Menu
Přihlásit se

Návštěva polského premiéra Donalda Tuska v Praze po dvou měsících jeho vládnutí, a ještě na zasedání V4, je tak trochu ukázkou toho, jak nová proevropská polská vláda nastavila svou zahraniční politiku. Snaha o obnovení Výmarského trojúhelníku Polsko – Francie - Německo, velmi silná probruselská politika, úzké napojení na americké demokraty a velmi silné proukrajinské lobování.

Jaromír Piskoř Jaromír Piskoř
Publikováno 05/03/2024
Doba čtení 3 min.
Polský premiér Donald Tusk, Zdroj: profimedia

V Praze bylo silně cítit, jak je Tusk rozladěn hlavně postojem slovenského premiéra, který si držel svou proruskou linku. Dokonce došlo ke škorpení přímo na tiskové konferenci před novináři. Jaká slova pak mohla padat přímo na jednání premiérů?

Ve V4 je to dva a dva státy

Odklon polské politiky od V4 byl jasný, ale pražská schůzka musela Tuska ještě více rozladit a přesvědčit, že k nynější polské zahraniční politice V4 nepotřebuje. Zcela rozdílné postoje k válce na Ukrajině ze strany Slovenska a Maďarska, odlišné postoje k posilování evropské integrace, odlišná probruselská politika migrace. Trochu Tuska donutili stále protestující polští zemědělci sdílet názory na ukrajinské zboží, které dnes bezcelně proudí do Evropy a silně ohýbá trh s potravinami hlavně v zemích majících společnou hranici s Ukrajinou. Bylo to jediné společné téma zasedání V4, ale podle nespokojenosti polských zemědělců šlo jen o Tuskovo slovní cvičení, za kterým nejsou žádná konkrétní řešení.

Politika Donalda Tuska počítající se spoluprací s francouzsko-německým tandemem zcela opomíjí cestu Východního partnerství a na ideu Trojmoří si za poslední dva měsíce nikdo v Polsku nevzpomněl. Polský provládní tisk za to velebí americkou cestu polského ministra zahraničních věcí Radosława Sikorského, který na zasedání Rady bezpečnosti OSN zareagoval na projev ruského velvyslance Vasilije Nebenziji, o „nacistickém“ režimu na Ukrajině slovy: „No, prezident (Ukrajiny) je Žid, ministr obrany je muslim a nejsou tam žádní političtí vězni,“ řekl. Připomněl tak nedávno zesnulého Alexeje Navalného, ​​který jak dodal sarkasticky – „doložil, jak plná mravní čistoty je jeho země.“

Polské zahraniční směřování

Ve Washingtonu se Sikorski setkal s ministrem zahraničí Antonym Blinkenem, přednesl několik projevů a poskytl několik rozhovorů. Jejich hlavním tématem byla válka na Ukrajině a osud americké pomoci Kyjevu, blokovaný na žádost Donalda Trumpa v Kongresu republikány. Šéf polské diplomacie také brojil proti stereotypu údajné polské „rusofobie“ slovy: „Fóbie znamená iracionální strach, ale bývalý ruský prezident (Dmitrij Medveděv) a Putinovi propagandisté ​​nám téměř každý den vyhrožují jaderným zničením.“ A při vzpomínce na porážku bolševického Ruska ve válce s Polskem v roce 1920 dodal: „Nepodařilo se jim zotročit nás tehdy a nepodaří se jim zotročit Ukrajinu ani nás nyní.“

Polský ministr v Americe podotkl, že pomoc Kyjevu není založena pouze na zjevných morálních důvodech. „Není to jen dobrý skutek, je to také dobrý obchod“. Částka 60 miliard USD určená jako pomoc pro Kyjev bude většinově vynaložena v USA na výrobu zbraní a vybavení pro doplnění válečných zásob, což vytvoří nová pracovní místa v mnoha státech jako je Michigan, Ohio a Pensylvánie. Na otázku, že by se Trump mohl vrátit do Bílého domu a republikánská strana by mohla získat většinu v obou komorách – Sikorski jasně řekl, že takové riziko bere v úvahu a otřel se vzápětí o opoziční polské politiky, kteří podporují Trumpa: „Zajímalo by mě, zda požádali republikánské kongresmany o pomoc Ukrajině“.

Práce pro USA

Sikorski během návštěvy jaksi mimochodem a bez dalších podrobností prozradil, že jeden z jeho synů slouží v americké armádě (americká novinářka Anne Applebaum je jeho manželka). Sikorski kdysi pracoval několik let jako expert v American Enterprise Institute, konzervativním think-tanku ve Washingtonu. V letech 2005 až 2007 byl ministrem obrany premiéra Jarosława Kaczyńského. Pak přešel na opačnou stranu a od roku 2007 až do 2014 byl ministrem zahraničních věcí ve dvou vládách Donalda Tuska. V letech 2019 až 2023 pak působil jako polský poslanec Evropského parlamentu ve funkci předsedy zahraničního výboru.

Z českého úhlu pohledu je nová polská zahraniční politika mimo český dosah a nemůžeme očekávat od Poláků nijak zvlášť silnou podporu českých zájmů, obzvláště když je V4 tam, kde je. Přichází opět doba, kdy V4 budou jednou ročně udržovat při životě náměstci ministrů zahraničí.

Tusk po jednání premiérů navštívil prezidenta Pavla, kterého zná z jeho generálování. Fico a Orbán odjeli za Zemanem. Nikoli ale za Babišem. Sikorski se jen tak v Praze neobjeví. Nemá proč. Z českých luhů a hájů je jak funkcemi, tak věkem srovnatelný snad jen s Alexandrem Vondrou. Pokud uvažujeme o mezinárodně uznávaných polských opozičních politicích, pak na prvním místě je prezident Duda, dále bývalý premiér Morawiecki či velvyslanec Magierowski. Pokud ale uvažujeme o mezinárodně známých či uznávaných českých opozičních politicích, je to bída s nouzí. To je zásadní rozdíl mezi polskou a českou zahraniční politikou.

Komentáře (1)

  1. Furt se tady plácá něco o hrozbě z Ruska atd, ale nikdo si neuvědomuje, že hrozba může přijít odkudkoliv, klidně i za našimi hranicemi. Všichni víme, jací jsou poláci.

Napsat komentář