Adam Černý: Macronovy ambice v obraně Ukrajiny
Francouzský prezident Emmanuel Macron má dar, či možná spíše chuť, čeřit vody evropské politiky ráznými a hlavně nečekanými výroky. Platilo to o jeho diagnóze „mozkové smrti“ Severoatlantické aliance, se kterou se svěřil britskému týdeníku The Economist na podzim roku 2019, a nyní i o jeho poznámce, že nelze vyloučit vyslání západních vojáků na Ukrajinu dva roky čelící otevřené ruské agresi.
Čtěte také
V obou případech zprvu zaznívala slova o přinejmenším unáhlenosti a až později došlo na racionálnější analýzy, což by si zasloužilo i vystoupení Emmanuela Macrona na summitu několika desítek státníků v Paříži.
Nejzávažnější byla jeho věta, že co se týče obrany Ukrajiny, „jsme odhodláni udělat cokoli, co je třeba, tak dlouho, jak to bude zapotřebí“, kterou francouzský prezident navázal na takřka identické prohlášení někdejšího guvernéra Evropské centrální banky Maria Draghiho, který se před deseti lety rozhodujícím způsobem uprostřed eurovlnobití postavil na obranu společné evropské měny.
Analogie obou výroků je zřejmá, ale s jedním podstatným rozdílem. Mario Draghi se mohl opřít o Evropskou centrální banku, která mu na obranu eura mohla vydat tolik eur, kolik by potřeboval, zatímco Emmanuel Macron nemůže na obranu Ukrajiny obratem ruky dodat „cokoli by potřebovala“, nebo dokonce povolat armády evropských zemí.
Jak si vzít slova francouzského prezidenta?
Macronovo odhodlání má dvě nepřehlédnutelné slabiny. Zaprvé v Elysejském paláci je nyní politik, který se doma nemůže opřít o parlamentní většinu, a zadruhé jeho vzkaz by zněl mnohem přesvědčivěji, pokud by měl podporu klíčových evropských hráčů. Tady je nápadný nesoulad hlavně s německým kancléřem Olafem Scholzem.
Čtěte také
Znamená to snad, že by vzkaz francouzského prezidenta měl být brán na lehkou váhu, případně rovnou odbyt? Zvláště od zemí střední a východní Evropy by to bylo značně neprozíravé. Právě ony – jednak kvůli zeměpisné blízkosti válce na Ukrajině, jednak s ohledem na vlastní zkušenost s imperiální politikou Moskvy – by měly usilovat, aby se slova Emmanuela Macrona stala skutkem.
Rozdíl mezi státníky a politiky
Ještě vnímavější by měla být česká politika, do jejíž historické paměti patří výroky z roku 1938, kdy západní Evropa neměla chuť bránit tehdejší Československo před hitlerovským náporem s odkazem na „vzdálenou zemi, o níž nic nevíme“.
Nelze přehlédnout, že podobná mentalita se probouzí i dnes, kdy průzkumy veřejného mínění naznačují pokles ochoty pomáhat napadené Ukrajině, natožpak jí jít na pomoc. O to cennější je vůle francouzského prezidenta skládat dohromady koalici podobně smýšlejících zemí, protože státníky od politiků odlišuje nechuť řídit se jen náladami veřejného mínění, ale naopak mu udávat směr.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
