Není to tak dlouho, co jsem po glosování singlu Just Another Rainbow doufal, že společné album Liama Gallaghera a Johna Squirea přinese nějaký ten hit, píseň, co posluchače vtáhne a nepustí. Pojďme si projít tracklist nové desky a zjistit, jestli tam něco takového najdeme.
Otvírák alba, jehož název se skládá ze jmen jeho protagonistů, se jmenuje Raise Your Hands a je to houpavá středovka s vcelku povrchním textem. Nepotěší, nezklame. Druhá skladba už je jiná káva. Mars To Liverpool má silný refrén, chytlavé sloky a kytarové riffy jsou dobarveny hammondovými varhany. To mě baví! Třetí píseň desky, One Day At A Time začíná posmutnělou kytarou, která připomíná americkou kovbojku. Pak ale přijde hudba, která evokuje počáteční písně alba. No, moc to nejde dohromady. Další píseň přináší něco nového. Liam Gallagher zpívá blues. A je to fajn, bluesová harmonie mu sedí. Píseň se drží bluesové formy o pár akordech, akorát v refrénech Squire odbočí a harmonii obohatí. Pátou Just Another Rainbow už známe, nicméně vedle ostatních songů desky ji vnímám solidnější, než byla jako singl. Akorát to jmenování barev duhy si mohl autor odpustit.
Love You Forever začíná bluesrockovým riffem a spolu s Liamovo vokálem pomalu přechází ve vcelku chytlavý refrén. Nějak takhle by zněli The Stone Roses, kdyby si přišel Liam zahostovat. Pokračujeme Make It Up As You Go Along, která se zprvu tváří jako soulová pecka, pak v ní lze slyšet vliv Beatles, ale nakonec je to středovka, která vlastně zapadne. Rock’n’rollový riff na začátku You’re Not The Only One slibuje oldschoolovou pecku. Bohužel po začátku se vše uklidní a melodie s podkladem splývají s ostatními písněmi. Předposlední skladba I’m So Bored také není ničím příliš zajímavá. Závěrečný kus desky Mother Nature’s Song je příjemná píseň, co hezky plyne napsanými akordy. Ale opět je zde slabším článkem text.
Zvukově je nahrávka zprodukována kvalitně, od Kurstina se ani nic jiného nedá čekat. Squire vsadil na efekty zprocesovaný kytarový zvuk, který sice zní velmi pěkně, ale po nějaké chvíli se oposlouchá. Bohužel se po necelých třech dekádách od konce první éry The Stone Roses neprojevil jako dobrý textař. Texty jsou nejslabším článkem desky. V dobrém kontextu jsou i oprané fráze účinné, jen musí buď zapadat do celku, nebo být myšleny skutečně vážně. V tomto případě se bohužel nepotkalo ani jedno. Liam Gallagher je schopný zpěvák s ikonickým hlasem a jak se ukázalo, hodně záleží na tom, kdo mu píše písničky. Je nekompromisní zbraní, pokud je „ve službách“ dobrého songwritera. Squire umí napsat dobré kytarové riffy a poskládat je hezky za sebe, jen ta slova, melodie a frázování už nejsou úplně ono. Melodické průběhy jednotlivých skladeb jsou si často velmi podobné a vytěžují malou část potenciálu hlasu hlavního zpěváka. Po letech je jasné, že jestli někdo uměl napsat Liamovi píseň na míru, tak to byl jeho bratr Noel.
Jeden by řekl, že spojení dvou ikon 90. let nemůže dopadnout průměrně. Bohužel takto bych jejich desku popsal. Je to jednoduše napsaná hudba s jednoduchými texty, která nevyčnívá. Jednoznačný hit zde nenajdeme. Na sociálních sítích proběhly spekulace, že Gallagher a Squire spolu začnou tvořit další album. Jistě by dávalo smysl si přizvat nějakého schopného skladatele, který by se produkčně podílel. V obou muzikantech je obrovské množství schopností a hodil by se někdo, kdo by je vytěžil na maximum.
Vizuální stránka alba též není příliš líbivá. Úvodní singl s vizuálem v podobě spreje sliboval hezkou 60s grafiku, ale nakonec máme na bílém podkladu sušenky, prací prášek a další obaly komodit, které dohromady působí zvláštně - jednotlivé písně každopádně reprezentují jako spotřební zboží. Vlastně to v tomhle případě smutně odpovídá.
Slovy mého kamaráda „dovedu si představit desku poslouchat v létě na zahrádce při popíjení cideru, tam by to fungovalo, ale větší zážitek nepřinese“. Jelikož je mi předchozí tvorba obou hudebníků blízká, je těžké si to přiznat. Doufejme, že jejich příští počin, ať už společný, nebo sólo, bude solidnější.
Hodnocení: 63%