Čtvrtého března 2024 začal 19. ročník kultovního
Doufám, že i bez El Santa je to pořád Otrlec, přestože jsme měli několik diváckých dotazů ve smyslu: „Co se to, sakra, děje, že El Santo, maskot festivalu, najednou v programu není?“ Má to čistě praktickou stránku. Kolega David Čeněk, který založil Otrlce, vedle toho, že je odborníkem v oblasti frankofonní kinematografie, se soustředí i na Španělsko a iberoamerické oblasti. Tenkrát přišel s tím, že v Mexiku je takovýhle fenomén a že ho představíme českému divákovi. S El Santem exituje něco přes padesát filmů, tak jsme to vzali jako takový vtípek, že každý rok budeme jeden uvádět. Ale výsledkem toho bylo, že tady máme takový minifandom El Santa. Máma tady lidi, kteří na ten film s ním každý rok chodí ve wrestlingových maskách a mají elsantovská trika a jsou to zanícení fanoušci. Pro ně je Festival otrlého diváka esenciálně spojený s El Santem.
A ten důvod, proč letos El Santo není v programu, je ten, že El Santa vždycky uvádíme v podobě živého dabingu. Primárně jednohlasého, výjimečně dvouhlasého. A ten dělá právě David Čeněk, který ale letos shodou všemožných okolností kandidoval na děkana FAMU. A protože v období před Otrlcem vrcholily v tomhle směru jeho aktivity, tak na to už neměl prostor. Ale na divácké dotazy zareagoval, že se vrátí a s ním přijde i El Santo. Takže nic není ztraceno. Ale ano, je to první ročník po dlouhé době, na kterém není elsantovský film a jsme si tohoto nedostatku vědomí. Nicméně Festival otrlého diváka není jenom El Santo, i když El Santo je jeho nedílnou součástí.
To není jenom tak, že David Čeněk kandidoval na děkana FAMU. On byl dokonce zvolený děkanem FAMU! To mně připadá jako celkem geniální věc, že v čele FAMU, zrovna FAMU, bude člověk, který založil Festival otrlého diváka. Myslíš, že se teď ta škola nějak zásadně promění?
Ne, ta škola se zásadně nepromění. To, že je David zakladatelem Festivalu otrlého diváka, není jeho jediná aktivita. David je výborný pedagog a nesmírný odborník na ty oblasti, které jsem zmiňoval. Navíc nepracoval jenom na Festivalu otrlého diváka, to byl pro něj vždycky jenom takový koníček, protože pracoval na různých festivalech. Dělal pro Febiofest, dělal poradce pro Karlovy Vary, spolupracoval s festivalem dokumentárních filmů v Jihlavě. A samozřejmě nesmím zapomenout na Letní filmovou školu, kde mnoho let působil a přinesl tam neskutečné retrospektivy, které českým divákům představily klíčové filmaře z těch zmiňovaných oblastí – Francie, Afrika, Latinská Amerika, Španělsko a Portugalsko.
Díky těmhle aktivitám má neskutečné kontakty do zahraničí. Navíc má neskutečnou jazykovou vybavenost. V předchozích letech měl na FAMU na starosti styk se zahraničím a díky těm kontaktům a zkušenostem sem dotáhnul ohromné množství zahraničních filmařů, kteří přednášeli na FAMU a vedli tam semináře. Na to pak byly navázané třeba v kině Ponrepo různé jejich retrospektivy. To je jeho hlavní deviza. Není to o tom, že někdo, kdo dělá na Festivalu otrlého diváka, najednou bude vést studenty k tomu, že budou točit brakové filmy. Naopak si myslím, že obzvlášť mladší generace už nerozlišuje to, jestli je nějaké vysoké nebo nízké umění, ale pracuje s tím, že kultura a potažmo audiovize má spoustu podob a spoustu tváří. A není nic špatného na tom sledovat od každého něco. To je přesně to, co David v sobě zosobňuje, že vedle francouzské nové vlny je třeba i odborníkem na wrestlingové filmy s El Santem. Takže je dobře, že člověk, který má ve svých zájmech takhle široké rozkročení, se dostane do čela instituce, která tady pomáhá formovat talenty pro českou kinematografii. I díky tomu, že si studenti rozšíří obzory tím, že sem David dotáhne další zahraniční filmaře, se kterými budou mít ti nastávající čeští filmaři a české filmařky kontakt.
Součástí Otrlce ostatně bývají i krátkometrážní filmy z FAMU …
I letos tam budou dva kraťasy. Tuhle tradici zachováváme. Primárně z Katedry animovaného filmu, protože tam jsou zajímavé netuctové věci. A Festival otrlého diváka o sobě říká, že je především o čemkoli, co je netuctové.
Zmínil jsi Letní filmovou školu, kde máš na starosti sekci Půlnoční delikatesy. Letní filmová škola má letos padesátý ročník. Můžeš prozradit, na co speciálního se můžeme těšit? Alespoň teda ve tvojí sekci?
Původně jsem měl jiné plány, ale tam mi bylo přislíbeno, že je budeme realizovat příští rok, tak doufám, že na to dojde. To by měly být asijské projekty. Ale tím nechci říct, že téma, které bude letos, bude nějaké, o které bych nestál. Je to téma, které jsem si sám vybral a které jsem chtěl zpracovat už delší dobu. Jedná se o lidové buranské komedie o buranech, přičemž ten koncept je takový, že to jsou filmy, které pracují s národními stereotypy. A Letní filmová škola, na rozdíl třeba od Festivalu otrlého diváka, který je nezávislý, chce dostávat peníze z evropských grantů, takže musí mít v programu určité procento evropské produkce. A protože jiné sekce už jsou obsazené neevropskými filmy, bude jim věnovaná ta moje. Takže tam budou evropské buranské filmy o Evropě a euroburanství. Samozřejmě i s českým příspěvkem, který tam nesmí chybět.
Kino je a vždycky bude unikátní v tom, že sleduješ film v sále s cizíma lidma. Nedávno jsem četl knihu Filmové spekulace od Quentina Tarantina, kde píše o tom, že jako malý s mámou a jejím přítelem chodil i do Grindhouse kin, kde bylo běžné, že lidi pokřikovali na plátno. Děje se něco takového i při projekcích na Otrlci? To je u nás totiž asi jediný festival, kde by to ostatní tolerovali …
Jsou filmy, které i k takovému diváctví vybízí. Na Otrlci jsou primárně a jsou na to i podmínky. Vždycky chceme mít program co nejpestřejší a nechceme dávat osmnáct de facto totožných filmů. Takže to může mít za následek i neadekvátní důsledky, že když uvedeme vážnější film. Ale je fajn, že diváci se většinou dokážou sami zkultivovat a říct někomu, ať tam nedělá vervál, když to není na místě. Ale Festival otrlého diváka se právě vyvinul pro takový přístup. Je pravda, že se vyvinul i v čase, co se týče výběru filmů. Ale v momentě, kdy tam jsou projekce živých dabingů nebo i titulkované projekce nějakého trashe, tak je na místě, že to lidi komentují nebo na to reagují. Proto mi přijde hrozně fajn, když se něco podobného děje na projekcích mimo Otrlce.
V Aeru máme vynikající tradici, že na Valentýna ve dvou projekcích, odpoledne a večer, hrajeme Hříšný tanec. Na obou to žije a je to velkolepá nejen dámská jízda toho, jak diváci tleskají a povykují a občas i komentují. Ale nejintenzivnější divácký zážitek, co jsem kdy měl, byl maraton Twilightu, z čehož jsme udělali tradici. To publikum má k těm filmům vztah, kde se mísí ironie a ohromná láska. Pro ty lidi byly ty filmy formativní. Vidí jejich neduhy, ale přesto je milují, včetně jejich absurdit. Být v téhle společnosti bylo něco neskutečného a ta atmosféra byla unikátní.
Když se bavíme o zážitkách z kina, minulý rok byl velkou filmovou událostí Barbenheimer, tj. double feature filmů Barbie a Oppenheimer. Vybavuješ si, kdy by šly tímhle způsobem spolu dva filmy, které jsou každý jiný a navíc od různého studia?
Na tomhle je nejzajímavější to, že je to fenomén, který se zrodil v online prostoru. Je to online vtip, ale podařilo se ho přetavit do reality. Online vtipů je hromada, ale většinou se neděje, že by se je podařilo přetavit do reálu. V momentě, kdy jsme ten dvoják nasazovali do programu Aera, jsem to bral, že je to fakt jenom taková sranda. Nic jsme od toho nečekali. Ani český distributor Barbie nečekal, že by tu dvojprojekci nasazovala malá kina. My jsme ji nasadili do programu a hned byla vyprodaná! Tak jsme začali přidávat další projekce i do Bio Oka. V historii bych našel třeba příklad, byť to bylo od jednoho studia, dvojprojekce filmů Můj soused Totoro a Hrob světlušek. Takhle šly ty filmy v Japonsku původně do kin. S tím, že jeden ty lidi zlikviduje a druhý je rozveselí. U Barbie a Oppenheimera studia ale nespolupracovala na tom, aby ty filmy běžely jako dvoják. To byla reakce na ten online vtípek. Ten samotný název lidi bavil. A chodili na oboje, což je na jednu stranu bizarní, na druhou vidíš za den dva dobré filmy. Takže proč ne?
Je pravda, že jsi Barbenheimera hrál v Aeru dvaadvacetkrát?
Asi jo. Tehdy neběželo tolik silných titulů, které by si uzurpovaly místo v programu. Někdy jsme měli i osamocené projekce. Ale opravdu byla možnost zvýhodněného vstupného na oba filmy při dvojprojekcích. Ty filmy opravdu táhly, ten hype byl obrovský. Lidi to vzali za své. A sami tím dělali reklamu ještě před uvedením na trh. Budou se o to snažit další, ale Barbenheimera už nikdo nezreplikuje, nebude to mít takovou energii.
Oba filmy měly premiéru v červenci 2023. Do jaké doby se v Aeru teda vešlo těhle dvaadvacet projekcí?
V reálu byl Barbenhemier jako dvoják jedenáctkrát a dohromady jsme to hráli od 20. července do konce srpna. S tím, že mezitím teda byly single projekce. A to počítám jenom Aero.
foto z filmu El Santo proti mumiím z Guanajuata
Jeho rodina a jeho syn ty filmy drží při životě. Je to vlastně lidová, žánrová zábava. I padesátkové americké horory byly lidová zábava. U žánrových filmů jsou primárním publikem děti, když se nebavíme o těch explicitních filmech, ačkoli i na nich je svým způsobem něco dětinského. Třeba u Williama Castlea, který točil z dnešního pohledu naivní horory, kde všichni přehrávají a podobně, to není tak, že tehdy by se lidi při sledování těch filmů báli a teď se tomu smějeme. Ne, oni se smáli už tehdy. To je mýtus toho, že lidi, co na ty filmy chodili jako děti a báli se u nich, tak v dospělosti o nich šíří, že to jsou strašidelné filmy. To samé je s žánrovými filmy z osmdesátek. A William Castle sám přiznával, že točí filmy pro děti, že si je nejvíc užijí ti, kterým je kolem deseti let a měl pravdu. I ty násilnější filmy ze sedmdesátých let vábily děti a dospívající, kteří to měli jako projev toho, že se na to dívají, když by ještě podle věku neměli.
Když vznikly seznamy Video Nasties, tak ty spolky vlastně udělaly těm filmům nejlepší možnou reklamu, když je na takový seznam zařadili. Uváděli, co je to nejextrémnější, co můžete vidět, takže to všichni chtěli vidět. Většina těch filmů jsou stejně trashe, zvlášť když je vidíš dneska v remastrovaných verzích, kdy je poznat kečup, upadlá hlava je fotbalový kopačák s parukou, a je vidět, že je to zoufalé tolik, že člověk prostě jenom kroutí hlavou, co to je! Jasně, pět šest filmů jsou nechuťárny a explicitní věci, povážlivé z hlediska všemožných hodnot. Proto když něco zakážete, každý to chce vidět. Proto můžeme doufat, že současné snahy konzervativců v Americe zakazovat knihy ve školních knihovnách, povedou jenom k tomu, že ty děcka ty knihy budou chtít číst.
Když člověk na ty filmy koukal jako malý kluk, navíc na šestkrát překopírované „VéHáeSce“, kde nebylo skoro nic vidět, tak si představoval, že tam jsou ty úplně nejhorší záležitosti a měl z toho nezkalené zážitky. Myslím, že my jakožto filmoví nadšenci se celou dobu ženeme za ekvivalentem těch dětských filmových zážitků, které jsou intenzivní a formativní v tom, jak to na člověka zapůsobilo. Nejde o to, že měl člověk jako dítě z něčeho noční můry, ale o to, že člověk viděl něco, co v něm vyvolávalo intenzivní emoce. Takže filmoví nadšenci chtějí takový zážitek z dětství zrekapitulovat. Někdo to hledá v extrémní kinematografii, někdo v artové, ale jde o ten zážitek, který v něm v tu chvíli bude žít, a pak na něj bude vzpomínat. Věřím, že v lepším případě se nám na Festivalu otrlého diváka daří těm lidem tyhle zážitky dávat.
Filmy s El Santem reflektují nejen tehdejší problémy Mexika, jako je třeba korupce. Zároveň uvádějí i nadpřirozené bytosti typu La Llorona nebo upíří ženy. Ale napadá tě v kontextu světové kinematografie nějaký hrdina, ke kterému by se dal El Santo připodobnit?
Jsou takoví, ale je to trochu paradox. Santo je do jisté míry komiksový hrdina, byť ne v tom smyslu, že by ty filmy vznikly podle komiksů, ale v tom smyslu, jak jsi zmiňoval, že ta postava prochází více érami mexické historie. V každé éře hraje nějakou roli a v každý se vztahuje k něčemu trochu jinému. Když bojuje proti mumii nebo vlkodlakovi, tak je to přivlastňování kulturního importu, což je stěžejní element elsantovských filmů, ale nejen jich. Ekvivalenty jsou v jakékoli jiné rozvinuté kinematografii. Jsou v indické, hongkongské … Obecně v těch, co hodně pracují s lidovým publikem a se žánrovými stereotypy. To se děje v Bollywoodu, kde se teda neorientuju, anebo v Hong Kongu, kde se orientuju výrazně víc.
Ale zpátky ke komiksovým hrdinům, protože je paradox, jak se s nimi nakládá v současnosti. Mě na současných komiksových superhrdinech a superhrdinských komiksech vadí ta jejich současná podoba, že jsou převážnělí. Je vidět, že ty komiksy teď dělají lidi, kteří ty komiksy četli, když byli malí a ohromně na ně tehdy zapůsobily. A to, co měli rádi v dětství, nechtějí opustit ani v dospělosti. Vznikly tam i skvělé věci, ale v momentě, kdy je to norma, tak mě to přestává zajímat. Komiksoví hrdinové jsou skvělí v tom, že někteří vznikli už před sto lety. A za tu dobu se vyvíjeli. Byli dětinští, seriózní, pomáhali reflektovat dobové problémy. El Santo je superhrdina a ten princip je stejný. Zastupuje určité kvality a je to zábava a je to barevné. Vždycky budu například říkat, že nejlepší Batman je ten z šedesátých let. Všichni ostatní filmoví Batmani jsou skvělí, ale přestaňme si říkat, že Batmani od Joela Schumachera jsou špatní. Nejsou, jsou jenom jiní! Burtonovi Batmani, zvláště Batman se vrací, jsou vážní, ale pořád jsou obrovsky komiksoví. Ale i Schumacherovy filmy jsou vynikající, protože jsou totální camp. A camp a Batman je to samé, jako Superman a červený plášť. To je naprosto integrální součást té postavy a toho fenoménu.
Máš spočítáno, kolik filmů s El Santem jsi viděl?
(smích) Já jsem jich zase tolik neviděl. Na Otrlci jsem na dost projekcích nebyl. Během festivalu se často dohání práce na svých filmech, jako jsou třeba překlady titulků. Nejvíc jich viděl samozřejmě David Čeněk, který viděl i ty, které jsme zatím nepromítali.
Máš od Davida Čeňka i nějaké zákulisní informace o natáčení elsantovských filmů? Třeba ve smyslu toho, jestli se sám El Santo podílel na scénářích?
Já si myslím, že se bezpochyby podílel na scénářích, protože byl ten, kdo měl takovou personu. Dneska bychom korporátně řekli, že „kontroloval její image“. Prostě se nestane, aby El Santo někde šňupal koks nebo obcoval v podivních orgiích. Je prostě zachránce lidu. Sám tuhle image ustanovoval a tyhle filmy ji pomáhaly formovat. Takže hrál bezpochyby klíčovou roli v tom, jak je vyobrazovaný.
Na druhou stranu stačilo udělat třeba první dva filmy a tvůrci těch dalších se toho chytli, protože viděli, že to funguje. Jason Statham taky hraje pořád jednu a tu samou roli …
To je něco trochu jiného, protože to je typecasting. To samé Liam Neeson, který teď taky pořád hraje, že někoho zachraňuje. Ale El Santo má personu, kterou buduje a hodně se hlídá, do jakého projektu půjde a jak v něm bude prezentovaný. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby za Jasonem Stahamem přišel někdo s nabídkou role, ve které nebude nikoho mlátit a nebude nic řídit a bude to komedie, tak by do toho šel, protože proč ne? Je to herec. Naopak El Santo je značka. Kdyby tehdy za ním někdo přišel a řekl: „Dáme tomu twist a El Santo bude záporák.“ Tak do toho nepůjde, protože to nesouzní s tou image. A když, tak jenom v rámci jedné scény, kdy je zdrogovaný proti své vůli. Ale svojí silou a dalšími atributy nad tím zvítězí. Navíc, ty první elsantovské filmy jsou od těch ostatních odlišné. Vychází z žánrové tradice kriminálek, zatímco další jdou spíše k brakům.
Ta otázka, jestli se El Santo podílel na scénářích k těm filmům, je myslím uvedená i v Čítance filmového braku, na které ses podílel ty a která je silně spjatá s Otrlcem. Čí to byl tenkrát nápad ji vydat?
Myslím, že zase Davida Čeňka, protože spolupracoval s vydavatelem Václavem Žákem z vydavatelství Casablanca na jiných publikacích. A na Festivalu otrlého diváka dělají lidi, kteří jsou více či méně spjatí se studiem filmové historie. Jedná se prostě o studenty, co studovali filmovou teorii. A tím, že jsme měli publikační zkušenosti, s tím David přišel, že když děláme Otrlce dlouho, že ví, že nakladatel by do toho šel. Tak jsme to udělali a je super, že to vyšlo. Velkou mírou je to zásluhou Tondy Tesaře, který se ujal role toho, kdo to bude kooordinovat. Hodně si s námi užil. Jak on, tak ten nakladatel. Nakonec to po strašlivých bolestech vyšlo a máme s toho radost.
Bude Čítanka ještě letos na Otrlci ke koupení?
Vzniknul druhý dotisk, který se doprodává. A během Otrlce bude dostupný v Aeru.
Festival otrlého diváka se stal předmětem i bakalářských prací. Ale další kniha teda nebude?
(smích) Myslím, že po tom všem to asi hned tak nenastane. Nějaké myšlenky tam byly, ale asi nehrozí, aby k něčemu takovému došlo. Ne, že by nebyl materiál a témata, ale někteří z nás už na to nemají čas a jiní na to nemají nervy.
foto z filmu Hvězdná srážka
Podílel ses dvěma kapitolama …
Byli jsme čtyři a všichni máme dvě kapitoly. A pak jsme společně dělali příspěvky do té závěrečné, kdy se hledají ekvivalenty těch předchozích témat v české kinematografii.
Takže svoje kapitoly sis vybral sám?
Jo, jo. To jsme si vybírali na základě toho, co nás zajímá. Zadání bylo, že se budeme věnovat termínům, které jsou často trochu zmutované, a vážou se k oblasti braku. Ať už to jsou ‚béčkové filmy‘ nebo ‚gore filmy‘ nebo ‚exploitace‘ nebo ‚gimmick‘. A každý si vybral, co ho zajímá. Na stole bylo témat víc, ale zredukovali jsme to na to, že každý si vybral dvě.
Jedno z těch tvých je péčko. Asi nebudeme řešit, jestli sis ty věci musel pečlivě nakoukávat, ale měl jsi nějaký limit, co se stran týče? Tahle kapitola tam vyšla na čtyřicet …
Nebyl limit, ale měli jsme se zkusit dostat do určitého rozsahu. A s tím jsme pracovali. Ale právě moje kapitoly trochu bobtnaly. V rámci téhle kapitoly o pornu se věnuju pornografii ve Skandinávii, ve Francii a v Americe. A součástí měla původně být i podkapitola o Německu.
Tvoje druhá kapitola jsou béčka, kam samozřejmě patří i legendární Roger Corman, který dal jako první šanci legendárním hercům a režisérům jako Jack Nicholson, Ron Howard, Francis Ford Coppola, James Cameron, Martin Scorsese, ...
Ale sám Roger Corman, byť byl a je přezdíván „Král béček“, tak sám říká, že nikdy žádný béčkový film nenatočil. Poukazoval tím na to, že klasický význam termínu ‚béčkový film‘ s sebou nesl praktické ohledy a definice. A on film v takových definicích nikdy nenatočil. Protože když začínal točit filmy, tak už tenhle systém A a B filmů neexistoval. Už se bavíme o té zmutované podobě.
Podíváme se na film, co běžel na Otrlci, konkrétně na Hvězdnou srážku, kde hrají Christopher Plummer a David Hasselhoff. Schválně jsem zjišťoval, co Christophera Plummera vedlo k tomu, aby si zahrál v tomhle filmu, protože jinak v takových věcech nehrál. Říkal, že se nedalo odmítnout se podívat zadarmo do Itálie. A Roger Corman, když tenhle film viděl, tak mu zařídil distribuci v USA, aby viděl, jestli tam je potenciál pro takový druh filmu. A když se ukázalo, že je, natočil Battle Beyond the Stars, na které pracoval James Cameron a James Horner k ní skládal hudbu. Může se stát, že i tenhle film někdy poběží na Otrlci?
To se určitě stát může. Ten film je velkolepý. Kdysi jsem skládal sekci věnovanou Cormanovi na Letní filmové škole a tenhle film tam běžel. Takže je možnost, že se objeví i na Otrlci, byť si zakládáme na tom, že se snažíme neopakovat ty filmy, co už jsme uvedli. Nebo ty, co běžely na jiných festivalech v České republice. Byť k tomuhle pravidlu, které máme už hodně dlouho, přistupujeme trochu jinak, protože se mění i v tom ohledu, že přichází noví diváci, kteří ty filmy neviděli. Nemají třeba anhung o tom, že tady něco vyšlo před deseti rokama na DVD, takže je to jedno, že to uvedeme znova. To je příklad toho, jak se Otrlec vyvíjí.
DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY
OFICIÁLNÍ STRÁNKY FESTIVALU OTRLÉHO DIVÁKA JSOU K DISPOZICI TADY
FOTO: FOD
.jpg)
