Sofie Švejdová patří k výrazným osobnostem tuzemské výtvarné scény. Aktuálně je její tvorba k vidění hned na několika výstavách. Současnou malířskou tvorbu společně s výběrem ze svých starších prací prezentuje v Oblastním muzeu a galerii v Mostě na výstavě Na tvrdší dřevo volte sekerky s delším topůrkem (15. 3. – 12. 5.).

Velkoformátové expresivně pojaté abstraktní malby na výstavě Princip zrcadlení zdobí Galerii města Kolín (16. 1. – 6. 4.). Výstava O TOBĚ / Z nejmladší ženské malby a sochy v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře, kde je Sofie Švejdová rovněž zastoupena, uvádí kurátorský výběr z nejmladší ženské malby a sochy orientované na figuru a figuraci (4. 2. – 18. 8.).  V dubnu se Sofie představí v Galerii Luxfer v České Skalici a v květnu v pražské PLATFORMĚ 15.

Tvorba Sofie Švejdové (1990) představuje v rámci současné české umělecké scény pozoruhodný fenomén rychlé vitální malby. Boj o výraz tu není prioritně vázán na iluzi předmětností a není ani zatížen předem deklarovanou sdělností, nýbrž spočívá prioritně v samotném osvobozujícím malířském procesu. Nelze to však chápat tak, že by mu byla dávána maximální možná přednost před jakýmkoliv reflexivním přístupem, nýbrž spíše tak, že se sám ve svém operativním pohybu (malířský proces) stává tímto principem, principem divoké reflexe.

Specifikou tohoto přístupu je komplexní přítomnost autorčina subjektu uvnitř vyvíjeného pohybu spuštěného malířskými výrazovými prostředky. Obraz, který vzniká bezprostředně a živelně, je rychlým sledem nereflektovatelných rozhodnutí. Svým založením tak odpovídá tomu, co bychom mohli nazvat autorčinou svébytnou „antropologickou konstantou”, jež se tu „vyjevuje”.

Zakládající vrstvou nekontrolovaného automatismu prostupují obrysy tvůrčího temperamentu, který z žhavého magmatu chrlených emocí tvaruje útržky paměti, vzpomínek, aluzí na konkrétní předmětnost, figuraci, vzdálenou i blízkou krajinu, jednoduše na vše, co se samovolně integruje a komprimuje do rychlosti, v níž obraz vzniká.

Je to právě rychlost, která se zdá být jednou ze základních podmínek udržitelné vitality forem. Rychlost ve vazbě na barvu vytváří „prostor proměnlivosti”, výrazové pole plné plodné rozpornosti a erotického napětí. Toto pole je možno fixovat, zdá se, pouze za podmínek před-reflexivního stavu, respektive stavu, v němž subjekt prožívá bezprostřední vytržení z totality věcných stavů, osvobozuje se z jednoznačné intencionality fenoménů, protože sleduje jeden jediný partikulární fenomén, a tím je síla vlastní emoce, která se vlamuje jako vztahová a formotvorná síla do světa smyslových jistot, aby bezohledně přeskládala jeho zavedené, konvenční základy.

S partikulárním fenoménem malířské emoce tu jde ruku v ruce radost z možnosti její materializace. Spíše než o duchovní dimenzi tvorby jde u Sofie Švejdové o „umění malířské akce” v „konkrétní situaci”, přičemž „akčnost” reprezentuje nakládání s barvou (malba prsty a sprejem) a „situovanost” místo, v němž autorka obraz vyvíjí a které mimovolně i přímo vstupuje do konstituce malířského procesu. (Petr Vaňous)

Sofie Švejdová (nar. 1990 v Plzni) – v l. 2009 – 2014 absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (ateliér Malby, Stanislav Diviš, Jiří Černický). V r. 2008 prošla zahraniční stáží na Intership at Royal Academy of Fine Arts v Antwerpách (Belgie). Autorka pravidelně vystavuje od r. 2012 v Čechách i zahraničí. Naposledy jsme se mohli s jejím dílem setkat na samostatných výstavách +50° (2020, Pragovka Gallery, Pop Up, Praha), Skleník (2021, Karpuchina Gallery, Praha), Over the Age (2022, Galerie F. Jeneweina, Kutná Hora), Tři dny beze spánku (2022, Galerie Vyšehrad, Praha), nebo na  29. ročníku mikulovského symposia.