Přijímačky papírové, nebo digitální? Hlavně postavené na hlavu (plus návod, jak v nich uspět)
Komentář Jána Simkaniče: Aktuální show kolem digitalizace přijímacího řízení na gymnázia překrývá mnohem zásadnější problém – podobu přijímaček jako takových, zvláště u víceletých gymnázií. V průběhu času se z nich stal uzavřený monstrózní systém, v němž jsou děti v nízkém věku vystavovány nesmyslné a nepatřičné zátěži.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Výchozí situace, v níž byla víceletá gymnázia zakládána, se dramaticky liší od té současné (a nechme raději na jinou diskuzi, jestli vůbec mají existovat). Dříve se jednalo o dílčí doplněk k základním školám určený jen pro zlomek dětí orientovaných na intenzivnější a akademičtější vzdělávání, takže se dalo snáze mávnout rukou jak nad podobou přijímacího řízení, tak nad tím, jaké dopady celý proces má.
Jenže postupně jsme se dostali do začarovaného kruhu. Zájem o víceletá gymnázia roste, hlásí se na ně dnes zhruba pětina ročníku. Což ovšem výrazně oslabuje druhý stupeň základního školství, ze kterého rodiče o to víc chtějí dostat své děti co nejdříve pryč. Nabídka víceletých gymnázií s něčím podobným nepočítala, takže vzniká přetlak poptávky. Zvýšená konkurence a touha v ní uspět pak způsobují, že se z přijímacího řízení stává mnohem zásadnější okamžik v životě dětí, jimž je pouhých 10 nebo 11 let.
Absolvovali jsme to nedávno s našimi dětmi dvakrát a dvakrát úspěšně, takže bych mohl být spokojeným rodičem. Ale pohled na každoroční martyrium, které musí děti a rodiče podstupovat, ve mně vyvolává velký pocit zmaru a lítosti.
Princip jednotného přijímacího řízení může být sice logicky nedokonalou, ale legitimní cestou. Odhalit v uchazečích předpoklady pro univerzální, abstraktní a teoretické uvažování, na nichž stojí gymnaziální vzdělávání, je určitě nějak potřeba. Ovšem dává to smysl jen
