhé lize, nic nám nechybělo. Krásné, malé město, všude kousek – Brno, Vídeň, Praha.
Jakub Pokorný v modrém dresu Olomouce
A Gwangju v Jižní Koreji, odkud jste nedávno dostal nabídku?
Pro asijské země pracuje skaut z Polska, který mě kontaktoval. Neměl jsem agenta a jen jsem předal čísla, ať si to řeší kluby mezi sebou a mně řeknou finální rozhodnutí. Z finančního hlediska je asi jasné, že nepůjdete někam přes tři čtvrtě světa, abyste měl to samé, co doma. Ale lákadlo to bylo spíš v tom, že ten klub je v kvalifikaci asijské Ligy mistrů. Zahraničí by mělo být snem každého fotbalisty. Dokud si to nesplníte, toužíte po tom. A já se snažil udělat vše pro to, aby to vyšlo, takže zklamání bylo.
Co jste se snažil udělat?
Požádal jsem Gwangju, aby mi ubrali na platu a přidali radši na přestupovou částku, aby zkusili přemluvit Sigmu. Na penězích mi opravdu nezáleželo, chtěli jsme s přítelkyní vyzkoušet jinou kulturu. Nabídka musela být pro Sigmu zajímavá, ale bohužel to nedopadlo.
Musel jste se rychle nastavit na to, že si výkony v Sigmě řeknete o další nabídku?
Je to tak. I na kabině by se podepsalo, kdybych dával najevo kyselost, že tady nechci být. Tak to není. Musíte se přenastavit, pomoct týmu a říct si o to třeba v létě.
Zlomený nos, bolavý sval. Neměl hrát, nakonec byl Pokorný olomouckým hrdinou |
Jak to, že jste byl bez agenta?
Teď jsem s jedním začal spolupracovat, ale dosud se mi to nezdálo nutné. V rámci Česka si to dokáži vyřídit sám.
Co je na životě fotbalisty nejlepší?
Mě baví fotbal. Někoho může bavit to, že v jednu je doma a má celé odpoledne na své koníčky. Ale mě baví ráno vstát a jít na trénink.
A co je nejhorší?
Musíte počítat s tím, že po vás budou lidé řvát, někde víc, někde míň. Týden budete za blbce a pak to můžete odčinit. Ale nejhorší je asi to, že nevíte, co bude za půl roku, že se vše může rychle změnit, nemůžete si udělat zázemí. Není ideální se stěhovat každou chvíli.
Jakub Pokorný (vpravo) v modrém dresu Olomouce v zápase s Mladou Boleslaví
Nemáte pocit, že fotbal, tak krásná hra, přináší kromě radosti až příliš negativních emocích?
Fotbal by měl spojovat lidi. Nikdy nevíte, co kdo řeší doma za problémy. Někdo si to chce na vás vybít, někdo vás podpoří. Celkově se mi zdá, že český národ není moc pozitivní, že všude hledá chyby, to se pak na společnosti odráží.
Tak ať končíme pozitivně, navzdory špatnému startu jara pořád máte mistrovskou skupinu na dosah…
Stoprocentně. Máme čtyři body nahoru a čtyři dolů. Od pátého do desátého místa je to strašně vyrovnané. Stačí najet na vlnu dvou tří zápasů a můžete být tam, nebo tam. Doufáme, že už v Ostravě se to podaří překlopit na naši stranu.
