Jeho ranami jsme uzdraveni

Jednoho dne jsem byla ponořena do modlitby a setrvávala jsem v hlubokém smutku a rozjímání o Utrpení našeho Pána. Snažila jsem se změřit propast svých hříchů, stanovit jejich váhu - vždyť vykoupení z jejich okovů stálo Spasitele život. Jak hrozná byla jeho smrt! Ježíš mi naslouchal s velkou trpělivostí a radostně mi odpověděl:

„Má dcero, neboj se a nezoufej! I kdybys byla celá pokryta nejrozkladnější hnilobou a nadobro bys umřela - přesto mám moc tě uzdravit, máš-li dobrou vůli použít oněch léků, které ti podávám.

Nesl jsem všechny tvé hříchy, přinesl jsem za ně smírnou oběť, hrozně jsem trpěl. Za všechna tvá ličidla a masti jsem musel snášet trýznění na své hlavě, když mi byly rvány vlasy i vousy, když musela krvácet z ran způsobených trny, když byla zasažena ranami holí, když jsem byl posmíván, pohaněn a trním korunován!

Ty jsi líčila své tváře, abys je ukázala nehodným lidem, v touze získat si jejich přízeň. Nuže - buď klidná! Můj obličej byl potřísněn hleny, byl zohaven ranami pěstí, byl celý oteklý.

Obracela jsi na své okolí pohled, abys ukojila svoji ješitnost, abys pozorovala věci, které škodí duši, aby ses radovala proti vůli Boží. Mé oči však byly zastřeny, byly zality nejdříve slzami a potom krví. Krev tekoucí z mé hlavy je oslepovala.

Za vinu tvého sluchu, tvých uší, které rády naslouchaly neužitečným a špatným věcem, které se kochaly ve zlých slovech - nuže, za to všechno jsem učinil hrozné pokání, které mne naplnilo hlubokým, nekonečným smutkem. Slyšel jsem falešné svědky, hanlivé řeči, potupy a proklínání, slova i úsměšky, rouhání i rozsudek nespravedlivého soudce - a slyšel jsem pláč své Matky...

Ty jsi poznala radosti nestřídmosti, ráda ses oddávala opilosti... Má ústa však byla vyprahlá hladem a žízní a posty. Pít mi dali ocet a žluč...

Mluvila jsi špatně o svých bližních, pomlouvala jsi, tropila sis posměch z Boha i z lidí, lhala jsi až ke křivopřísežnictví... Já jsem však mlčel před soudci a falešnými svědky. Mé rty byly uzavřeny a nehájily mne. Hlásal jsem vždy jen pravdu - a z celého srdce jsem se modlil za své katy.

Tvůj krk se nadouval hněvem, smyslností a pýchou a zvedal tvoji hlavu proti Bohu. Můj krk byl raněn ranami důtek. Za hříchy tvých ramen jsem na svých ramenech nesl kříž. Za hříchy tvých nohou a loktů byly mé ruce proraženy hřeby a přibity na kříž. Za hříchy tvého srdce, toho srdce, z něhož vycházela závist, nenávist a omrzelost - toho srdce, které bylo zaujato zlými žádostmi a hříšnou láskou, za toto zlé srdce bylo mé srdce probodeno kopím. Z jeho rány tekla voda a krev. Voda, aby uhasila plameny zla, krev, abys byla vytržena z temnot hněvu a smutku. Za hříchy tvých nohou, za jejich neužitečné tance a hříšné kroky byly moje nohy přivázány ke kříži a přibity hřeby... Za tvé prolamované střevíčky byly mé nohy zkropeny krví.

Za všecky hříchy tvého těla, za všechnu tvoji smyslnost ať ve bdění, ať ve spánku, jsem byl napjat a přibit na kříži. Krvavý pot mne smočil od hlavy až k patě, tvrdé dřevo kříže tlačilo a dřelo...

Na smír za tvoje ješitné zdobení, které jsi nesmyslně volila a nosila, jsem visel na kříži nahý, tak jak jsem vyšel z lůna Panny, vydán na pospas chladu a větru, zrakům mužů i žen, vysoko na kříži, abych mohl být lépe spatřen, lépe posmíván, lépe tupen...!

Pro tvé neprávem nabyté bohatství jsem byl chudý, bez paláce, bez domu, bez přístřeší, v němž bych se mohl narodit, žít a zemřít; nikdy bych neměl ani hrob, kdyby mi soustrast jiných neposkytla místo ve svém vlastním hrobě. Vydal jsem svoji krev, svůj život za hříšníky - neponechal jsem si nic. Chudoba mne provázela v životě i ve smrti."

Tak mluvil Pán, a dodal:

„Nenajdeš jediného hříchu, jediné choroby duše, za které bych nesnášel trest, které bych nemohl vyléčit. Pro děsná muka, kterým by byly vydány duše v pekle, jsem chtěl být zplna a zcela zničen. Proto se nermuť, ale následuj mne v utrpení, v potupách a v chudobě!"

[Anděla z Foligna: Vidění a nařízení (lat. Visionum et Instructionum Liber), 35. kap., 6. vidění a zjevení o umučení Pána (úryvek). České znění převzato z časopisu Serafinský prapor, 3 (1935), a upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téže autorky:

Být zcela přetvořen v Krista  
Kráčím od Tvého lidství ke Tvému Božství a od Tvého Božství ke Tvému lidství 
O cestách smíření

Související články:

Sadistický Bůh Otec?   
Bonaventura: Pod křížem 
Jacopone da Todi: Kříž Páně  
Augustin: Kristus zemřel za všechny  
Vladimír Losskij: Velikost Kristova kříže  
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha  
Gertruda Veliká: O pohledu na Ukřižovaného 
Tomáš Akvinský: Proč Kristus zemřel na kříži  
Alžběta ze Schönau: Vidění 2/5 - Velký pátek  
Tomáš Špidlík: Tajemství kříže z hlediska teologie 
Bratr Roger, Matka Tereza: Pán Ježíš umírá na kříži  
Kateřina Sienská: List jistému vznešenému prelátovi  
Efrém Syrský: Kristův kříž, záchrana lidského pokolení  
Ambrož Milánský: Kristus smířil svou krví svět s Bohem   
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí   
Hildegarda z Bingenu: O tom, že pět ran Kristových zahlazuje lidské hříchy
Lev Veliký: Kristův Kříž - zdroj veškerého požehnání a příčina všech milostí  
Kateřina Sienská: Paní Nelle, někdejší ženě Mikuláše Buoncontiho z Pisy 
Mechtilda Magdeburská: Jak za dnů bolestí zjevuje Kristus své rány
Řehoř Naziánský: Největší zázrak - zázrak mého spasení  
John Fisher: I když někdo zhřešil, máme přímluvu u Otce 
Klement Alexandrijský: Pán se sklonil, člověk povstal
Kateřina Sienská: List bratru Tomášovi della Fonte 
Fulgentius z Ruspe: Sám sebe za nás obětoval 
Ambrož Milánský: Kříž Kristův nám navrací ráj 
Juliana z Norwiche: Osmé zjevení Boží lásky 
Juliana z Norwiche: Láska Kristova 
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve