Švandovo divadlo se obléká do křiklavých barev a za doprovodu odvážných drag show uvádí příběh stejnopohlavních partnerů s názvem Klec bláznů, jejichž syn pozve na večeři bigotní rodiče své snoubenky, aby získal požehnání ke sňatku. Donutí svého otce č. 1 skrýt všechny známky toho, že ve svém domě vede noční queer klub, a pro jeden večer přijmout neutrální identitu. Názorové výměny postav se zcela odlišnými životními postoji se ovšem nedočkáme. Kdo přijde kvůli show, odejde nadšený, kdo žádá o víc, na inscenaci brzy zapomene.
Tým režiséra Daniela Hrbka se vydal cestou nejmenšího odporu a v plné míře se zaměřil na komiku Klece bláznů, dramatu Francouze Jeana Poireta. Filip Rajmont s Tomášem Petříkem v hlavních rolích inscenaci spolehlivě táhnou a z každé situace vyždímají poslední zbytky humoru (sem tam i nadbytky). Když se k nim po přestávce přidají Robert Jašków a Andrea Buršová, představitelé konzervativních rodičů, jevištní tempo se zpomalí a vzroste napětí, zatímco veselí v hledišti se ještě zintenzivní. Drag show Klec bláznů začíná a také jí končí. A třebaže se v nich „zpívá“ na playback, tanečníci – nebo lépe tanečnictva – si nezadají se skutečnými drag queens. Ačkoli se zápletka točí kolem zásnub Laurenta a Muriel, tedy Oskara Hese a Kataríny Mišejkové, zůstávají tito většinou v pozadí, a to jak v ději, tak i po herecké stránce, poněvadž oproti jiným nedostanou příliš prostor své kvality předvést. Lépe se pak hodnotí výkon Michala Krause coby Jacoba, který před závěrečným společným tancem vystřídá alespoň dvě polohy – femininního produkčního a zaostalého sluhu. Jeho herectví je čímsi přitažlivější než u řady ostatních, role se mu propisují do celkového tělesného projevu a nehraje tolik na diváky.
Renomovaný scénograf Marek Cpin svou koncepci pojal také s humorem a nadsázkou. Interiér bytu, patřícího hlavnímu queer páru, připomíná nejprve Wonkovu továrnu na čokoládu, po avizovaných „drobných“ úpravách se pak změní v hrozivé Drákulovo doupě, kterému se příchozí hosté nicméně obdivují. Na výpravě se zde opravdu nešetřilo – zvlášť prvotní vzhled bytu je už pro svou výmalbu či nasvícení působivý nejen z divadelního, ale přímo i architektonického hlediska. Je vlastně škoda, že jeho existence s derniérou inscenace zanikne. V inscenaci se mimo jiné efektně pracuje se změnou perspektivy. Pohybují-li se postavy v zákulisí nočního klubu, fiktivní jeviště se nachází za zadní stěnou, zatímco při dragových vystoupeních se prostor pomyslně otočí o 180 stupňů a diváci přebírají roli návštěvníků klubu pro dospělé.
Ve zmíněných aspektech nelze než Klec bláznů vyzdvihnout. Problematická je však otázka režijně-dramaturgická. Zeptejme se jednoduše: o čem to celé je? Mezi přijatelné odpovědi by nejspíš patřilo: 1) Léčení rozhádané společnosti pomocí legrace; 2) O tom, kdy to celé bouchne a jak se to uklidí; 3) Pozorování atraktivních herců při svůdném tanci. A to je vše. Režie téma života queer populace dál nijak nerozpitvává. A ubírá tak inscenaci na přidané hodnotě, jelikož je to právě osobitý vhled, netradiční uchopení látky, co dává inscenaci možnost stát se nezapomenutelnou.
DIVADLO: KLEC BLÁZNŮ
Autor: Jean Poiret
Překlad: Jacques Joseph
Režie: Daniel Hrbek
Dramaturgie: Martin Františák, David Košťák
Scénografie: Marek Cpin
Hudba: DJ Lumier
Choreografie: Martin Talaga
Autor fotografií: Richard Moučka
Hrají: Tomáš Petřík, Filip Rajmont, Michal Kraus, Oskar Hes, Katarína Mišejková, Robert Jašków, Andrea Buršová, Bohdana Pavlíková, Jan Mansfeld, Jakub Tvrdík, Jan Grundman, David Punčochář
Premiéra: 24. 2. 2024, Švandovo divadlo
www.svandovodivadlo.cz
