Pranýř, tedy dřevěný nebo kamenný sloup, sloužil jako nástroj veřejného trestu a hanby pro drobné zločince nebo pro osoby, které porušily městské nebo obecní zákony. „Tento trestní mechanismus byl v Evropě běžně používán od středověku až do počátku novověku a pranýř v Kašperských horách je jedním z fyzických důkazů středověkého způsobu trestání. Připoutání k pranýři bylo sice ostudou, ale patřilo k mírnějším trestům,“ píše Marita Haller a Petr Mazný ve své knize Šumava a Bavorský les, 77 romantických, dobrodružných a tajemných míst.
Pranýř v Kašperských horách
Kamenný pranýř nechal roku 1630 zhotovit místní radní a řezník Ondřej Dermalisus. Nebyl to od něj čistě charitativní počin. Spíše šlo o „platbu“ za to, že si mohl rozšířit dům na náměstí. Už jen samotný fakt, že, řečeno dnešní hantýrkou, „zhodnotil nemovitost", ukazuje na to, že šlo o zámožného člověka. Což řezníci bývali po většinu dob, od středověku po komunismus. Původně stával na náměstí jižně od kostela, ale později byl kolem roku 1800 přenesen za město na úpatí Šibeničního vrchu a upraven na boží muka.
Kašperské_Hory - bývalý pranýř na Šibeničním vrchu
147 cm spravedlnosti
Kašperskohorský pranýř je tvořen kamenným válcovým sloupem o výšce cca 147 cm, krytým hlavicí s vytesaným datem vzniku. Ten kdo skončil na pranýři měl svým způsobem štěstí, protože u něj se nevykonávaly hrdelní tresty. „Připoutání k pranýři zbavovalo trestaného cti, vykonávaly se zde některé tělesné tresty jako mrskání, uříznutí uší, jazyka, useknutí ruky, vypálení cejchu apod. Jedna lidová pověst vypravuje, že k tomuto pranýři byla připoutána cikánská dívka, nespravedlivě obviněná z krádeže. U pranýře jí kat uřezal uši. Odtud vyřkla zoufalá Cikánka svou kletbu. Trojí vypálení krovů a déšť o každém jarmarku měly postihnout měšťany za její neprávem vytrpěná muka,“ přibližuje podrobnosti Vladimír Horpeniak z Muzea Šumavy v Kašperských horách.
Pranýř najdete snadno, stojí na okraji polní cesty při východním svahu Šibeničního vrchu (odbočka ze Smetanovy ulice za penzionem Holeček). A schválně se k němu postavte a dejte ruce tak, jako byste je měli vzadu svázané. Sami uvidíte, že šlo o pekelně nepříjemnou polohu.
Hříšné smilstvo
U pranýře jste mohli skončit za naprosto banální čin. V roce 1702 přivedl Pavel Lukš do jiného stavu Marii Häuslerovou. Nebyli svoji, což tehdejší křesťanská morálka brala jako ošklivý hřích. Mohl si vybrat, buď si ji vezme, nebo zaplatí 10 zlatých coby pokutu a dalších deset dostane slečna Marie jako odškodné. Poslední možnost byl pranýř. Zaplatil. Možná ho to přišlo „levněji“ než svatba a život s dívkou, kterou měl jen pro potěšení. Jak to tehdy skutečně vnímal se už nikdy nedozvíme. Bráno dnešní optikou
nešlo o nic závažného, ovšem ve středověku byla ve hře čest dívky. V každém případě je dobré si připomenout, že současný systém trestů je mnohem mírnější. Možná proto je tolik svobodných matek.
Zdroj: Haller M.: Mazný P.: Šumava a Bavorský les, 77 romantických, dobrodružných a tajemných míst, sumavanet.cz,
