Sparta má zaděláno na double

Jedno je jisté: sešívaní neobhájí loni ukořistěný MOL Cup. Jak dopadnou v lize, to je zatím ve hvězdách.

V pohárovém derby nebyla Sparta lepším, ale šťastnějším mužstvem. Slávisté prohazardovali dvougólové vedení, protože ani za stavu 2:0 dostatečně nezajišťovali obranu, navíc stopeři Holeš, Ogbu i Zima v celém průběhu derby často chybovali. V 55. minutě zaplatila Slavia za kiks Ogbua, po němž šel sparťanský hroťák Olatunji od půlky hřiště sám na brankáře Mandouse a s přehledem snížil na 2:1. O pohotové vyrovnání po odraženém míči se postaral tentýž nigerijský útočník. V tu chvíli mě – ne poprvé – napadlo srovnání s jeho typově podobným slávistickým krajanem Tijanim. Oba přišli do pražských klubů téměř současně loni v létě, ale zatímco „liberecký“ Olatunji je pro Spartu viditelným přínosem, „baníkovský“ Tijani se mi čím dál víc jeví jako špatná slávistická investice. Potvrdilo se to znovu právě v pohárovém derby, do kterého naskočil Tijani ke konci normální hrací doby, aby v útoku podpořil srdnatě bojujícího Chytila, ale byl opět zcela marný. Ale třeba jeho čas ještě přijde.

Že se v posledních derby lepí už pravidelně na slávisty smůla, potvrdila 112. minuta. Ačkoli během prodloužení byli červenobílí aktivnější (Tijani zahodil jasnou gólovou šanci) a více méně se už schylovalo k penaltovému rozstřelu, sparťan Karabec zblízka trefil Vlčkovu ruku a Sparta z pokutového kopu vyhrála 3:2.

Tento druh penalt vraždí fotbal! Obránce se snaží zblokovat střelu nebo přihrávku, logicky nemůže skočit do střely v připažení, protože ruce mu pomáhají v pohybu, a proti míči vypáleném prudce z jednoho kroku nestačí rukou ucuknout. Neviním solidně rozhodujícího sudího Roučka z nařízení penalty – ovšem až po zásahu VAR –, protože podobně nehorázné pokutové kopy se nařizují i v Premier League a jinde v cizině, ale výklad pravidel, který dostatečně nerozlišuje úmysl od opaku.

Pro slávisty byl eventuální postup v poháru důležitější než pro letenské rivaly, neboť nepředhoní-li bodově Spartu v lize, skončí bez trofeje, a zopakují tak nevydařenou sezonu 2021/2022, kdy je stejně tak ve čtvrtfinále MOL Cupu vyřadila Sparta, která ve finále podlehla Slovácku, a ligu vyhrála Viktoria Plzeň.

Teď k tomu štěstí a smůle. Okolnosti třetího gólu v Edenu do sítě Slavie připomněly některé momenty z předchozích sezon. V ligovém duelu v dubnu loňského roku vyrovnala Sparta na 3:3 vlastním gólem slávistického stopera Ousoua ve třetí minutě nastavení. Slavii dva ztracené body chyběly k tomu, aby vyhrála základní část ligy. O měsíc později v ligové nadstavbě vyhráli sparťané 3:2 z penalty v šesté minutě nastavení. Pojistili si tím první místo. A v zářijovém derby současného ročníku vyrovnala Sparta z penalty na 1:1 v jedenácté (!) minutě nastavení po zásahu VAR, přičemž rozhodčí Szikszay současně odvolal gól na 2:0, který mezitím vstřelila Slavia.

To nepotřebuje komentář.

Před nedělním ligovým duelem měla Sparta v tabulce o čtyři body víc než Slavia. Každému bylo jasné, co by znamenalo její vítězství. Se sedmibodovým náskokem by ji mohlo o první místo v základní části ligy připravit jen to, že by Letnou zachvátila epidemie moru. Podle toho taky zápas vypadal. Sešívaní se nezvykle stáhli, hráli opatrněji, vyhnuli se chybám v obraně a snažili se udeřit z protiútoku, což ovšem není jejich parádní disciplína. Sparťané měli častěji míč v držení, ale ani oni si nevytvořili brankové příležitosti, takže vyprodaná Letná neviděla žádný gól. Remízu nakonec brala obě mužstva a brankář Staněk, posila Slavie, měl usnadněnou ligovou premiéru v novém působišti.

O vítězi základní části ligy tedy nerozhodnou derby, nýbrž jiné zápasy obou „S“, nejspíš na hřištích soupeřů, kde zatím víc ztratila Slavia remízami v Jablonci, Teplicích, Zlíně (a prohrou doma s Plzní), kdežto Sparta, většinou se sedmi cizinci (!) v sestavě, prohrála v Mladé Boleslavi a remizovala pouze v Teplicích. Utkání na půdě papírově slabších mužstev zvládají sparťané díky zvýšenému sebevědomí snadněji než jejich rivalové z Edenu, a to je pro zbytek sezony favorizuje. Pod koučem Priskem se ustálila sestava, jejich fotbal se zlepšil, je komplexní a díky především Kairinenovi, Birmančevićovi a Haraslínovi údernější a pro diváky atraktivnější. Červenobílí naopak stále tápají a zatím nenašli ideální složení mužstva. Navíc mají tradičně dost zraněných, v poslední době především ty, kteří tvoří hru, tedy Zafeirise, Ševčíka, Juráska a nové i Wallema.

Do konce základní části ligy je daleko, schází ještě sedm kol, ale trumfy má v ruce Sparta.