Několik tváří v jedné tváři. Portrét básníka, hudebníka a výtvarníka Pavla Zajíčka (†72)

6. březen 2024, aktualizováno

Ve věku 72 let zemřel v úterý 5. března český básník, textař, výtvarník a jeden z nejvýznamnějších představitelů českého undergroundu Pavel Zajíček. Komponovaný pořad představuje jeho tvorbu i osobnost z mnoha úhlů pohledu.

Hovoří: Pavel Zajíček, Josef Rauvolf, Jaroslav Zajíček, Juliana Jirousová, Ladislav Heryán, Jáchym Topol, J. H. Krchovský, Tomáš Vtípil, Ivo Pospíšil, Vlasta Třešňák, Paul Wilson, Marie Hrdinová, Dana Němcová, Ondřej Němec, David Němec, Vladimír Drápal, Jiří Rejthar, Tomáš Schilla, Luboš Drtina, Michaela Zajíčková. Z New Yorku Peter Seredenko a Gary Lucas.
Účinkují: Stanislav Šárský a Petr Šrámek
Připravil: Tomáš Mazal
Překlad: Martina Mišíková
Natočeno: 2016
Rozhlasová spolupráce: Miloš Doležal

Žánrově těžko zařaditelný Pavel Zajíček je pro mnohé znám jako jedna z nejvýraznějších postav českého undergroundového společenství 70. let minulého století. Ve svých dvaadvaceti letech spolu s Mejlou Hlavsou založili skupinu DG 307, která Zajíčkovi již tehdy sloužila k experimentálnímu zhudebnění vlastních textů, byť na samém prvopočátku jen v podobě strohé deklamace za zvukového doprovodu rozličných předmětů. Během let skupina DG 307 vystřídala nejedno obsazení, doznala zvukových proměn a po roce 1990 i znovuvzkříšení. 

Pavel Zajíček (vpravo) s Egonem Bondym a I. M. Jirousem, Klukovice 1975

V roce 1976 byl ve vykonstruovaném soudním procesu Pavel Zajíček spolu s některými členy Plastic People odsouzen za výtržnictví na jeden rok odnětí svobody. Po propuštění podepisuje Chartu 77 a z nesvobodné země v roce 1980 odchází do emigrace. Žije ve Švédsku (Uppsala, Göteborg), později se stěhuje do USA (New Yorku). V letech 1990–1995 žil mezi Prahou a New Yorkem, natrvalo zpět se do Prahy vrací až v roce 1995.

Skupina DG 307 je jen jedna z několika Zajíčkových tváří. Jinou je tvář výtvarníka, tvořícího své artefakty z nalezených předmětů, dřevin vyplavených z moře, úlomků předmětů, koláží. Tou nejdůležitější je však tvář básníka, autora osobitých textů, deníkových zápisků, útržků vět a básnických sbírek.

Zajíček se od počátku své tvorby intenzivně věnoval svému vnitřnímu světu, nechtěl revoltovat, nechtěl ohromovat. Jeho pozdější výpověď je plná jemných vláken těžko sdělitelných vjemů a pocitů, ale současně i neklidu. Neměl rád otázky, nechtěl hovořit o sobě, navenek jen mlčky pozoroval, přihlížel. Svoji tvorbu nepovažoval za umění. Žil příběhem „umělce, který sere na umění“, protože „všechno je úplně jinak“. Možná právě proto Zajíčkovy koncerty, výstavy, autorská čtení za střídmého hudebního doprovodu a další projekty přitahovaly publikum tří generací. Od nejstarších pamětníků po mladistvé, neznajíce minulost.

Není tedy náhodou, že jako refrén se v pořadu ozývá i hledání odpovědi na otázku, kdo Pavel Zajíček vlastně je. Pokusí se jí nalézt mimo jiné překladatel a bývalý člen PPU Paul Wilson z Toronta, hudebník Gary Lucas z New Yorku, Pavlovi příbuzní – dcera Michaela, jeho otec Jaroslav nebo sestřenice Marie Hrdinová.

V pořadu dále hovoří Pavlův bývalý šéf stěhovácké firmy z New Yorku Sergej Sereděnko, blízcí přátelé Juliana Jirousová, Jáchym Topol, Luboš Drtina, Ladislav Herián, spoluhráči ze skupiny DG 307 Tomáš Schilla, Tomáš Vtípil a mnozí další.

autor: Tomáš Mazal
Spustit audio