Když se ve středu přesouvali do skotské metropole, při přestupu v Londýně se jim porouchalo letadlo.
Hodinu v něm seděli na runway, pak museli vystoupit, nasednout do jiného. A když po několikahodinovém zpoždění konečně dorazili do dějiště šampionátu?
Halové MS v Glasgow 2024vše o šampionátu |
Ani tehdy patálie neskončily. Na letišti v Glasgow sledovali, jak se jen naprázdno točí pás, kde tou dobou měly být jejich kufry s oblečením a atletickým vybavením.
Na hotel tak odjeli bez nich a až takřka do čtvrtečního poledne měli k dispozici jen obsah příručních zavazadel.
Lada Vondrová se pousmála: „Byli jsme trochu jako smraďoši. Druhý den ráno jsme si šli alespoň rychle koupit kartáček a pastu.“
Matěj Krsek zase zvažoval, že si vyrazí pořídit boty a tričko, aby se měl ve čtvrtek v čem rozcvičit. Ze závodního vybavení neměl totiž vůbec nic.
To Vondrová i její čtvrtkařská kolegyně Tereza Petržilková měly aspoň tretry. „Vozím troje. Jedny závodní, jedny tréninkové a jedny úplně nové, záložní,“ líčila Petržilková. „Ty mám v batohu, aby se v kufru nepoškrábaly. Tak jsem měla aspoň je. Závodit bych ale stejně nemohla, jediná moje další sportovní výbava byly legíny. Dres jsem neměla.“
„To já byla domluvená s Pavlem Maslákem, že kdyžtak poběžím v jeho kombinéze,“ smála se Vondrová.
Právě zkušený Maslák byl připraven. „Tohle se mi tedy sice ještě nikdy nestalo. Ale už vím, že musíte počítat s ledasčím. Proto si vždycky do příručního zavazadla beru tretry a reprezentační dres. Ostatní věci koupíte, ale tyhle by se sháněly těžko,“ ví.
Všechno pro atlety naštěstí dopadlo dobře. Krátce před čtvrtečním poledním tréninkem kufry dorazily a všichni stihli potrénovat a vyzkoušet si halu. „Ale určitě jde o poučení pro příště,“ říká Krsek.
1. DEN HMS: Krsek postoupil do finále čtvrtky, Staněk skončil až jedenáctý |
Přesuny atletů pochopitelně nejsou logisticky nikdy jednoduché. Do Glasgow zamířilo českých 23 závodníků, tolik jich na halovém mistrovství světa bylo jen v Birminghamu 2018.
K tomuto číslu si ještě samozřejmě musíte přičíst doprovod – trenéry, zástupce svazu. Dohromady se tak počet členů výpravy vyšplhal na zhruba čtyřicet.
Letenky se zajišťují měsíce dopředu. Nejprve u nasmlouvané společnosti poptáte předběžný počet, který pak redukujete podle skutečného čísla nominovaných.
Běžci nemají problém, ani koulaře Tomáše Staňka jeho těžké náčiní nelimituje. Složitější situace nastává jen s tyčemi, ne všechny aerolinky je totiž umožňují naložit do letadla.
Což byl právě případ spoje do Glasgow. Tyče Amálie Švábíkové tak místo přes Londýn musely cestovat s jinou leteckou společností přes Paříž.
Ubytování na místě se rezervuje přes Světovou atletiku. Jednotlivým zemím dala na výběr z pěti hotelů. Některé přímo v centru, jiné v klidnějších částech u řeky Clyde.
Češi si zvolili ten v centru, z něhož cesta do haly trvá při normálním provozu patnáct minut autobusem. Vozidla ze všech hotelů poskytuje rovněž Světová atletika, třeba během čtvrtečního tréninkové dne pendlovaly mezi ubytováním a halou skoro každou půlhodinu.
A nakonec se do jednoho z nich mohli posadit i Češi.