Z halového mistrovství světa v atletice přivezl nejlepší český výsledek. Dvaadvacetiletý výškař Jan Štefela skončil pátý, čtyři centimetry od medaile. Cítil, že na ni měl, absolutní špička v Glasgow chyběla. I tak zapsal nejlepší český výsledek na halovém šampionátu ve výškařském sektoru za posledních dvacet let. Lepší byl v roce 2004 jen jeho trenér Jaroslav Bába, který získal bronz.
„Beru to, nic jiného mi nezbývá, ale ti nejlepší Tamberi a Barším chyběli, takže jsem věděl, že medaile bude nízko,“ vrací se k šampionátu Štefela. „Druhé místo bylo za dvě stě dvacet osm, to tedy není úplně nízko, ale na druhý pokus jsem to shodil jen lýtkama. Kdybych to dal, tak ještě teď běhám se stříbrnou nebo bronzovou medailí. Škoda.“
Baterky dobíjí v rodném Zátoru, malé vesnici mezi Krnovem a Bruntálem. Rodiče tam mají statek, kde Štefela vyrůstal. „Doma je to pro mě psychické uvolnění,“ líčí s nadšením. „Posedíme s našima, něco ugrilujeme, posekám dřevo, navozím ho... Zajdu se s taťkou podívat do chléva, teď se třeba narodila jehňata. Je to parádní, mám to doma rád.“
Jan Štefela je jednou z velkých nadějí české atletiky. Před třemi lety vyhrál v Tallinnu mistrovství Evropy do 22 let, před dvěma lety byl na dospělém ME v Mnichově sedmý. Osobní maximum v hale si pod vedením Jaroslava Báby v lednu vylepšil na skvělých 230 centimetrů. A přestože pochází z Moravskoslezského kraje, žije v Praze a závodí za AK Škoda Plzeň.
„Už jak jsem začal s atletikou, tak mě můj první trenér Jiří Malysa nějak práskl do Plzně,“ popisuje Štefela. „Na tréninky jsem jezdil do Opavy, do Ostravy i do Havířova, stadiony v regionu jsem projezdil celkem slušně.“
Že by v SSK Vítkovice nebo opavském Sokolu nepřečetli talent? „Přečetli,“ pousmál se výškař. „Ale můj trenér už měl vizi do budoucna s tím, že podmínky v Plzni jsou dobré. Věřil, že se o mě dobře postarají a taky to tak vypadá. Nestěžuju si. Sice jsem si nemohl úplně vybrat sám, ale jsem spokojený. Podmínky v Plzni jsou úžasné, o atletiku se tam fakt starají.“
Ve skoku do výšky už má Štefela dva české tituly (2022 a 2023), momentálně je republikovou jedničkou. Věří, že překonal i nepříjemné problémy se zády, které ho brzdily. A málem ho připravily i o mistrovství světa v Glasgow.
„Musím zaklepat, doktoři se o mě postarali bravurně,“ děkuje dodatečně lékařům. „I teď po mistrovství se záda vůbec neozvala, drží. V polovině března odlétáme na Kanáry na soustředění. Jsem rád, že mě nic neomezuje a můžu jít do přípravy zcela nachystaný. V halové sezoně jsem se dvakrát dostal přes 230, to byl sen. O tomhle jsem ani nepřemýšlel a nedoufal, že by to mohlo vyjít tak brzo. Je vidět, že jsme na správné cestě.“
Potvrzuje to třeba i fakt, že vytáhlý mladík už je i jedním z lákadel nadcházející Zlaté tretry Ostrava (28. května). Na mítinku vyzve mimo jiné svůj výškařský idol – olympijského šampiona Gianmarca Tamberiho z Itálie.
„Získal si mě svým chováním, nastavením hlavy,“ neskrývá Štefela. „Třeba sedíme v coolroomu na mistrovství Evropy, on přijde a začne řvát na celou místnost z ničeho nic. I v závodě umí pobláznit a získat diváky, je to miláček celého světa. Hlavu má nastavenou úplně jinak, než kdokoliv jiný a je vidět, že mu to funguje.“
Že by si podobně jako Tamberi oholil půlku obličeje? „Jéžiši, to bych se bál,“ smál se Štefela. „Nevím, co by mi udělal, kdyby mě takhle viděl. Ne, to si nemohu dovolit, ani bych to neudělal.“ V čem by chtěl Itala rozhodně napodobit, nebo se mu alespoň přiblížit, jsou sportovní výkony a výsledky. Nejbližší velký cíl? Olympiáda v Paříži.
„Limit je 233 centimetrů, v hlavě už ho mám,“ přitakal český výškař. „V halové sezoně už jsem si tuhle výšku třikrát osahal, musím se na ni psychicky připravit. Na Beskydské laťce jsem 230 skočil s krásnou dírou, ale jak mi na stojany dali 233, tak mi nějak přeplo, nebo nevím, a psychicky mě to lehce srazilo. Musím si na tuhle výšku zvykat.“
Témata:
atletika, bába, skok do výšky, sport, tamberi, zlatá tretra ostrava, štefela, Sport na Heureka.cz
