Jde o nejlepší výsledek české výpravy, váš životní mezi dospělými. Přitom jste na ploše vypadal naštvaný. Je to tak?
Ano. Jsem naštvaný. Druhým pokusem jsem měl už 228 skočených, jenže jsem tam nějak nechal nohy. Ani nevím jak. A třetí pokus? Ten jsem naprosto zbořil. Bohužel vím, že letos konkurence nebyla tak silná. Dost lidí vynechalo, šetří se na léto.
Takže jste si věřil na medaili?
Šance byla. Trochu jsem to měl v hlavě.
3. DEN HMS: Duplantis rekord nepřekonal, Charltonová ano. Štefela nejlepší z Čechů |
Nebyl jste z toho nervózní?
To ani ne. Zdravá nervozita byla, ano. Ale byl jsem ponaučený z loňského mistrovství Evropy do 23 let, kde jsem pozici adepta na medaili psychicky těžce nezvládl. Letos jsem se s tím popral, po téhle stránce to zvládl na jedničku. Jen nohy mě neposlouchaly.
Jak to?
Nemohl jsem s srovnat s halou. Povrch byl fungl nový. Byl jsem z něj zaražený, ještě nikdy se mi nestalo, abych skákal na úplně novém Mondu. Nakonec jsem se s tím jakž takž popasoval, ale to už asi bylo pozdě.
Často jste pokusy konzultoval s trenérem Bábou. Co vám radil?
Říkal mi, že musím víc zabrat na konci rozběhu. Zbytek jsem měl jakž takž dobrý, ale právě v závěru mi chyběla jiskra.
Jan Štefela v kvalifikaci skoku do výšky na mistrovství Evropy v Mnichově
Záda vás nějak limitovala?
Musím říct, že jak to tady bylo celkem tvrdé, tak jsem se bál, že se zase ozvou. Ale vůbec. Byly v pohodě. Necítil jsem je a neomezují mě.
Roztleskával jste si publikum. Jste typ, který má burácení fanoušků rád?
Jo jo. Když jsou lidi, velká hala, navíc fanoušci, kteří výšku žerou, tak si je přece musím vzít, ne? To bych nebyl já, kdybych si je neroztleskal. To je moje.
Během přípravy v Česku jste se potkával s Korejcem Woo, který byl třetí. Prohodili jste něco?
Prohodili. Popřáli jsme si štěstí a ať vyhraje ten nejlepší.
Když jste ho viděl na trénincích, dá se od něj něco pochytit?
Určitě. Přece jen ten kluk má už skočených 236, takže toho můžu okoukat hodně. Ale v té době jsem měl před mistrovstvím světa, tak jsem se soustředil spíš na sebe. Kdyby šlo o normální trénink, tak zkusíme, co oni dělají a my ne, ale teď jsme neměli moc času.
Zahoď pruty. Makáme. Výškař Štefela před sezonou změnil přístup. A jde to! |
Co by to bylo? Co vás překvapilo, že dělají jinak?
Takhle, hlavně mě zaujalo, že přijdou do haly, pokecají půlhodinky, dají si kafíčko, pak se jdou rozcvičit. (smích) Mají to dost na dlouho. Což teda nevím, jestli by mi sedělo. Radši přijdu do haly, za hodinu si to odmakám a jdu domů.
V hale jste si letos posunul osobní maximum na 230 centimetrů, teď jste pátý na mistrovství světa. Jak velké je to povzbuzení do letní sezony?
Velké. Ale mám teda také hodně co překonávat.
Cílíte na ostrý olympijský limit do Paříže 233 centimetrů?
Když se povede, tak se povede. Budu rád. Přece jen to je jistota. V rankingu mám teda sice dobrou pozici a jet bych měl. Ale přece jen tady jsem si zkusil, jaké to je do poslední chvíle čekat, takže určitě se na něj pokusím zaútočit.
