Na pódium nejprve nastoupil sám a otevřel koncert komorně, jen s vlastním klavírním doprovodem. V jednom ohledu to ale předznamenalo zbytek vystoupení – Shawn by se ve skutečnosti obešel bez kapely, bez kytary i bez těch kláves a klidně by utáhnul celý koncert jen medvědí silou vlastního hlasu, kdyby musel.
Pak už si James vzal do rukou akustickou kytaru a připojila se k němu doprovodná kapela ve složení basa, bicí a housle. Společně fanoušky v průběhu večera provedli dramaturgicky pečlivě připraveným setlistem. Sám James říká, že si na koncepci vystoupení dává záležet, a posluchače chce „vzít na cestu“. Můžu potvrdit, že se mu to skutečně daří.
V první třetině koncertu kapela hrála z té části Jamesovy tvorby, která se pohybuje na hranicích rocku, country a soulu. Rytmická sekce pěkně šlapala a James hrál na kytaru především akordy a riffy. Na hmatníku nezabíhal nijak vysoko, zatímco melodie a vyhrávky přenechával houslím. Sám se soustředil hlavně na zpěv, který je skutečně jeho hlavním nástrojem.
Kombinace vrozených předpokladů a předchozích zkušeností s operou, gospelem i metalem (o čemž jsme se podrobněji bavili v rozhovoru v únorovém Headlineru) mu dala opravdu úctyhodnou kontrolu nad hlasem. Dokáže se do toho pořádně opřít, a to s až drásavou intenzitou, stejně jako zvládne zazpívat i jemné pasáže. Navíc bez problému mezi oběma krajními polohami dokáže přecházet. Udržuje tón, jak dlouho potřebuje, a i při evidentně skvěle zvládnuté pěvecké technice umí stále vkládat do projevu obrovskou nálož emocí. A to nikoli jen jednou, s vypětím sil při natáčení ve studiu, ale klidně i den za dnem na koncertní šňůře.
Některé skladby zněly velmi podobně jako na desce, jiné doznaly výraznějších úprav aranží. Například Orpheus, Jamesova verze antického mýtu, se obešel bez elektrické kytary, kláves i žesťů, zato zde přibyly housle. Z nové westernové desky Honor & Vengeance zazněl blok čtyř písní, hezky za sebou, jak se na úryvek z koncepčního alba sluší. Okolo poloviny setu nastal čas na „akustickou“ sekci, kdy si kapela dala pauzu a James zahrál několik písniček úplně sám nebo ještě s houslemi. Tuto část korunoval hit Through the Valley, který se samozřejmě setkal s nadšenou odezvou. A i když za celý koncert nejvíce lidí zpívalo a natáčelo právě v tento moment, potěšilo mě, že publikum rozhodně nepřišlo jen kvůli jednomu songu. I jiné kusy setlistu se dočkaly nadšené odezvy, jen co diváci rozeznali intro, stejně tak se zpívalo i u jiných, méně profláklých refrénů. A to drtivá většina návštěvníků viděla Jamese naživo úplně poprvé (sám zpěvák se na to v jednu chvíli zeptal).
Jak v setu navázat na svůj největší hit? Kapela měla jasno – Shawn konečně vzal do rukou elektrickou kytaru a s celou kapelou se pořádně opřeli do rockovější části jeho tvorby. Houslista Sage Cornelius začal pohazovat od klobouku osvobozenými dlouhými vlasy, do rukou vzal elektrické sedmistrunné housle, které jinak používá hlavně ve svém vlastním metalovém projektu, a vystřihnul na ně i několik takřka „kytarových“ sól se zkresleným zvukem a wah efektem (neboli kvákadlem).
Naposledy hrál Shawn James v Praze před sedmi lety, příště by se mohl vrátit dříve a dost možná i zase do většího prostoru. Jeho publikum rádo přijde.