Zapomínáme na další život filmu, říkají ředitelky studentského FAMUFESTu. Ročníkem cloumají emoce
Sítě jako shluk myšlenek a nápadů, networkingový prostor i řetězec reakcí – od tvůrce až k divákovi. „Je to multifunkční,“ pochvalují si téma letošního 40. ročníku Anna Horáková a Julie Martinková, ředitelky tradiční studentské přehlídky snímků z Filmové akademie múzických umění (FAMU). V rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál popisují i to, co výuka budoucích filmařů podle nich zanedbává.
Ve festivalové znělce postava režiséra zdůrazňuje, že je to „hlavně o těch emocích“. Co rozhodlo, že zrovna emoce budou klíčovým tématem letošního ročníku?
Julie Martinková: Když připravujete koncepci toho ročníku, tak ještě nevíte, co tam bude za filmy. Musíte proto vymyslet obecnější téma, do kterého potom „naklíčujete“ ty přihlášené věci a všechen doprovodný i industry program. Vím, že jsem tehdy četla nějaký článek o neuronových sítích a jak působí film na lidský mozek. Loňský ročník se zabýval osobností umělce, co cítí, jak se „svléká před publikem“. Přišlo mi zajímavé obrátit pozornost zpátky na diváky a ptát se, jak to působí na ně.
Nabízí se přitom spojení se sociálními sítěmi, kde jsme se už určitým způsobem stali závislými na tom, že neustále sdílíme své emoce. Je to zamýšleno i tímto směrem?
Anna Horáková: Myslím, že se to dá „naklíčovat“ na všechny strany, to je na tom tématu sítí fajn. Líbilo se nám, že je to multifunkční téma. Splňuje, že jsme se chtěly více zaměřit na diváka, ale zároveň to prolnout s tím, že festival funguje jako networkingový prostor. Je to velká síť všech možných umělců a tvůrců, kteří mají pracovat společně, takže nám to v programu sedí na více věcí.
Sebeuvědomění, motivace, empatie. Terapeut radí, jak dosáhnout všech stupňů emoční inteligence
Číst článek
Julie Martinková: Zachycuje to i náš vizuál, kde zobrazujeme herce v emoci, která má u diváka vyvolat nějakou další emoci. Je to vlastně řetěz.
Anna Horáková: Sítě mají být takovou nadsázkou, protože jsme vnímaly, že předchozí ročníky byly trochu vážnější. Setkání, 38. ročník, byl postcovidový, tématem bylo se znovu potkávat. Letos jsme to chtěly trochu odlehčit dávkou humoru, který tam podle mě dlouho nebyl.
Julie Martinková: Myslím ale, že to byl postupný vývoj. Když jsme s tím tématem přišly, tak jsme to podle mě taky braly hodně vážně. Sítě, mozek, emoce, myšlenky. Jak jsme přibíraly další a další lidi do týmu, tak do toho začali vnášet určitou lehkost, i třeba v rámci marketingu.
Zábavička, Nezájem, Soulad, Šílenství, Habaďůra – to je výběr z filmových, nebo můžeme říct snad až emočních cyklů, které festival uvede. Proč zrovna tahle sestava?
Anna Horáková: Původním plánem bylo, že by ty filmové bloky vycházely z emocí. Pracovali jsme všichni i s variantou, že by se po nějaké emoci přímo jmenovaly. Pak jsme si ale říkali, jestli někdo vůbec bude chtít jít na blok pojmenovaný Frustrace, tak jsme si dlouho hráli s tím, jak to vybrat.
Máme super dramaturgický tým od nás z FAMU, z katedry scenáristiky a dramaturgie, který přišel s těmi současnými názvy. A přijde mi, že je vybrali hezky, že nevíte, co přesně pod nimi máte čekat, a každý film vám tu emoci představí trošku jiným způsobem. Nebude to tak, že byste viděli sedm stejných filmů za sebou.
Očekáváte větší divácký zájem o cyklus Uspokojení, nebo Nezájem?
Anna Horáková: Doufám, že hodně lidí půjde na Habaďůru. Mně se ten název strašně líbí a přijde mi takový hravý, že si pod ním člověk může představit cokoliv.
Julie Martinková: Zrovna o bloku Nezájem jsme debatovali delší dobu. Nakonec jsme si ale řekli, že nám to k tomu prostě sedí. Už se tomu i jeden z autorů smál, že skončil zrovna tam.
Jak do toho konceptu zapadá úvodní snímek Electra od Darii Kashcheevy?
Julie Martinková: Electra je pro nás hodně významným filmem v rámci celé FAMU. Hodně se teď o něm mluvilo. V rámci diskuse o zahájení každý trochu kopal za jiný film, na Electře jsme se ale všichni shodli. Hodně důležité je téma toho filmu a zároveň, protože tam je všechno dost stylizované, nám přijde, že to hodně i hraje na diváka, na jeho emoce, takže se nám to hodilo.
Postřihový život filmu
Co se týče letošních hostů, na koho můžete nalákat?
Anna Horáková: Letos se nám povedlo pozvat na festival Agnieszku Hollandovou. Napadlo nás to v momentě, kdy jsme přemýšleli nad sekcí FAMU versus. Každý rok totiž máme spolupráci s nějakou zahraniční filmovou školou, na festival tak přijede zástup studentů se svými filmy.
Agnieszka Hollandová: V Polsku už se trochu cítím jako persona non grata, ministr mě označil za Goebbelse
Číst článek
Loni to bylo Dánsko, rok předtím Francie. Přemýšleli jsme, koho pozvat letos, a pak to padlo na Polsko, z čehož máme velkou radost. Právě i v kontextu toho, co se dělo, když jsme tohle vybírali (filmařka čelila útokům ze strany polské vládní strany za svůj film Hranice – pozn. red.), nám Agnieszka Hollandová přišla jako takové hezké propojení toho všeho. Pustíme si její studentský film Hřích boha a celovečerní snímek Přes kosti mrtvých.
Anna Horáková: Doteď se stávalo, že z těch zahraničních škol přijížděli studenti stejné kategorie, takže přiváželi dost podobné filmy. Letos se nám ale povedlo, že přijedou zástupci různých kateder, takže je tam hraný film, je tam animovaný film, je tam zkrátka zastoupená celá škála, což je, myslím, pro diváka zajímavější.
Na programu je také workshop se známým českým grafikem Alešem Najbrtem. Plakáty jako takové v nás vyvolávají velké emoce – obzvlášť ty jeho každoročně před karlovarským festivalem. Byla to jasná volba sáhnout v případě plakátů zrovna po něm? Anebo ještě jinak: co bylo dříve – Najbrt, nebo téma plakátů?
Julie Martinková: Nejdřív byl Najbrt. Na FAMU se totiž plakát k Varům každý rok dlouho vyhlíží, a pak se docela dlouho řeší, co si o něm všichni myslí. U FAMU filmů plakáty nemají takovou váhu. Moc často vlastně nevidím, že by si lidé tvořili plakáty pro své kraťasy.
Anna Horáková: Na FAMU se ale poslední dobou obecně dost mluví o plakátech, o jejich funkčnosti vůči divákům. Na škole máme vyvěšené různé plakáty k filmům a bavíme se o tom, co nás na nich zaujme, co si myslíme, že funguje a nefunguje. To spojení potom přišlo, jakmile jsme zjistili, že by byla možnost získat Najbrta. Pak se to vyvinulo strašně rychle. S tím pak přišly i trailery jako další napojení na diváky, diskuse o tom, jaký na ně mají efekt.
U toho mě napadá možná taková otázka bokem, ale díky tomu tématu sítí se to nabízí: přemýšlí se už na škole na nějakém propojení plakátů se sociálními sítěmi a vůbec propagací tímto směrem? Protože právě například Studio Najbrt už začalo své grafiky k Varům rozpohybovávat.
Anna Horáková: Na FAMU se o tom stran studentského filmu zase tolik nepřemýšlí. Ty filmy tam vzniknou, používají se potom na klauzury, na nějaké hodnocení studentů, ale pak se s nimi vlastně nic moc neděje, jenom když má student přímo motivaci s tím filmem něco dělat a vyvine vlastní snahu. Ani se většinou netvoří trailery, (k propagaci) se používají jenom fotky z filmu. To mi přijde jako hrozná škoda.
Vím, že Tomáš Frost, který má na starost FAMU versus, zmiňoval, že právě i ta pozvaná polská filmová škola má vyloženě distribuci mezi vyučovacími předměty a že s filmy potom dál pracuje, což se u nás vůbec neděje. Takže myslím, že i o tom budeme na FAMUFESTu mluvit, protože je to pro filmy důležité a studenti by o tom měli přemýšlet už teď, že ten film žije i potom, co je sestříhaný, a že je potřeba s ním pracovat i dál.
FAMU hledá pro studii hráče počítačových her. Pod dohledem lékařů budou hrát Resident Evil: Village
Číst článek
Julie Martinková: Filmový marketing je strašně zajímavá věc, ale také to u nás moc často nevidím. Přijde mi, že když už se nějaký film nebo seriál rozhodne propagovat, tak si toho většinou všichni všimnou, prostě proto, že to tak často nevidíme. A je pravda, že stačí filmu založit instagramový účet a já už chci vědět, o co jde, protože mě to zaujalo a je to něco nového. Takže je škoda, že se tomu nedává tolik pozornosti.
Anna Horáková: V tom je právě zářným příkladem Daria Kashcheeva se svým debutem Dcera. Sama iniciovala to, aby se ten film někam dával, vytvořila plakáty a fakt měla tu snahu, což se jí pak také vyplatilo. Je to přesně příklad toho, když se projektu dá čas a prostor navíc, protože na FAMU vznikají super věci, jenom je potřeba přemýšlet i nad jejich dalším životem.
Právě i to, jak dostat filmy k lidem a zaujmout je, budete řešit při představování činnosti výzkumné agentury Kantar, známé například díky svým volebním modelům pro Českou televizi. Kde se vzala tato spolupráce?
Anna Horáková: Nela Frauenbergová, která u nás na festivalu dělá industry program, s tím přišla poté, co jsme si potvrdili, že bychom se chtěli spojit s Alešem Najbrtem ohledně plakátů, takže bychom se mohli věnovat i trailerům. Přednáška bude vycházet ze studie Kantaru, ve které se zabývali třeba tím, co je dobré do trailerů dávat, aby to lidi upoutalo. Budeme si k tomu pouštět trailer Marka Nováka ke snímku Běžná selhání.
Julie Martinková: Bude to hodně interaktivní a bude se ukazovat i to, co na diváky nefunguje. Aby to nebylo jen samé chválení.
FAMUFEST probíhá od 6. do 10. března 2024. Centrem dění je pražská Letná a její blízké okolí.
