Organizátoři Noir Film Festivalu často slýchají dotazy, na kolik ročníků mají ještě noirové filmy, protože někteří z řad diváků a divaček trochu občas pozapomínají, že film noir není jenom Humphrey Bogart. Na Otrlci fakt nehrozí, že by braky, nebo jak vy říkáte „hověziny“, došly. Ale o to složitější pak asi musí být ten výběr …
Od toho máme zastřešující témata. Dříve jsme to řešili tak, že si člověk vzal pod sebe téma a k němu měl za úkol vybrat tři filmy. Ostatní zaplňovali zbytek programu s tím, že když se ten film i sebevážnějším způsobem váže k tomu tématu, tak je to ideál. Z toho vykrystalizovala současná podoba, která je taková, že to téma člověka nasměruje. V tom programovém týmu nás je osm. S tím, že David Čeněk se letos skoro nepodílel. A ten program máme rozparcelovaný tak, že každý má na starosti dva filmy. To téma člověku pomáhá se navigovat. Každý má nakoukanou hromadu filmů a ví o dalších.
Takže když je letos téma Havěť, tak najdeme titul, který chtěl někdo z nás dlouho uvést, ale pořád se to nehodilo a teď se to hodí. Nebo si člověk začne nakoukávat a objeví něco, o čem nevěděl. Takhle funguje to skládání programu. Festival otrlého diváka je anomálie i v tom, jak funguje. Ty jsi zmínil, že za historii kinematografie je takových filmů hromada. A je taky super, že nejsme vázaní závislostí na nových titulech. Nepotřebujeme poskládat většinu programu z nových titulů. Víme, že tam můžeme naházet cokoli, jenom když to bude splňovat tu definici otrlosti, jak my ji vnímáme. Jediné mantinely, které si dáváme, jsou téma a živý dabing na každém ročníku. Od čtvrtého ročníku je tradice celovečerní porno. Do letoška to byl i El Santo.

Téma ale nebylo pokaždé. Nebylo přeci jen v něčem lepší, když nebylo?
Byla to jiná doba, jiné publikum. Když začínal Otrlec, tak to bylo o tom dostat na něj hraniční a kontroverzní filmy. David Čeněk viděl na zahraničním festivalu sekci, kde běželi Růžoví plameňáci. Bavil se o tom s Ivo Andrlem, co tehdy dělal program Aera. V prvních letech šlo o odmazávání mezer, to znamená o uvádění filmů, co tady nebyly uvedené. Pak ty filmy vycházely na DVD nebo je uvedly jiné festivaly. Třeba Texaský masakr motorovou pilou po letech po Festivalu otrlého diváka uvedl karlovarský festival. Tím se to proměňovalo. Už to nebylo o klasikách. Navíc se na internetu rozjelo stahování filmů. Takže se to smrsklo na jeden klasický titul. V prvních ročnících tam nebyl campový trash, kdy se člověk vysmívá filmům na jejich úkor. Později se procento těhle filmů začalo zvyšovat, takže došlo i na Eda Wooda. Zkoušeli jsme i nové formáty, k něčemu se třeba zase vrátíme. Naší největší obavou je, že ten festival zakrní a bude pořád stejný. Toho se chceme vyvarovat!

Je to tak, že si ten film vždycky od majitele nejdříve vyžádáš, aby ses na něj mohl podívat, než pořešíte jeho uvedení na Otrlci?
Když je to nový film, tak přesně takhle poprosíme majitele práv, jestli nám pošlou screener. Staré filmy už takhle většinou máme. Ale spíše je ta cesta opačná, kdy zjišťujeme, jak se k tomu filmu dokážeme dostat. Jsou případy, kdy máme film vybraný, ale nedokážeme se dostat k právům. Výjimečně se stává, že nám řeknou, že už nechtějí, aby se to někde promítalo. Nebo za to chtějí velké peníze, které si nemůžeme dovolit, protože nemáme žádné sponzory a mecenáše. Na druhou stranu máme díky tomu absolutní volnost toho, co děláme. Nemusíme nikam nikoho zvát a nemusíme pořádat rauty.

Letošní novinkou na Otrlci je Videoautomat. O co se přesně jedná?
Je to nový formát po vzoru Kinoautomatu, i když to nebude koncipované tak, že by se složil celý příběh. Uděláme prostě „VéHáeSkovou“ experience, co by všechno mohl člověk vidět nebo mezi čím se rozhodoval ve videopůjčovnách, když to bylo na regálu. A bude to idea toho, že lidi dostanou na výběr mezi dvěma kazetami a z každé dostanou pět minut, které my sami vybereme. To bude přímo v kině na plátně. Na pódiu bude video a z videa to pojede do projektoru.

Plánujete do budoucna zase zvát na Otrlce i hosty?
V minulosti jsme se bavili o tom, jestli nezainventovat do nějakého hosta. Pozvali bychom třeba Johna Waterse, ale pro ten festival to vlastně nepotřebujeme. Nepotřebujeme externí hvězdu, na kterou by chodili lidi, protože ti lidi chodí na ten samotný festival. Febiofest nebo Vary řeší ty hlavní hvězdy, protože na základě toho mají mediální pokrytí. Díky tomu tam dostávají lidi a z toho jsou sponzorské peníze. Náš zisk je čistě z těch lístků. Takže kdyby k nám přijel John Waters, sice by to bylo fajn, ale víme, že je to člověk, který se tím živí. Má ceník, kde má uvedeno, kolik stojí, aby promluvil před projekcí, po projekci je to zase jiná částka, masterclass je zase jiná částka. Jenom za příjezd chce taky peníze. To je v pořádku. On je sám sobě značkou, a tak je logické, že tu značku využívá. Ale my to nepotřebujeme. Letos uvede Robert Vrba svoje filmy Blaster a Blaster II. Měli jsme už české autory, občas byly hostující kapacity s úvody a přednáškami. Ale není to potřeba. Navíc na to chodilo relativně málo lidí. Spíše zápasíme s přetlakem titulů, které chceme uvést, než abychom dávali prostor něčemu, co ten prostor sežere pro nějaký jiný film.
Někdy to zkouší sami tvůrci, jestli je pozveme. Ale na to nemáme kapacitu ani lidi. Je to součást anomálie Festivalu otrlého diváka. Nestojíme na hvězdách, stojíme na filmech a na tom, že si je diváci užívají. Festival netvoří lidi placení ze sponzorských peněz, ale lidi, kteří ho dělají z nadšení.

 










 

Je pravda, že nepotřebujete hvězdy, když máte Samanthu Bifidus, která má na starosti živý dabing. Možná nastala ta správná doba, abys konečně odhalil její pravou identitu (smích) …
Dneska už to není tajné, ale ani není na místě to protěžovat v nějakých rozhovorech. Lidi často vědí, kdo to je. A můžou ji vidět na Otrlci. Pracovali jsme s ní jako s tajuplnou personou ještě předtím, než se začaly dělat živé dabingy na pódiu. Protože byla doba, kdy se živé dabingy dělaly z překladatelské kabiny. Dost často lidi ani neviděli, kdo to překládá. Samantha k tomu přistupovala hodně kreativně. A začali jsme si uvědomovat, že tam je ohromný potenciál. Na základě toho začali lidi chodit na ty dabované jednohlasé nebo dvouhlasé projekce. Samantha tam dělala veletoče, že třeba přezpívávala písničky a ty překlady byly hodně květnaté a kreativní. V momentě, kdy jsme přišli s nápadem, že uděláme společný dabing na pódiu před plátnem, už začali lidi vědět, kdo je Samantha Bifidus a Josef Vokurka a Immanuel Lubrikant a Kafilérie Zawadská.

Stalo se vám někdy, že se vám ozvali zahraniční filmaři, že by sami chtěli, aby byl jejich film uvedený na Otrlci?
Stává se nám to hlavně s novými filmy. Ozval se nám chlapík z Indie, který není autor těch filmů v čele se Zpustlinou, kterou dáváme letos. Je to nějaký indický rocker nebo metalista a zafinancoval restaurování těhle filmů. Dozvěděl se o nás od hudebníka z Čech. Ozval se před rokem nebo dvěma, jestli ty filmy chceme uvést. Teď se ta příležitost namanula a máme radost, že na to došlo. Ale jinak si chceme vybírat sami. Jeden filmař se nám takhle nabídnul. Uspořádali jsme mu skoro kompletní retrospektivu krátkometrážních filmů. A to byl Miloš Kameník. Nabídnul nám svůj film Felch in Flat, což je krásný romantický příběh. Ozval se, že ho hlásil do soutěží a ani se mu neozývali zpátky. My jsme to zkoukli a já jsem z toho byl nadšený. Tak jsme se mu ozvali a zeptali se, jestli má další filmy. Ty pak běžely na Otrlci jako předfilmy. Rok nato nám dělal znělku a dělal i tu letošní, která poběží pouze v kině.

Letos poběží Double Creature Feature s padesátkovými klasikami Neuvěřitelný zmenšující se muž a Tarantule. Jak náročné bylo konkrétně u těhle filmů získat práva?
To bylo úplně jednoduché, protože je má pod sebou konkrétní hollywoodské studio, takže to řešíme s jeho zástupci, se kterými spolupracujeme permanentně. Tohle je to nejsnadnější, co může být. Studia to mají a starají se o to. Je to spíše o tom, co se těmi filmy dělat. S tématem Havěť jsme věděli, že musíme mít padesátkový film se zmutovaným hmyzem. A věděli jsme, že to musí být formou dvojáku. Navazujeme tím na klasickou tradici z té éry a na drive-in kina, kde běžely takhle dvě rovnocenné žánrovky.

Určitě se nabízel i film Them! o obřích mravencích …
Jo, to se nabízelo. I další věci se nabízely, ale volba padla na tyhle dvě, protože to přišlo kolegovi a kolegyni jako super dvoják v tom, že ty filmy nejsou stejné. Jeden je až existenciální, druhý je klasický béčkový trashový styl.

„Nakažlivě originální groteska pro nové milénium a nonstop vír kreativních nápadů i zběsilého humoru.“ To jsi napsal o filmu Stovky bobrů, který nakonec nepoběží jenom na Otrlci ...
Ve spolupráci s Aerofilms ho budeme nabízet patrně v květnu všem ostatním kinům. Do té doby bude v Aeru, Světozoru a Oku. Já jsem se toho filmu zamiloval. Nadchnul mě už předchozí film těch tvůrců, což je Příšera z Michiganského jezera a před dvouma rokama jsme ho uváděli na Otrlci. Říkal jsem si, že je ohromná škoda, že Stovky bobrů neuvidí víc lidí. Protože takovýhle film se hned tak do distribuce nedostane. Chceme si s tím vyzkoušet něco jiného, než klasickou distribuci. Sám mám osobní kontakty na kinaře, o kterých vím, že by je to zaujalo, a vím, že to nasadí minimálně jednou. Nebudou klasické mediální kampaně a reklamy. Bude alternativní distribuce a uvidíme, jak to dopadne. Na Otrlci je projekce už vyprodaná.

 










 

Z traileru to vypadá, že ve Stovkách bobrů je dost z Wese Andersona …
To je pravda. Ale vidět se tam dá všechno možné. Ti filmaři jsou poučení, to není nic nekoordinovaného. Jsou to lidi, co mají ohromně nakoukáno a milují klasické grotesky s Chaplinem, Lloydem, Keatonem, ... Zároveň milují klasické animované grotesky jako Looney Tunes. A zároveň jsou filmový nadšenci, co znají Karla Zemana, což je vidět hlavně v Příšeře z Michiganského jezera. Jsou to chytří a ohromně kreativní lidi, což je jedna z věcí, které mě na tom nadchly.

Letos proběhne poprvé otrlá culinary cinema, která asi bude na Otrlci trochu o něčem jiném, než ty na Febiofestu nebo Berlinale. Ale lidské maso se asi koštovat nebude …
(smích) Ne, tam se skoro žádné maso koštovat nebude. (úsměv) Není to v těhle rovinách. Je to o tom přijít a vidět a zažít. Ten film, Panman, je totální shit. Dlouho jsme na něj měli spadeno, ale je to totálně jalový film. A culinary cinema je způsob, jak ozvláštnit a ospravedlnit, že to vůbec pustíme. Nějaké jídlo tam bude a všechno bude jedlé! Spíše je to zároveň výsměch tomu konceptu.

Kromě klasického březnového termínu bývá otrocká Podzimní sklizeň. V roce 2022 tam byl promítnutý film Kolofrndy, anglicky Rollerbabes. Minulý rok na Otrlci běžel Hřmot obřího plaza aneb teď poznáte hadimršku, anglickyThunder of Gigancic Serpent). Dál tam byly věci jako Motel auvajs neboli Motel Hell nebo biják s geniálním názvem Mařena šlukuje, v angličtině Reefer Madness. Jak to je s vymýšlením těhle českých názvů? U těch hollywoodských musí český distributor studiu podrobně vysvětlovat, proč zvolil takový název. Ale po vás tohle evidentně nikdo nechce …
Pro nás je to něco, co je s Otrlcem taky spojené hodně dlouho. Už v prvních letech bylo Šílenství proutěného košíku, což je aluze na jeden český titul. Penzion pro svobodné dámy jsme tam měli taky jako aluzi na Penzion pro svobodné pány. Ty Kolofrndy jsou ale docela blízko původnímu názvu. Teď poznáte hadimršku vzniká tím, že sedíme na brainstormu a takhle nás to napadá. Ty názvy jsou něco, co na první dobrou ty lidi přiláká. Přemýšlel jsem, jaký dát letos název filmu Taiosm Drunkart, což je původní anglický název hongkongského filmu s názvem 36 promile Shaolinu napadla aluze na 36. komnatu Shaolinu. Většinou to není úplně samoúčelné, ale je za tím nějaká logika. Třeba proto, že po úspěchu 36. komnaty Shaolinu bylo všechno možné. Na druhou stranu se v tom filmu až tolik nechlastá. Ve VHS éře byly ty názvy taky kolikrát zhovadilosti, jenom aby v té totální záplavě přitáhly diváky. Na tuhle tradici vědomě navazujeme a baví nás to. A ještě tam je další aspekt, že potom, co to nasadíme do programu, se tenhle název objeví ve všech internetových databázích. A bude tam s tím filmem spjatý. Jako Podle hvizdu poznáš pizdu pro film Le sexe qui parle, což je vynikající francouzské porno. 

Letos bude regionální repete v Hradci Králové a v Brně. Máte už program a vyrazí tam někdo z vás?
My mimo Prahu jezdíme. Hodně roků zpátky už jezdíme osobně i na ty ozvěny. To jsme začali budovat cíleně. Několik let tam jezdila Samantha, která to měla blíž, protože není z Prahy. Ale díky těm živým dabingům jsme s tím začali jezdit. V Brně se letos řeší, jak bude v létě vypadat situace kolem kina Scala nebo jestli to bude v letňáku nebo v nějakém novém prostoru. Na Hradec už máme datum, ale nemáme program. Víme akorát, že tam budou Stovky bobrů a bude tam i jeden živý dabing.

PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY

OFICIÁLNÍ STRÁNKY FESTIVALU OTRLÉHO DIVÁKA JSOU K DISPOZICI TADY

FOTO: FOD