Natočil běsnícího tátu, video obletělo svět. Zasloužil bych přes držku, říká

„Když se táty zastávali Eliáš nebo Jágr, udělalo mi to radost. Když se zmínili o mně, že bych si zasloužil dostat přes držku, tak souhlasím,“ přiznal s odstupem dekády osmadvacetiletý Michal Jäger mladší.

Promluvil o tom poprvé. Tvrdí, že podcenil sílu internetu a dopáleného otce chrlícího zábavné hlášky nechtěl potopit. Po kauze odešel z domu kvůli nesnesitelnému dusnu, vztahy už jsou narovnané.

Varování ministerstva slušnosti: rozhovor je s hvězdičkou, neboť obsahuje výrazy ze sportovní kabiny, kde se nemluví podle etikety.

Jak se máte?
Dobře. Jsem na živnosti, dělám u jedné firmy výškové práce. Do toho se snažím postavit barák. Rodinu ještě nemám, i na tom pracuju.

Jen chlemtáte! zuřil trenér Klášterce. Junioři ho natočili, rezignoval

Co vaše zaměstnání obnáší?
Sanaci skal. Spadne kámen, my děláme sítě, bariéry, ploty. Což je přes léto. V zimě kácíme stromy kolem kolejí a silnic.

Není to nebezpečná profese?
Trošku, ale tak je to i zaplacené. Pár modřin mám, tržné rány jsou součástí práce. A taky mě už jednou vezli, to byla moje chyba. Nemůže se vám nic stát, pokud uděláte všechno, jak má být. Já vlezl na cizí lano a nezkontroloval si ho. Myslel jsem si, že je správně uvázané, ale za horizontem byl průvěs. Do lana jsem se cvaknul, pověsil a letěl jsem pět šest metrů dolů. Štěstí, že jsem dopadl metr od kamenů, jinak by mě to bolelo mnohem víc.

Neměl jste teď být na vrcholu hokejové kariéry? Vyrůstal jste s Davidem Kämpfem, který je v NHL.
Na extraligu bych neměl. Pokud bych hrál druhou ligu a bral dvacet třicet tisíc korun měsíčně, nevyplatí se mi to. V tom případě jsem rád, že dělám, co dělám. První liga by byla na pováženou, ale věnoval bych se tomu, co mě baví víc než práce. Stalo se, už jsem s tím nějak smířený.

Vraťte se o deset let. Jak zpětně hodnotíte to, co jste provedl?
Byla to pí*ovina. Teď se na to koukám jinak. Absolutně jsem nevěděl, jaká je síla internetu. Video jsem na něj dal a během pár dní bylo úplně všude. Vůbec mě nenapadlo, že by se to mohlo stát z videa, které natočí nějaký Jäger. Že najednou bude známý po celé republice, po Evropě, po světě. Tátovi psali lidi i z Ameriky. Viděli to v televizi a ozvali se mu. No, lituju toho, co vám mám říkat. Ale jsou horší věci… dají se udělat a zveřejnit horší videa. Jako teď zápasník MMA Tadeáš Růžička, který si natáčel bezvládného pána na zemi. Myslím, že nejsem zm* d jako on.

Jaké pohnutky k natočení tátova „kartáče“ v hokejové šatně jste vy a váš tým měli?
Tátu známe, věděli jsme, jaký je. A že my jsme blbci. Bylo nám jasné, co přijde. Pojeb, co jsme dostali na videu, nebyl první ani poslední. A já ho zveřejnil, aby se lidi zasmáli. Ne aby tátu vyhodili a já měl průser. Přišlo mi vtipný, jak tam táta řve různé srandovní hlášky. Bohužel mě v tom věku nenapadlo, že ani takové věci se nemají dávat ven.

Táta je přísný a cholerik. Nechtěl jste se mu za něco mstít?
Vůbec! Já nemám v čem. To je pan Trenér, přivedl mě k hokeji. Co se stalo, byla blbost, co se stát neměla. Táta ví, že jsem ho nechtěl ponížit. Ani aby ho vyhodili.

Co bylo rozbuškou k jeho ohnivému monologu?
Vedle v Chomutově se hrála extraliga juniorů, horší kluci byli v první lize v Klášterci. My tabulku vedli a bylo období maturáků a večírků. A nám bylo osmnáct až dvacet let. V pět ráno jsme ještě seděli na baru, za hodinu byl sraz na zimáku a jelo se na zápas. Někteří vůbec nepřišli, jiní pod parou, další zvraceli, zapomněli si brusle. Hrozný. Přijeli jsme do Klatov a se sestavou, která nastoupila, jsme dostali nášup. Táta tam zrovna nemohl být, byl v práci, takže jel jeho asík (asistent). Předal mu informace, jak zápas probíhal, proto přišel ten výplach.

Veřejnost se zastala táty a vám nadávala. Přijal jste to?
Bylo to naprosto adekvátní! Táta po nás jen chtěl výsledky.

Trenér z kauzy Klášterec: Kdo neustojí ostré výrazy v kabině, ať hraje na flétnu

Byli jste kvítka?
Když hrajete v Chomutově extraligu, máte větší morálku, trénujete dvakrát třikrát denně, rehábka. V Klášterci jednou denně od sedmi nebo devíti a bylo hotovo. Pak byl pátek, sobota, šel ses zabavit. Ano, byli jsme kvítka.

Co se dělo u vás doma, když vaši klukovinu řešil celý svět?
Doma to nešlo. Zvedl jsem křídla, opustil dům a šel do světa. Sám.

Dobrovolně?
Táta mi neřekl, sbal se a vypadni. Táta odešel od juniorky a u áčka ho nechali. Pak snad byly problémy se sponzory, že odcházejí z Klášterce. Pokud vím, nedali na vybranou: buď tam budou oni, nebo Jäger. Takže Jäger šel do pr*ele. A od té doby, co se to stalo, se tam hraje kraj. Nemůžou se posunout do druhé ligy. Myslím, že udělali chybu, když tátu vyhodili. Kde byl on, vyhrával. I do baráže o první ligu se s Kláštercem dostal. Když tam byl táta, chodili lidi, měli peníze, kluci hokejky, teď si musí výstroj horko těžko shánět.

A ta jeho první reakce?
Byl na mě nas*aný. Kdo by nebyl. Já si udělat syna, on ztropit tohle a já přijít o práci a ještě budu nedobrovolně mediálně známý, taky bych nadával. Táta ví, že tohle nebylo v úmyslu, řekl mi, že jsem vocas, ale furt jsem jeho syn. Je to mezi námi v pohodě, máme se rádi.

Kauzu propírala všechna média, zde titulky z MF DNES a iDNES.cz.

Padla tehdy i facka?
Několikrát, ale ne kvůli tomuhle. Kvůli jinému chování. A vždy oprávněně. Za něco, co jsem udělat neměl. Výchovná facka je normální.

Byl jste problémové dítě?
Nikoho jsem nezabil. Párkrát jsem rozbil nějakou výlohu ve škole, popral se s cikánem, ale nic trestného. Jsou hodnější děti, ale i horší. Já jsem byl střed.

Proč jste po zmiňovaném videu skončil v Klášterci i vy?
Řekl jsem, že pokud tam nebude táta, tak ani já. Když tátu vyhodili, já odjížděl na tréninky a on seděl doma. A ten jeho výraz byl hrozný. Jdu někam, kde měl být i on, ale kvůli mně tam nemůže. To bylo na ho* no.

Proto jste odešel i z domova?
Když už táta nezůstal ani u áčka a pořád byl jen doma, sbalil jsem se a odešel. Bylo mi ho líto. Že kvůli mně nemůže dělat, co má rád. On je do hokeje blázen, dělal by ho i zadarmo. Je celý život na zimáku.

Teď je váš vztah zase v normálu?
Trvalo to nějaký čas, ale teď jsme úplně v pohodě. Sem tam, jednou dvakrát ročně, si rýpne. A já mlčím, radši neodpovídám, nic neříkám. Jsem rád, že se na to zapomnělo. I když se stane, že občas si na mě lidi ještě ukážou, že to jsem já, který to natočil.

Odvolaný trenér Klášterce: Je to podpásovka, že se mě v klubu nezastali

Táhlo se to s vámi?
První dva roky byly hrozné. To jsem mohl jít natankovat v jakékoliv pr* eli a ženská, kterou jsem v životě neviděl, mě poznala. Nadávala. A nejen ona. Dokonce i v Praze si na mě lidi ukazovali.

Stala se z vás „celebrita“.
Každej chce bejt slavnej, proslavit se, ale ne kurnik takhle. Když se to tehdy objevilo v televizi v hlavním vysílacím čase, říkal jsem si: Ty vole! To jsem si poprvé uvědomil, že to je průser. Já vůbec nevěděl, co se z videa může stát, jaký má internet dosah. Jeden den něco vypustíte, druhý je to až v Americe.

Ovlivnilo to i vaši kariéru?
Samozřejmě. Proto jsem tam, kde jsem, a neživím se tím, co by mě bavilo mnohem víc. Možná bych se uchytil v první lize, to se zeptejte mého táty. Já můžu mít nějaké ego, ale on by to posoudil líp.

Když jsou v jednom týmu táta a syn, může to dělat zlou krev, kdekdo vám předhazuje protekci. Nechtěl jste se tím videem před spoluhráči ukázat?
Vůbec. Táta na mě řval úplně stejně, možná i víc než na ně. O mě lámal hokejky, na ně jen zvyšoval hlas. Já dostal na ledě, v šatně a ještě doma. Neříkám tomu protekce, spíš smůla. Na kluky trenér zařve na ledě, v kabině a hotovo. Já s trenérem musel domů a žít s ním. Kdykoliv se něco stalo nebo jsem něco podělal, musel jsem to poslouchat pořád.

Michal Jäger, bývalý hokejista Klášterce.

Jeho vyhazov vedení klubu vysvětlovalo tím, že trenér nesmí své svěřence degradovat na výkaly. S tím nesouhlasíte?
Přijde mi vtipný, co řekli pánové z vedení. Ale ať si říkají, co chtějí, ve finále udělali chybu, že tátu vyhodili. Mohli hrát minimálně o soutěž výš, než v jaké jsou teď.

Hrubší slovník pro vás tehdy asi nebyl nic nepoznaného.
Vždyť nám bylo osmnáct. Bráchovi je čtrnáct a mluví minimálně stejně jako my v osmnácti. Nebo i mnohem hůř. To je prostě kabina. Vulgární slova jsou na denním pořádku. A úplně všude. Je jedno, jestli je to hokej, fotbal nebo jiný sport. Samozřejmě, když budete mít na tréninku rodiče, kouč nebude řvát sprostě. Ale jak se zavřou dveře kabiny, dostanete výplach. Padají kosočtverce, všechno. Je to úplně normální.

Takže je spíš chyba, když se kolem dětí chodí v rukavičkách?
Nemají pak respekt, jaký by měly mít. Místo aby maminka poslala čtrnáctiletého kluka hrát hokej, chce se o něj starat. Já bych bráchu poslal rovnou do světa, ale máma se o něj pořád bojí. Děti dneska nejsou samostatné, mobily jsou hrozný problém. Brácha přijde z tréninku, ale už nedělá nic navíc jako třeba David Kämpf, s nímž jsem hrával. Hraje Fortnite nebo NHL na Playstationu. Já takové věci neměl, radši jsem chodil ven zahrát si benďák. Ale dětem můžete říkat, co chcete. Učte se, nebo budete blbý, budete mít takový a takový život. Stejně si to udělají podle sebe. Vzbudí se, pustí si vyje*anou hru, TikTok a tak pořád dokola.

Zahrajete si ještě hokej alespoň pro radost?
Dvakrát za čtrnáct dnů, když přijedu z pracovního turnusu, se jdu v Chomutově zapotit s gardou, hokej mám rád. Plus ještě do toho táta je v Plzni, občas tam naskočím do nějakého zápasu v pralesní lize.

Michal Jäger mladší v dresu hokejových Příkosic hraje i se svým strýcem.

Váš táta tam trénuje?
Odstěhovali se. Kvůli bráchovi, který je o čtrnáct let mladší než já a je šikovný. Táta pochází z Plzně, je tam doma, na sever přišel na vojnu a už zůstal. Nešel teď do neznáma. Vzal s sebou i mamku. Oba si našli práci, jsou tam dva roky. Na druhou stranu brácha končí základku a má pár nabídek, tak se rozhodují. Táta v Plzni trénuje devátou třídu a dorost.

Jste v kontaktu s bývalými spoluhráči z Klášterce? Dotáhl to někdo z nich v hokeji výš?
Myslím, že ne. Nejsem v kontaktu se všemi. O pár lidech, co byli dobří, vím, že hrají za áčko Klášterce přebor. Je tam jedna lajna z našeho bývalého týmu. Výš asi nikdo nehraje.

To váš spoluhráč z Chomutova David Kämpf válí v NHL.
Já s ním vyrůstal, i s Ondrou Kašem. Viděl jsem, co dělají jinak, ten rozdíl dělá profíka. Není to jen o tom, že přijdeš domů, hodíš bágl do rohu a máš vystaráno. Ano, můžeš to tak dělat, pokud od toho nic nečekáš. Pokud se tím chceš živit a baví tě to, musíš pracovat i doma. A mít režim. Nejde přijít po tréninku domů, dát si pivko, kolu, brambůrky a čekat, že druhý den uděláš super výkon. Chtěl bych, aby brácha byl jako oni. Aby neudělal tu samou chybu jako já, aby pracoval víc, aby to dotáhl výš než já.

Jde to i bez podobných kartáčů, co jste dostali od vašeho táty?
Nevěřím tomu. Trenér na hráče nemůže mluvit stylem: Prosím tě, mohl bys přidat, budeš tak hodný, támhle ti ujíždí soupeř? Musí na něj řvát, být přísný, takový má být trenér. To může být i u šachů. Když po vás chce výsledky, šlape vám na záda. Samozřejmě ne v sedmi letech, ale od patnácti je to normální slovník.