„Splatil jsem je. Ale v následujícím měsíci mi ty peníze zase chyběly, zbylo mi z výplaty 5000 korun. A tak to šlo měsíc za měsícem. Poprvé jsem poplatek platit nemusel, ale pak už ano. Za 3000 korun jsem zaplatil o tisícovku víc. A takhle se to navyšovalo, až mi nezbývalo skoro nic,“ vypráví Jakub pro podcast Vlna na Radiu Wave.

Musel si proto půjčit znovu. „A to mě zničilo. Protože tam byly přemrštěné úrokové sazby, RPSN. A tlak té společnosti, abych splatil, byl opravdu velký,“ přiznává.

Tehdy by mu pomohlo, kdyby ve škole slyšel o finanční gramotnosti a různých typech úroků. „Nevěděl jsem nic. Znal jsem to jenom od rodičů, kteří v tomhle nebyli ideální vzor, sami byli v insolvenci,“ popisuje Jakub.

Úvěry se nabalovaly

Půjčovat si Jakub mohl online a připomíná, že nikdo neověřoval, jestli opravdu zvládne splácet. „Když se člověk dostane se splácením do prodlení, následuje několik e-mailů denně, třeba i deset telefonátů za sebou,“ popisuje Jakub odvrácenou stránku nebankovních půjček. 

„Vysoké úroky, RPSN, sankční poplatky za upomínky, smsky a telefony – všechno se střádalo a z dluhu 5000 bylo klidně 12 000 korun za měsíc,“ líčí Jakub stupňování tlaku při vymáhání pohledávky.

„Takhle to šlo několik let a furt se nabalovaly další a další půjčky. Byly situace, kdy jsem měl u jedné společnosti šest úvěrů. Ani jeden jsem neplatil, protože jsem na to neměl. Tak jsem tam zavolal a oni mi nabídli sedmý úvěr,“ popisuje lichvářské praktiky některých nebankovních věřitelů Jakub.

Ze zákona si přitom každá finanční společnosti musí ověřovat schopnost zákazníka splácet. „Schopnost splácet si nebankovní společnosti ověřují, jak se jim to hodí. Nedělají to stejně jako bankovní společnosti. A to je v Česku problém. Nekoukají na to,“ zdůrazňuje v podcastu Vlna na Radiu Wave.

Podle dat exekutorské komory bylo k roku 2023 v exekuci 646 000 občanů Česka. Na jednoho dlužníka připadá v průměru 6,28 exekucí.

Jakub sice do exekucí nespadl, neměl k tomu ale daleko. „Říkal jsem si, že to tam nechám dojít, že klidně budu mít pětadvacet exekucí. Ale alespoň by mi něco zůstávalo z platu, takhle mi kvůli splátkám nezůstávalo nic,“ přiznává.

Jenže se bál, že by mu exekutor zabavil byt, který na něj přepsali rodiče kvůli vlastním dluhům a ve kterém sami bydleli.

Na dně

Z neustálého bombardování věřiteli byl Jakub brzy psychicky na dně. „Měl jsem pocity, že nemusím být na tomhle světě, že můžu zemřít. Rodiče se mnou nebudou mít problémy, mně se uleví,“ vzpomíná na nejtemnější období mladý učitel hudby.

Nakonec se o jeho dluzích dozvěděli rodiče, sám by jim to ale Jakub neřekl. I to mu ale pomohlo. A rodina se mu také snažila pomáhat.

Svoji situaci sdílel jen s nimi „Bál jsem se, že se to dozvědí v práci. Obecně se dá říct, že by to do mě nikdo neřekl. Choval jsem se normálně, žil jsem spořádaný život,“ říká Jakub, který po studiích začal pracovat jako učitel klavíru a hudební výchovy.

Pomoc a soud

Na dluhovou poradnu Člověka v tísni narazil jeho otec na internetu. Jakub oslovil Evu Dittrichovou z Broumovska, která s ním obratem začala pracovat na oddlužení, které trvalo tři roky.

„Nejtěžší bylo uspořádat si ty dluhy. Říct si, kolik splácím, kolik ještě dlužím, jaký je tam úrok, a seřadit si dluhy podle důležitosti, kde to nejvíc hoří,“ přiznává Jakub. Ulevilo se mu měsíc poté – to splatil první půjčku.

První z pětadvaceti úvěrů za 600 tisíc korun.

A jak Jakub s pomocí poradkyně zjistil, ne všechny úvěry uzavřel podle pravidel. „Většina společností neověřovala moji bonitu. A pokud to neproběhlo, tak to lze napadnout,“ vysvětluje.

„Když se přijde na problematický úvěr, píše se dohoda o smír. Z pětadvaceti úvěrů takto odpadlo asi dvacet. Zbytek probíhal formou rozhodčího řízení, soudní cestou nebo u finančního arbitra,“ popisuje další kroky. 

Díky tomu se Jakub odrazil ode dna a to, s čím se potýkal, dnes označuje jako lichvu. Za peníze, které si začal půjčovat na živobytí, si kromě notebooku a běžných potřeb jako jídlo nebo jízdenky do práce nic nákladného nepořídil.

S pomocí dluhové poradny se dokonce u soudu domohl toho, že část peněz, které splatil nad rámec jistiny, mu společnosti vrátily. „Když vám volají, tak vás straší soudem. Ale soudní cesta je nakonec mnohem příjemnější než řešit to s tou společností sám. Protože soud jedná podle zákona,“ dodává Jakub a uzavírá:

„Momentálně splácím už jen u jedné seriózní úvěrové společnosti. Se splácením problém nemám, splátka je minimální. A jsem úplně šťastný.“

Poslechněte si celý podcast Vlna, audio je nahoře v článku.