Je čtvrtek. Už má po tréninku, čeká ho večeře. Těší se, jak bude na halovém mistrovství světa nejprve sledovat parťáky a v neděli se spolu se čtvrtkařskou štafetou sám pustí do akce. „Věříme si,“ přikyvuje třiatřicetiletý Maslák. „Jde o štafetu, při ní je možné vše. Třeba ani medaile nebude nereálná.“
Byla by pro něj svým způsobem zadostiučiněním. Právě ve skotské metropoli v roce 2019 skončila jeho úchvatná série šesti halových světových či evropských titulů v řadě. Pár dní před startem kontinentálního šampionátu totiž onemocněl.
„Možná by se tedy zastavila i tak. Dorazil Karsten Warholm, takovou formu jsem asi neměl,“ přemítá. „Ale jinak na tuhle halu vzpomínám rád. Měl jsem tu pár pěkných závodů a hned se mi vybavilo, kde je rozcvičovák, zázemí...“
Mám rád tréninky, závody. Už sice nepatřím mezi nejlepší, ale stejně běhám dobré časy a cítím se jako kvalitní čtvrtkař, což ostatně dokazuje, že jsem se i teď dostal do štafety.
