Tento článek je součástí Special reportu: Stopy české vědy, výzkumu a inovací v Evropě
Program Horizont Evropa podporující vědce a inovátory pomáhá evropským zemím obstát ve světové konkurenci, která se kvůli globálnímu napětí přiostřuje. Vidět jsou i Češi, kteří se čím dál častěji stávají koordinátory projektů. To s sebou nese zodpovědnost, ale i řadu výhod.
Když se Spojené království v roce 2016 rozhodlo opustit Evropskou unii, postupně se zpřetrhaly mnohé dlouho budované vazby. Existuje však několik oblastí, díky kterým se teď tato země za Lamanšským průlivem pomalu „vrací do Evropy“. Patří mezi ně výzkum a inovace.
Program Evropské komise nazvaný Horizont Evropa, který mohou od loňského podzimu opět naplno a bez omezení využívat také vědci a firmy z Británie, pomáhá nasměrovat téměř 100 miliard eur do přelomových výzkumných a inovativních projektů. Jedná se o prestižní granty, na které často dosáhnou jen ti nejlepší z nejlepších.
Horizont Evropa, určený na roky 2021–2027, zapadá do širšího kontextu podpory výzkumu. V současné době stále „dobíhají“ také dotační příležitosti financované díky jeho předchůdci, Horizontu 2020 (2014–2020). Statistiky říkají, že tento program pomohl realizovat více než 35 000 projektů v oblastech jako vodíkové technologie, mRNA vakcíny nebo nanoelektronika. Vzniklo díky němu skoro 4000 patentů a ochranných známek, přínosy jsou vidět také na růstu HDP nebo zaměstnanosti. A tak by se dalo pokračovat.
Zároveň se začíná mluvit o podobě budoucí podpory. Právě tématu evropských rámcových programů pro výzkum a inovace se 27. února v Praze věnoval už 21. ročník konference České dny pro evropský výzkum – CZEDER.
Na akci, kterou každoročně pořádá Technologické centrum (TC) Praha ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), se sjíždí důležití hráči z akademické sféry, firem, státní správy i z Evropské komise a jejích agentur. Společně řeší, co se v této oblasti daří, co by se mělo zlepšit, a hlavně se dívají směrem dopředu.
Je to potřeba, Evropa si totiž rozhodně nemůže dovolit „usnout na vavřínech“, v mnoha ohledech naopak musí kvůli globální konkurenci a nové geopolitické realitě přidat.
„EU je velmi dobrá ve špičkovém výzkumu, máme hodně patentů, ale pokud jde o následnou průmyslovou výrobu a její rozšiřování („scaling-up“), tak tam se nám příliš nedaří a nenaplňujeme svůj potenciál,“ prohlásila Salla Saastamoinen ze Společného výzkumného střediska (JRC) Evropské komise s tím, že hlavní konkurenti USA a Čína jsou v tomto ohledu napřed.
Češi jako koordinátoři
Pokud jde o Českou republiku a její zapojení do Evropského výzkumného prostoru, podle náměstka na MŠMT Jaroslava Millera je na tom země „relativně dobře“ a posunuje se neustále dopředu.
„Mezi postkomunistickými zeměmi máme privilegované postavení. Česká republika patří mezi tzv. mírné inovátory, kde jsme se zeměmi jako Itálie, Španělsko nebo Portugalsko. Stále jsme ale velmi pozadu za podobně velkými státy jako my, například Belgií nebo Dánskem, které se řadí k tzv. silným inovátorům nebo dokonce k inovačním lídrům,“ řekl Miller.
V jednom ohledu se ale Česku daří nad očekávání a zdatnější inovátory díky tomu dohání. Čeští výzkumníci se čím dál častěji stávají tzv. koordinátory projektů, na kterých pracuje mezinárodní konsorcium. Podle Daniela Franka z TC Praha se s tím pojí prestiž, více peněz nebo příležitost rozšířit české nápady za hranice.
Ředitelka Odboru výzkumu a vývoje na MŠMT Lucie Núñez Tayupanta upozornila na to, že také celkový počet žadatelů o granty z Horizontu Evropa se v Česku pomalu zvyšuje, úspěšné jsou často projekty zaměřené například na digitál, průmysl a vesmír. Prim hrají univerzity, naopak zapojení malých a středních podniků podle ní pokulhává.
Také v některých dalších oblastech Češi trochu zaostávají. Podle Davida Honyse z Akademie věd ČR chybí českým akademikům sebevědomí a „umění se prodat“. Zároveň platí, že ačkoliv jsou v Česku dobré podmínky pro mezinárodní výzkumné týmy a „skvělá akademická svoboda“, kvůli špatně nastavené struktuře finanční podpory se nedaří lákat mladé vědce ze zahraničí. Klacky pod nohy jim následně hází také komplikovaná administrativa.
Alfou a omegou jsou v Česku nedostatečné (veřejné i soukromé) investice do výzkumu, vývoje a inovací, stejně jako slabá administrativní podpora uvnitř univerzit nebo výzkumných ústavů pro podávání grantových žádostí.
„Potřebujeme motivaci na všech úrovních, a to i uvnitř institucí. Každý doktorand musí vědět, jaké příležitosti leží v evropských projektech. I když se velmi snažíme, stále ty informace nejsou všude tam, kde bych si představovala,“ řekla Milena Králíčková, rektorka Univerzity Karlovy a zároveň předsedkyně České konference rektorů.
Se samotným informováním o dotačních příležitostech pomáhá například zmíněné Technologické centrum Praha, které je českým „kontaktním bodem“ pro vše spojené s Horizontem Evropa.
Které novinky se ujmou?
Přestože je už program Horizont Evropa „v plném proudu“, Evropská komise společně s ostatními stakeholdery stále pracují na změnách, které by měly jeho fungování vylepšit. Testuje se například tzv. rebuttal, kdy mohou žadatelé o granty reagovat na hodnocení svého projektu, nebo tzv. slepé hodnocení, kdy hodnotitelé projektů nemají žádné konkrétní informace o žadateli, což by mělo zamezit jakékoliv předpojatosti.
Zřejmě nejzásadnější změnu ale představuje tzv. lump sum financování, které se začíná čím dál častěji využívat. Běžná praxe dosud fungovala tak, že vědecké týmy nebo firmy musely při realizování svého projektu uchovávat veškeré účtenky a finanční záznamy, protože právě náklady byly pak hlavním předmětem kontrol a auditů. Lump sum na to jde obráceně – rozpočet projektu je stanovený předem na pevnou (paušální) částku a kontroluje se pak pouze samotný výsledek projektu, tedy například vznik nějaké inovace.
Podle Ulricha Genschela, vedoucího oddělení pro zjednodušení programu Horizont Evropa v Evropské komisi, má tento přístup hned několik výhod. Vědci nebo firmy mají méně povinností, což znamená zjednodušení jejich práce, méně chyb a větší zaměření na obsah projektu. To pak v ideálním případě také zvýší dostupnost programu pro ty, kteří by u běžného způsobu financování neměli potřebné administrativní kapacity.
V praxi se prý zatím lump sum osvědčuje, 98,8 % zahrnutých projektů se dočkalo proplacení nákladů v plné výši. Téměř tři čtvrtiny těch, kteří tento způsob financování využili, mají za to, že se jim „snížila administrativa“ a „pozornost se přesunula na obsah projektu“.
Méně důkladná kontrola ale zároveň znamená, že je celý proces více o důvěře, že se peníze využijí podle pravidel. Podle senior projektového manažera Grantové kanceláře Masarykovy univerzity Ladislava Čočka to může být problém u větších projektových konsorcií, kde se někteří partneři mohou ukázat jako nespolehliví.
Jinak ale z Česka zaznívají převážně pozitivní reakce. Táňa Hálová Perglová, ředitelka pro průřezové a mezinárodní aktivity Technologické agentury ČR, považuje lump sum financování za dobrou zprávu hlavně pro malé a střední podniky, které často mají jen běžného účetního a „tradiční“ model unijních grantů tak pro ně může být příliš komplikovaný.
„Jedná se o něco, co bychom velmi rádi dělali i my (při poskytování grantů na národní úrovni, pozn. red.), ale bohužel nemůžeme, zákon to neumožňuje. Evropská komise v tomto ohledu ,dláždí cestu‘ a my doufáme, že to přinese změnu i na národní úrovni,“ dodala Hálová Perglová. Technologická agentura ČR nabízí finanční podporu konkrétně pro firmy.
