Článek
Doma v Česku byl uznávaným režisérem, patřil k oné slavné vlně šedesátých let a měl za sebou několik úspěšných filmů. Začátek v USA, kam vycestoval legálně, se mu však příliš nepovedl. Jeho americká prvotina Taking Off u diváků neuspěla a komerčně to byl propadák. Miloš Forman tehdy ve svých čtyřiceti letech doslova živořil v newyorském hotelu Chelsea. Podle životopisu na webu milosforman.com někdy přežíval jen za dolar denně, o plechovce chilli con carne a láhvi piva. „Čekal jsem na nabídku, která změní můj život, a mezitím jsem bral všechno, z čeho mohl být aspoň gratis oběd,“ vzpomínal na tu dobu. Na návrat do Československa však ani za takové situace nepomýšlel, a když mu vypršela smlouva se studiem Universal a s ní i možnost pobývat nadále v USA legálně jako československý občan, stal se emigrantem.
On se však nevzdal, vysněnou nabídku dostala a v roce 1975 vznikl úžasný film Přelet nad kukaččím hnízdem. Nejenže získal pět Oscarů, ale stal se i kasovním trhákem. Jak je uvedeno v článku na Wikipedii, při nákladech 4,4 miliony dolarů celosvětově utržil 163 milionů dolarů. To byl fantastický úspěch. Jeho další skvělý film Amadeus získal dokonce osm Oscarů.
Za Formanovým úspěchem byla touha se nevzdat, bojovat a nakonec zvítězit. A také pochopit, co se po něm chce, že ne všechny předchozí osvědčené české přístupy fungují i v Státech. A k cestě na vrchol mu jistě pomohla i jeho životní filozofie zveřejněná na webu temata.rozhlas.cz. „To je zásadní otázka moderního světa, zda člověk chce žít v džungli nebo v zoologické zahradě. V zoologické zahradě je to velice příjemné, protože máš střechu nad hlavou, ale musíš žrát to, co ti přinesou. A výběh máš jen odtud až potud. V džungli je to daleko horší, tam tě může uštknout had, vysát tě, můžeš šlápnout vedle a zřítíš se do propasti. Ale zase můžeš jít kam chceš. Dělat si co chceš.“ Miloš Forman v překvapivě otevřeném rozhovoru v deníku Svobodné slovo (2. září 1989). Inu Svobodné slovo dokázalo být už před listopadem odvážnější než jiná média a občas otisklo články, které by jinde neprošly.
Přesně tak, kapitalismus je džunglí, kdežto socialismus Zoologickou zahradou a režisér Forman se netajil tím, že on raději žije v džungli. Je to naprosto výstižné přirovnání. Ano, v ZOO se o zvířata starají, dostanou najíst, mají k dispozici veterináře a nehrozí jim žádné nebezpečí. Ovšem musí žrát to, co jim dají a jejich pohyb je omezený klecí či výběhem. Kdežto v džungli si mohou dělat co chtějí a žrát také, co chtějí. Já osobně rovněž raději žiji v džungli, která mi dává svobodu. Je přirozeným prostředím, což se o ZOO říci nedá. V nich zvířata zakrňují a ztrácí své původní vrozené návyky. Nežijí v pro ně standardním prostředí. A tak je to i se společností, kapitalismus je přirozený, socialismus nikoliv.
Obecně platí, že svoje životy si musíme žít sami a o své štěstí se postarat především svými činy. Nikdo jiný to za nás neudělá. Ani Ježíš Kristus, ani Buddha, ani Petr Fiala, ani Andrej Babiš a další. Spoléhat se na druhé, že oni nám zařídí „Dolce Vitu“ je nemravné. Z křesťanského hlediska se pak jedná o těžký hřích.
Zdroje:
