Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

První rok jsem litoval, že jsem nezůstal v armádě, vzpomíná ředitel Městské policie Jihlava Jan Frenc, který zde k 1. březnu ukončil své působení. 

Jste ředitelem Městské policie (MP) v Jihlavě neuvěřitelných 26 let. 
Za celý život jsem měl vlastně jen dvě profese. V první jsem byl více než 24 roků. Jako voják z povolání jsem prošel od základních funkcí až po ty nejvyšší a potom jsem nastoupil k městské policii do Jihlavy. Ano, tady jsem šestadvacet let.

Vzpomenete si ještě na úplný začátek, když jste k městské policii nastoupil? 
Začátek byl velmi těžký. Městská policie vůbec neodpovídala tomu, jak jsem si myslel, že by měla pracovat. Po dvou měsících si víc než polovina lidí dala žádost, že chce odejít. 
Obrovsky si cením osobnosti Františka Dohnala (tehdejší starosta města – pozn. red); spolu jsme vše konzultovali a bavili jsme se o tom, když tu je taková jakoby vzpoura, jestli bude městská policie taková, jaká tady byla – a nechci ji hodnotit a kritizovat, ale měl jsem jako voják určité nároky - nebo začneme budovat městskou policii trochu jinak. 

Předpokládám, že se ztotožnil s vaším pohledem. 
Ano, a začali jsme ji budovat tím, že jsme lidem umožnili odejít. Někteří to chtěli stáhnout zpátky, což považuji ještě za horší - drželi jakoby kolektiv, a když jim najednou teče do bot, tak chtějí zůstat. 
Začali jsme dělat výběrová řízení. V podstatě už tenkrát v tom roce 1998-1999 jsme si řekli, že budeme brát jenom středoškoláky, i když to nebylo podmínkou tehdejšího zákona o obecní policii. Dnes už to podmínkou je.

Pamatuji, že vybavení bylo takřka nulové.
Byla tu dvě auta. První, když se nastartovalo, tak na Masarykově náměstí slyšeli, že ten starý favorit vyjíždí. Výstroj tristní, výzbroj ještě horší. Večer se tady někteří strážníci rozmýšleli, jestli vůbec půjdou do ulic. Takže to opravdu bylo velmi těžké. Povím to popravdě: Možná víc než rok jsem litoval, jestli jsem neměl zůstat v armádě. 
Jenže vzhledem k tomu, že jsem byl pořád na misích a v cizině a bylo to pro mne velmi těžké, když mi rodina povídá, že to není život. Proto jsem se rozhodl, že se vrátím do Jihlavy a odejdu z armády. 

A začal jste budovat městskou policii…
Začali jsme od píky. Tehdy jsme měli okrsky, kde strážníci prakticky žili ve sklepech – ve speciální škole, v Zezulkárně, na vodárně. Sehnal se tenkrát útulek pro psy, protože tady jsme měli dva kotce a sousedi si na psy stěžovali. Psy jsme museli vozit do Tábora, kde se za ně platilo…
Dnes máme minimální fluktuaci, a to máme bezmála 80 lidí včetně pracovníků útulku. Šestašedesát strážníků tady v té budově prakticky nevysedává. Kdo zde s prominutím „vysedává“, tak jsou dva mí zástupci a já a každý máme několik funkcí. 
Viděl jsem některé městské po-licie, kde se za 20 roků nic nezlepšilo.

Více v tištěném vydání JL s datem  5. 3.

Diskuze k článku