Článek
Shlédl jsem na ČT1 první díl tří dílného seriálu HOŘÍCÍ KEŘ. Jako přímý účastník těchto událostí (bylo mi v roce 1968 dva a dvacet let) se vnitřně musím k tomuto vyslovit, z vlastní zkušenosti. Můj názor, i když je asi veřejně v tisku ignorován:
1. Zatím tento první díl celkem věrohodně vypověděl tehdejší realitu.
2. Zásah těchto armádních sborů „Spojenců“ tehdejších , se uskutečnil na „pozvání“ dopisu „dělníků“ z pražské Pragovky, což byla inscenace skupiny kolaborantů, jejich jména jsou známa. Z nich tehdejší vedení SSSR chtělo vytvořit „dělnicko-rolnickou vládu“, což se jim v zásadě nepovedlo.
3. Předehra invaze byla v našem státě pečlivě připravována. Část členů tehdejšího vedení státu (někteří členové ÚV KSČ) pečlivě sabotovali tzv. Akční program tehdejšího vedení státu a skrytě podporovali všechny provokace vůči tehdejším spojencům. Vždy pod heslem čím hůře, tím lépe. (Bylo jich víc než hodně, vysmívat se tygrovi co cení zuby je nejlepší cesta, jak mu sloužit jako snídaně.)
4. Sám tehdejší gubernátor Brežněv si dle dobových reálií nepřál vojenské řešení, ale byl pod silným tlakem vedení „své“ armády (např. Gromyko). Na straně druhé, západní „demokraté“ včetně administrativy USA, viděli v pokusu tehdejší ČSR o „Socialismus s lidskou tváří“ v jedné nepodstatné části východního bloku infekci, která v případě jakéhokoliv úspěchu (třetí cesta) by se mohla šířit nevhodným způsobem. Rozhodně invazi přivítal např. politolog Zbygněv Brezinsky, zapadalo to do plánů potlačit jakákoliv levicová hnutí v západních státech. (tehdy např. PCI v Itálii, některá města tam vedli komunističtí starostové, atd.) To se povedlo, na dlouhou dobu byla znemožněna tato levicová hnutí pod heslem „podívejte se do Československa, aby jste viděli, co vás čeká“.
5. Jan PALACH se upálil na protest proti invazi tehdejších spojenců. Pokud vím, stejně jako později Jan Zajíc. Citovaný Vilém Nový, působící na Českolipsku, kde jsem byl v té době také (viz Paměť národa, rozhovor se mnou), byl známý demagog, kterého normální člověk nebral vážně a všichni věděli, proč to dělá. Jan Palach a další studenti VŠ, neprotestovali proti tehdy současnému vedení státu ani proti státnímu zřízení. Naopak. Rozhodně by nesouhlasil s „naším“ divokým kapitalismem, způsobem provedení velké privatizace a dalšími známými excesy dnešního etablishmentu a jejich přikyvovačů. Jeho vnitřnímu nastavení by zjevně vyhovoval postoj Karla Kryla. Obávám se, že jemu podobní by dnes nebyli sice upalováni, ale jejich názorová rovina by je přivedla tam, kde je dnes Karel Kryl.
6. Postava Gustáva Husáka a jeho vedení státu Čechů a Slováků (normalizace) čeká na historické zhodnocení v kontextu tehdejší situace. Původní konstrukce „Spojenců“ s ním nepočítala. Byl vězněn po světové válce v 50. letech původně za Slovenský nacionalismus. Za této války se většinou volně pohyboval i působil na Slovensku, společně s Goebbelsem navštívil místo likvidace vedení Polské armády u Smolenska, Katyň. Jeho velmi blízký přítel byl vedoucí Hlinkovy gardy Šaňo Mach. Po válce Husák stihl Macha zachránit před šibenicí). Po krachu původního záměru Sovětů instalovat do vedení ČSR lidi jako byl Biľak, Indra, Švestka, Nový a spol., byl Husák najednou vhodným nástrojem pro návrat neposlušných do náruče Velkého bratra. A to také poslušně udělal.
7. Nemusíme si snad nalhávat, jaké by bylo řešení, pokud by na popud Jana Palacha (jehož činu si velmi vážím) vznikla konfliktní situace typu Generální stávka, opovržení ke kolaborantům veřejně, skutečná pasivní rezistence (ke které rozhodně nedošlo), nebo dokonce sabotáže. Mám za to, na základě dnešní zkušenosti se záborem Ukrajiny, že lidická tragédie v době heydrichiády by proti tomu mohla být okrajová záležitost malých rozměrů. A to je právě otázka na úlohu Gustava Husáka v Normalizačním procesu a kam až bylo možno jít. Znovu si dovolím tvrdit, že okupace v roce 1968 byla realizována se souhlasem, nejen tichým, jak západní Evropy, tak USA a dalších. Proč? Z jejich hlediska tento čin byl pro tehdejší SSSR kontraproduktivní pro pachatele a výhodný pro potlačení skutečných tehdejších levicových tendencí v západním dominiu.
8. Co nám, Čechům uvažujícím racionálně, z uvedeného plyne, bez obtěžujících výplodů chorých hlav v České vládě, jedno jestli pravicového nebo levicového typu? (u vychytralých lumpů je to jedno). Důsledky roku 1968 v Čechách ovlivnily nejen nás, ale vývoj v celé Evropě. Nejen tam. Zapomenuta byla Třetí cesta, nastoupeno „tržní hospodářství“ pod kuratelou takových lidí, jako je např. Václav Klaus. Nejen on. Netřeba detaily, všichni je známe. Pro pana Putina je rozpad SSSR dějinná katastrofa (citát) a on se jí snaží napravit další okupací. Jenže Ukrajina není Československo v roce 1968, jak vidíme. Opět znovu je na stole otázka, komu tento krvavý konflikt slouží a jaký bude výsledek. Zatím je výsledkem pouze to, že každý den/týden umírá řádově tisíce mladých lidí. Strašák, že je možné rozšíření konfliktu z Ukrajiny nebo Blízkého východu do Evropy, tedy i k nám, je stále aktuální a přítomný. To je bohužel předkládaný fakt. Pokud by se tak stalo, tak naše okupace v roce 1968, jakkoliv nesmyslná, by byla proti možnému dnešku selankou a bolestí zubu proti celkové sepsi organizmu s názvem Česká a Slovenská Republika. Znovu, komu to vlastně slouží, kdo má na mezinárodním poli potřebu udržovat tento stav a tvářit se, že ho „řeší“. Jaké jsou dlouhodobé plány uskupení NATO, co by se vlastně stalo, pokud by došlo k rozpadu současného Ruského státu na jednotlivé fragmenty s držbou raketových základen s nukleárními zbraňovými systémy? Co udělá příští americký president, už nemá k ruce Zbygněva Brezinského. Bude zase taktizovat vůči EU podobně jako v roce 1968 vůči naší Republice? Neptal bych se prognostiků u nás. Ptal bych se třeba pana Mitrofanova, i když i ten se může mýlit. Ale ať je to jak chce, tak my, jako národnostní skupina, jsme skupina, která je schopna kdykoliv tolerovat přiblblé sliby hochštaplerů, jen proto že nečteme třeba Karla Čapka. Nepotřebujeme ho, máme Dobrého vojáka Švejka. Jaroslav Hašek nás znal jako nikdo. Všichni aktéři násilného převratu v roce 1968 včetně jejich nohsledů se dočkali po roce 1989 vysokých penzí, případně privatizovali podvodem nové majetky. Oni i jejich následníci, partajní kamarádi, vystoupili z již nepotřebné KSČ a stali se v privatizaci majiteli řady původně státních firem. Nikdo se jich nezeptal na odpovědnost, dohodli se s novými pány. Toto se může jistě stát nejen v České republice, ale zde je tradice držet hubu a krok, případně zvonit klíči a jít za krysařem. Bohužel. Tato poslední moje věta je málem likvidační.
Ivan STRÁNSKÝ, viz net, LinkedIn a další www.pametnaroda.cz pod mým jménem např. a další viz net.
