Ne že by Trpišovského strategie nepřinesla efekt. Uhlídat Birmančeviče s Haraslínem patří k nejnáročnějším výzvám v lize a jedinec to bez součinnosti s týmem nemá šanci zvládnout.
Bořil, Vlček i Zima odehráli z defenzivního pohledu výborný part. Když si Jan Bořil odpustí negativní emoce, pořád má i na velké zápasy, to je po tak složitém zranění kolena úkaz hodný respektu.
Rozestup zůstává: šlágr Sparty se Slavií bez gólu. V půlce zápasů padla červená |
První mistrovské utkání a hned derby zvládl ve slávistické bráně Jindřich Staněk, odložil helmu, počínal si suverénně, riskantně rozehrával, chytat nemusel. Slavia si vytvořila jedinou šanci ke skórování, když Masopust táhl v úvodu brejk pěti proti třem, jenže místo střely ze středu vápna ještě zbytečně přihrával do strany.
Ligové kolo očima redaktora Jana Dočkala 21. kolo: Pešek jak pro koho, oběť Didiba i norské oko. A ofsajd? 22. kolo: Pět míst v Evropě jako nadstandard. Kdo (na) to má? 23. kolo: Derby, které nebylo ani třaskavé. Co (ne)řekl Jílek a co prospěje Sigmě? |
Někdy je lepší to vzít takzvaně na Wiesnera a napálit to tam, i kdybyste trefili brankáře do hlavy. Masopust operoval na velkém prostoru, od lajny k lajně, od šestnáctky k šestnáctce, ale tohle nevyřešil správně.
Defenzivní hráči vyčnívali, sparťan Krejčí několikrát ukázal velmi dobrou spouštěcí rozehrávku. Slávista Mojmír Chytil je ukázkový dříč, v předklonu sice vypadá, jako by nemohl, ale může jako málokdo, udrží těžké míče zády k bráně, takového hráče chce každý trenér včetně toho reprezentačního.
I za poločas poznáte, že Diouf bude od Slavie trefa na levý kraj. Rychlost, síla, solidní technika.
Trefa je od Sparty rovněž Preciado, ač s disciplínou má poněkud potíže. Jeho ohnání po Bořilovi a zásah nad koleno nemohlo dopadnout jinak než vyloučením, dobrá práce VAR. Od Preciada klukovina, v šestadvaceti tedy spíš volovina, ale pro Spartu naštěstí až v závěru, nicméně proti Plzni bude chybět.
Utkání bez komplikací odřídil rozhodčí Ondřej Pechanec, žluté karty pro Vlčka se Zimou byly úzkostlivější, celkově to však zvládl na výbornou. Pomohlo, že derby nebylo výjimečně ani třaskavé. Jako by dva nášupy v jednom týdnu byly moc, nezaujatý divák se zklamaně nudil. Aspoň že se hráči chovali příkladně, až na Preciadův zkrat.
Sparťanský obránce Angelo Preciado a jeho zákrok za červenou kartu proti Janu Bořilovi ze Slavie
Aby nebyl úplný klid, řeší se, že slávisté se před výkopem rozprchli a uctivě nečekali, až dohraje sparťanská hymna, která ovšem podle řádu má hrát jen při nástupu. Škoda pro děti, které tam pak zůstaly stát samy, snad jim to zážitek nepokazilo.
Šulcovo úžasné období
Plzeň má na třetím místě klid. V Pardubicích ho umocnilo bleskové vyloučení domácího Denise Halinského za faul ve 36. vteřině. To byla vrchovatá smůla. Halinský špatně zpracoval míč a hlavně se mu přimotal do cesty spoluhráč Vacek, potom byl v souboji pozdě a nešikovně došlápl na záložníka Pavla Šulce, který jinak zažívá na hřišti úžasné období.
Dvěma góly navázal na dva zásahy Zlínu, se třinácti zářezy vládne ligovým střelcům a může očekávat první povolávák do národního trika.
Plzeňský záložník Pavel Šulc se raduje ze svého gólu.
Kredit pro Pardubice, jak mač ještě zdramatizovaly a v závěru sahaly po vyrovnání. Několika výbornými zákroky k tomu přispěl Budinský, jenž překvapivě nahradil Kinského. Jenže střela Kalvacha z vápna mu prošla mezi nohy, to je brankářská noční můra. Chvíli potrvá, než tohle dostane z hlavy.
Nebyla to smůla, zvolil neortodoxní brankářské postavení a doplatil na to.
Famózní zákroky předváděl zlínský Stanislav Dostál proti Ostravě. Rychlíky Tanka s Adediranem vychytal díky těžkému rozhodnutí ustát situace do poslední chvíle, dynamice na špičkách a hbitých skocích po míči.
Byl jako šelma. O to mrzutější pro Dostála je, že zápas rozsekne propadnutý centr Jurošky. Pro gólmany je to vždy ošemetná věc, když centr má trajektorii do brány, ovšem natahuje se po něm ještě útočník, a tak do poslední chvíle na čáře čeká případnou teč a pak už nestihne reagovat.
Gólman Dostál začaroval ostravské Afričany, Zlínu ale body nevykouzlil |
Nedávno se to přihodilo i ostravskému Letáčkovi při centru plzeňského Cadua. Spoluhráči jsou radši, když brankář zneškodní centrovaný balon, reflex proti střelci zblízka už by byl bonus navíc.
Baník zase zabral a napravil domácí ztrátu s Bohemians. Trenér Pavel Hapal to tak má – povolit, přitáhnout. Už by potřeboval vítěznou šňůru, aby si upevnil pozici nejen u vedení, ale také u skvělých fanoušků, kteří umí vytvořit velký tlak. Spekulace o trenérské výměně zase utichnou, v příštím kole Václav Jílek Baník proti Olomouci nepovede, i když by se to psalo samo.
Dělejte novináře, ne trenéry
Jílek si po odvolání v Olomouci čistí hlavu s rodinou. Přijít o práci, kterou máte rádi a děláte nejlépe, jak umíte, není snadné nikdy, i když jako trenér s tím musíte neustále počítat.
Dobře to po utkání se Sigmou vystihl Jaroslav Veselý, který dal novinářům kvíz, kolik trenérů zůstalo u svého týmu od doby, co je přes dva roky v Bohemce. „Čtyři – Jindra Trpišovský, Martin Svědík, Luboš Kozel, plus já. Některé týmy mají za tu dobu třetího trenéra. Pavel Vrba stihl Spartu, Baník, Zlín. Dělejte novináře, ne trenéry.“
Jílek v Sigmě zanechal solidní stopu, vícekrát jí v lize vedl jen ikonický Karel Brückner. Zasloužil by si od vedení aspoň ultimátum, netušil, že hraje v Českých Budějovicích o krk. Těžko říct, jestli by to něco změnilo.
Fanoušci Sigmy se s ním rozloučili po svém; v utkání s Bohemians roztáhli transparent: Venco díky, ale kup si koule.
Reagovali na to, že údajně podle spekulací měl po posledním podzimním zápase s Plzní o poločase přijít před mančaft a říct, že střídá Digaňu z rozhodnutí vedení. Tahle věta se všude omílá jako fakt, první s ní přišel deník Sport.
Jílek se marně brání, že nic takového neřekl, že není sebevrah, že střídat chybujícího brankáře chtěl sám, ale tým se za něj postavil. Jenže když hráči slyší křičícího sportovního manažera Ladislava Mináře, ať Digaňu střídá, je to už pak těžké, autoritu ztrácíte.
A je celkem jedno, že větu, která vůbec zaznít nemusela, vypustí ochotně novinářům z kabiny někdo, kdo chce trenérovi ublížit z nejrůznějších pohnutek.
Když se bavíte s hráči Sigmy mimo záznam, drtivá většina, včetně lídrů, vám řekne, že Jílek je kvalitní trenér. I tohle však pro něj může být poučení.
Trenér Jaroslav Veselý z Bohemians (vpravo) a jeho protějšek Jiří Saňák z Olomouce
Netřeba si kupovat koule, pro někoho charisma má, pro jiného ne, ale jen když si správně vyhodnotí své nedostatky, může se jich na příští adrese vyvarovat.
Mediální nálepky se strašně blbě strhávají, ať už je motivace pro jejich vylepení jakákoli. Ve Spartě zase poslouchal, že až je až příliš rodinný typ. Ať je, když práci nešidí. Nebo je něco víc než rodina? Nedělejme z lidské přednosti slabost.
Pomůže Sigmě odchod Mináře?
Pod palbou kritiky je především svérázný Minář, jehož odvolání fanoušci žádají, jako by mohl za všechny problémy klubu. Přitom nevlastní jedinou akcii Sigmy, nebyl namočený v korupční ani jiné aféře.
Ne že by neměl mouchy, ale je fér zmínit, že ne všechno dělá špatně, jak by se mohlo jevit, že Olomouci v nelítostných jednáních o prodeji hráčů přinesl do chudé pokladny pořádný balík. Že jsou peníze rozpuštěné v chodu klubu, mnozí neradi slyší, třeba pomůže zveřejnit nezávislý audit. Teď to vypadá tak, že situaci uklidní jedině Minářův odchod.
Bral by to jako křivdu, je zapálený workoholik, co klidně skočí do auta, zajede do Maďarska pro stopera Beneše, aby mu ho někdo nevyfoukl. Ale někdy je lepší nelpět na pozici a nadechnout se, vypnout zavčas.
Život není jen fotbal. Jiří Kubíček by mohl vyprávět. Pokud Sigma dostane od americké společnosti nabídku na prodej klubu, která by se blbě odmítala, svlékne se. Potřebuje se posunout, ujasnit si koncepci, strategii, získat veřejnost.
Jiří Saňák si okolnosti svého prvního angažmá v lize jako hlavní kouč asi představoval jinak, než že nahradí dlouholetého parťáka, ovšem jde o silný příběh silného člověka, co má rád fotbal. Neměl lehké dětství a v šestnácti přežil smrtelnou diagnózu: rok života. Nechť trvá navěky.
Další kapitola příběhu trenéra Saňáka: Užívám si každého dne, zápasu, tréninku |
Nezbývá než popřát hodně síly trenérovi Václavu Kotalovi, aby i on nemoc porazil. To pak zaručené zprávy o tom, že v Hradci Králové také ztrácel kabinu, vyzní jako úplná prkotina.
Držte se, pane Kotale.
Pěkné ponedělí.
