Usmanov, mající ruské a uzbecké občanství, jenž je zakladatelem holdingu USM s aktivy v oblasti těžby a telekomunikací a úspěšným investorem do Facebooku a Applu, se soudil kvůli tvrzení časopisu Forbes, který s odkazem na anonymního experta počátkem února 2022 uvedl, že magnát „opakovaně dělal Putinovi zástěrku a řešil jeho obchodní problémy“.
Podle rozhodnutí zemského soudu v Hamburku, na které před několika týdny upozornil deník The Moscow Times či EU Today s odvoláním na informace serveru RBC, však tato tvrzení nebyla podložená a šířit je časopisu Forbes zakázal. Totožně dopadlo tvrzení Forbesu o Usmanovově údajném nákupu podílu v Megafonu od bývalého ruského ministra telekomunikací Leonida Reimana.
Usmanovův právník Joachim Nikolaus Steinhöfel podle serveru EU Today uvedl, že má být politováníhodné, že „celosvětově uznávané médium, jako je Forbes, zveřejňuje závažná obvinění, ale není schopno pro ně u soudu předložit ani jediný důkaz“.
A ač by se na první pohled zdálo, že nejde o nic víc než o obyčejnou bitvu právníků s médii, zmíněné soudní rozhodnutí znamená mnohem víc. Problémem totiž je, že se dané anonymní tvrzení Forbesu dostalo až do sankčního seznamu Evropské unie, přijatého jen několik dnů po startu ruské agrese na Ukrajině. „Usmanov opakovaně působil jako Putinova nastrčená osoba a řešil jeho obchodní problémy,“ píše se v seznamu sankcionovaných osob u Usmanova, což vyvolává otázky, nakolik jsou sankce EU pevně odůvodněné pro případné vleklé soudní spory.
Využít se toho již rozhodla i Usmanovova obhajoba, která po vyhraném soudu obzvlášť ukazovala právě na tuto zmínku, jež neobstála ani před soudem v Hamburku. „Je naprosto nepřijatelné, aby Rada EU tyto články doslovně opsala ve svém odůvodnění sankcí, aniž by si ověřila jejich přesnost,“ pustil se do sankčních seznamů Steinhöfel po verdiktu soudu.
„Toto naprosté selhání institucí, které se stalo spíše pravidlem než výjimkou, se stalo východiskem pro hon na čarodějnice proti panu Usmanovovi,“ dodal s tím, že se podle něj „ukazuje, že Rada EU zdůvodňuje sankce falešnými zprávami, jejichž šíření nyní zakázal soud“.
Text odůvodnění Usmanovova zařazení na sankční seznamy popisoval, že jde o „prokremelského oligarchu s obzvláště úzkými vazbami na ruského prezidenta Vladimira Putina“. „Je označován za jednoho z nejoblíbenějších oligarchů Vladimira Putina. Je považován za jednoho z ruských podnikatelů-úředníků, kteří byli pověřeni obsluhou finančních toků, ale jejich pozice závisejí na vůli prezidenta,“ stálo v dokumentu přijatém čtyři dny po ruském napadení Ukrajiny.
Novější odůvodnění ze září 2023 pak uvádí, že Usmanov „aktivně materiálně či finančně podporoval a využíval ruské rozhodovací orgány odpovědné za anexi Krymu a destabilizaci Ukrajiny“. „Kromě toho je předním podnikatelem působícím v Rusku a podnikatelem zapojeným do hospodářského odvětví, které poskytuje významný zdroj příjmů vládě Ruské federace, jež je odpovědná za anexi Krymu a destabilizaci Ukrajiny,“ stojí v novějším odůvodnění, které rovněž zmiňuje, že poté, co sankcionovaný magnát „převzal kontrolu“ nad obchodním deníkem Kommersant, „byla omezena svoboda redakce a noviny zaujaly zjevně prokremelský postoj“ a odůvodnění „aktivně podporoval politiku ruské vlády zaměřenou na destabilizaci Ukrajiny“.
Uvedený výrok z Forbesu, který se dostal na sankční seznam EU, pak navíc není jediným, který následně narazil u soudu.
Hamburský soud totiž novinářům v dřívějším rozhodnutí označovat Usmanova za „Putinova oblíbeného oligarchu“ zakázal a v rámci sporu sankcionovaného podnikatele s rakouským deníkem Kurier měl shledat, že jde o „hanlivé“ tvrzení.
Soud podle serveru EU Today konstatoval, že noviny své tvrzení nedoložily a že toto tvrzení porušilo Usmanovova práva.
Spor vycházel ze článku, který deník Kurier zveřejnil v srpnu 2023. Deník tvrdil, že Usmanov získal označení „oblíbený oligarcha“ přímo od Putina, o čemž však podle soudu zřejmě neexistuje žádný veřejný záznam, a tvrzení tak má být věcně nesprávné.
Deník Kurier na svou obhajobu použil právě sankce EU, kde uvedené tvrzení zaznívá, podle německého soudu však zmínky ze sankčního seznamu Evropské unie nejsou „dostatečným podkladem“ pro dané tvrzení.
Psali jsme:
A minulý týden podle EU Today vyšlo najevo, že svůj tweet z ledna 2022, v němž byl pan Usmanov také označen za „Putinova oblíbeného oligarchu“, na žádost miliardářova právníka rovněž smazal švédsko-americký ekonom Anders Åslund.
Soudy rozhodují v Usmanovův prospěch také v souvislosti s vyšetřováním jeho osoby na německé půdě. Tamní veřejnoprávní stanice Deutsche Welle si všímá, že Usmanovovi zkušení právníci v říjnu loňského roku slavili podobné úspěchy i v rámci obvinění z údajného praní špinavých peněz, jimž jejich klient čelil, jelikož tehdy „uštědřili facku prokurátorům u odvolacího soudu, když soudce ve Frankfurtu nad Mohanem potvrdil květnové rozhodnutí, že byla nezákonná prohlídka vily, v níž Usmanov údajně dříve bydlel“.
Právě prohlídka vily a dalšího majetku, spojeného ze sankciovaným rusko-uzbeckým miliardářem přitom dle německé veřejnoprávní stanice byla okázalým zásahem, na němž se podílelo na podzim roku 2022 až 250 policistů. Ani za rok a půl se prokurátorům ve Frankfurtu nad Mohanem však nepodařilo shromáždit dostatek důkazů, aby přesvědčili soudce, že bylo podezření z praní špinavých peněz Usmanovem oprávněné.
Vyšetřování v sousední zemi proti Usmanovovi byla zahájena jen nedlouho po uvalení sankcí EU, což podnítilo podezření, že jsou politicky motivovaná. List Berliner Zeitung upozornil, že obvinění vznesená německými a unijními orgány nejsou potvrzená a podle německého práva by měla, dokud není trestný čin prokázán, pro Usmanova platit presumpce neviny. „V případě Usmanova však lze nabýt dojmu, že tyto zásady byly postaveny na hlavu,“ komentoval případ novinář Berliner Zeitungu Thomas Fasbender a poukázal na to, jak o případu hovoří některá média.
„Faktem je, že část německé justice považuje odůvodnění v sankčních seznamech EU, přinejmenším v Usmanovově případě, za dostatečný základ pro podezření uvedená v trestním stíhání,“ napsal též Fasbender.
Vyšetřovatelé dle Deutsche Welle doložili svá podezření mimo jiného skrze video zemřelého kritika ruského režimu Alexeje Navalného, jenž tvrdil, že měl Usmanov údajně obcházet daňové úřady v Rusku tím, že zakládá fiktivní společnosti pro vývoz. Soudci však žádné prvotní podezření (initial suspition) o porušení ruských zákonů nenašli a rozhodnutí soudu prvního stupně zrušili.
Sankce Evropské unie uvalené na Usmanova však i přesto zatím právníci ruského magnáta úspěšně napadnout nedokázali. Přesto se o to dosti aktivně, po vlně vítězství u německých soudů, snaží. Jak informovaly agentury Bloomberg a Reuters v první polovině února, soudní dvůr Evropské unie se odvolání Usmanova aktuálně dokázal ubránit a tribunál EU rozhodl, že rusko-uzbecký miliardář na sankčním seznamu Evropské unie zůstane. Soudní dvůr EU mimo jiné poukázal, že „vzhledem k neexistenci vyšetřovacích pravomocí ve třetích zemích“ má být rozhodování orgánů EU založeno „na veřejně dostupných zdrojích informací“. Právě některé takto veřejně dostupné zdroje přitom během dalších řízení soudů v minulosti neobstály.
Sankce hovoří také o deníku Kommersant, který Usmanov vlastní od roku 2006. „Když Usmanov převzal kontrolu nad obchodním deníkem Kommersant, byla omezena svoboda redakce a noviny zaujaly zjevně prokremelský postoj. Kommersant pod Usmanovovým vlastnictvím zveřejnil propagandistický protiukrajinský článek Dmitrije Medveděva, v němž bývalý ruský prezident tvrdil, že nemá smysl vést rozhovory se současnými ukrajinskými orgány, které jsou podle jeho názoru pod přímou zahraniční kontrolou,“ píše se v jejich odůvodnění k deníku.
Od skupiny právníků, oslovené redakcí European Interest – kteří podle tohoto serveru chtěli zůstat v anonymitě kvůli citlivé povaze problému – zaznívá, že přístup tribunálu EU zřejmě směřoval k potvrzení sankcí a snažil se vyhnout „serióznímu přezkoumání většiny obvinění proti Usmanovovi v odůvodnění sankcí“.
Psali jsme:
Podle právních expertů oslovených serverem European Interest rozsudek soudu naznačuje, že se zaměřuje „na obhajobu stanoviska Rady za každou cenu bez ohledu na to, jak přitažená za vlasy a spekulativní její tvrzení jsou“. Jeden z právníků mínil, že se lucemburský soudní dvůr zaměřil především na pasáž týkající se Kommersantu kvůli „nedostatkům v podkladech Rady, které obvykle tvoří zprávy v médiích“, což by mohlo vyvolat její „nežádoucí veřejnou kritiku“.
„Na podporu tvrzení, že Usmanov potlačoval redakční svobody v deníku Kommersant, se důkazy Rady opírají o téměř deset let staré články z obskurních zdrojů, přičemž ignorují materiály z důvěryhodných zdrojů, které hovoří o nezávislosti Kommersantu,“ měl zhodnotit podle serveru European Interest také jeden právní expert z Berlína.
Tvrzení Soudního dvora EU je podle právníků „v rozporu s obecně zavedeným názorem, že majitel zpravodajského média by měl být nestranný a nemíchat osobní názory s redakční politikou“ a rovněž podle nich soud nevzal v úvahu to, že má deník Kommersant zveřejnovat názory napříč politickým spektrem včetně osob označených ruským režimem za „zahraniční agenty“ či názory západních představitelů, jako byl kupříkladu rozhovor s velvyslankyní USA Lynne Tracyovou v dubnu loňského roku. Na toto rovněž poukázal časopis The Economist, který v listopadu 2022 Kommersant označil za jedno ze zbývajících ruských vydavatelství, která nejsou přímými „propagandistickými orgány“. V posledních dnech se pak list Kommersant rovněž rozhodl jako jeden z mála v Rusku věnovat dění kolem smrti Alexeje Navalného, o které většina tamních prokremelských médií téměř zcela mlčí.
Mimochodem, podle žebříčku Sunday Times Giving List se Usmanov stal v letech 2002-2021 nejštědřejším filantropem ve Spojeném království. Jeho celkové výdaje na charitu v různých zemích za 20 let dosáhly 4,2 miliardy liber.
Kromě Usmanova byly na sankční seznamy EU zařazeny i obě jeho sestry, přičemž zajímavou dohru má zejména případ Saodat Narzijevové – jedné z Usmanovových sester, jež se na sankčním seznamu EU ocitla poté, co Evropská rada vyhodnotila, že „přední ruští podnikatelé systematicky rozdělují své finanční prostředky a majetek mezi své nejbližší rodinné příslušníky a další osoby, často s cílem skrýt svůj majetek, obejít omezující opatření a udržet si kontrolu nad prostředky, které mají k dispozici“, a odvolávala se při jejím zařazení na sankční seznam na informace z šetření britského deníku The Guardian či organizace Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), tvrdící, že na ni Usmanov „převedl značný majetek“ a že „vlastnila 27 švýcarských bankovních účtů, na nichž se nacházely stovky milionů dolarů, které mohou být spojeny s jejím bratrem“.
Narzievová – stejně jako Usmanov – podala proti sankcím, které jí bránily využívat majetek nacházející se v členských zemích Evropské unie a cestovat po EU, odvolání a po vyšetřování následně v jejím případě již v září 2022 Rada EU rozhodla, že má být její jméno ze sankčního seznamu vyjmuto.
Spolu s Usmanovem pak na sankčním seznamu EU taktéž zůstává jeho další sestra, Gulbakhor Ismailová. U ní se ve zdůvodnění sankcí píše, že měl na ni podle vyšetřování německého spolkového kriminálního úřadu Usmanov nepřímo převést majetek včetně superjachty Dilbar, kotvící v Německu.
Zatímco však sankční seznamy Evropské unie uvádějí, že Ismailová „za využití sítě krycích firem skrývá bohatství svého bratra“, její obhajoba zdůrazňuje, že dotyčný majetek nikdy nevlastnila a její bratr jej měl před mnoha lety převést do rodinných svěřenských fondů. Ismailovová po uvalení sankcí ztratila práva příjemce, načež navíc požádala správce, aby ji vyloučili z těchto práv v budoucnu, a to i v případě, že budou sankční omezení vůči ní zrušena.
Zatímco její jméno zůstává na sankčním seznamu EU, se mnohá média po obdržení požadavků od jejích právníků – nebo v důsledku soudních rozhodnutí – rozhodla sporná tvrzení o tom, že je popisovaný majetek její či Osmanovův, odstranit. Jak upozornil německý deník Die Welt, tak „sporná“ tvrzení o majetku Osmanova a Ismailovové nakonec musel smazat i německý Spolkový kriminální úřad.
Server EU Today podotkl, že podle právníků Ismailovové Německá spolková banka loni na podzim vydala rozhodnutí, v němž dospěla k závěru, že Usmanov ani Ismailovová nemohou být považováni za vlastníky nebo kontrolory dotčených aktiv v Německu.
Případ Ismailovové naráží také na otázku zařazování příbuzných sankcionovaných osob na sankční seznamy EU na základě jejich příbuzenského stavu, i přestože nemají žádnou spojitost s politikou ruských orgánů. „Sankce byly v minulosti nástrojem diplomacie, který sloužil k nátlaku na vlády, aby dodržovaly mezinárodní normy. Tento nástroj má však ambivalentní charakter: na jedné straně je jeho cílem omezit nežádoucí aktivity, na druhé straně může neúmyslně či jinak ovlivnit osoby, které nemají zjevné vazby na politiku,“ komentovaly tuto praxi například italské noviny Affaritaliani.it.
Hamburský advokát zastupující Usmanova v oblasti mediálního práva Joachim Nikolaus Steinhöfel pro ParlamentníListy.cz zdůraznil, že by se mělo dbát na dodržování presumpce neviny a poukázal také na to, jak chatrné má podle něj odůvodnění sankcí EU vůči Usmanovovi být.
„Žádné důkazy, jen pomluvy. Zkopírované a vložené z článku Forbesu, který byl v lednu zakázán hamburským okresním soudem, zkopírované a vložené z tweetu, který autor smazal několik hodin poté, co krátce nato obdržel předžalobní výzvu. Tím, že Rada pokračuje ve zveřejňování zakázaného obsahu článku časopisu Forbes, se sama dopouští porušení zákona. Chabé základy sankcí se nám rozpadají před očima,“ uvedl Steinhöfel s tím, že odůvodnění sankcí zdaleka neodpovídá ústavním požadavkům.
„V odůvodnění sankcí Rady jsou důkazy splňující zákonné požadavky nahrazeny nekriticky opsanými a neověřenými zdroji,“ doplnil ve své kritice Usmanovův právní zástupce Steinhöfel.
A ke zdůvodnění, které u sankcionovaných osob v Rusku uvádí, že je jejich důvodem pro zařazení na sankční seznam to, že „platí daně v Rusku, takže podporují válku“, připojil: „Moje otázka Radě EU tedy zní: co se s těmito daňovými poplatníky stane, když daně přestanou platit?“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
