Článek
Když v únoru 1998 na zimních olympijských hrách čeští hokejisté vyhráli zlatou medaili, národ šílel nadšením. Oprávněně. Na tomto turnaji se poprvé sešli nejlepší hokejisté planety, aby bojovali o olympijské medaile. V dresu Kanady hrál nejlepší hokejista všech dob Wayne Gretzky, ale těch hvězd bylo v několika týmech požehnaně. U Kanaďanů, Rusů, Američanů, Švédů i Finů. U Čechů méně, polovinu týmu tvořili hráči z extraligy. Cestu k vítězství měli navíc tu nejtěžší možnou, v play off narazili na ty nejtěžší soupeře. Ve čtvrtfinále na nabušené Američany, v semifinále na největšího favorita Kanadu a ve finále na Rusko s tehdy skvělým Pavlem Burem. Významnou roli v českém týmu hrál právě Jaromír Jágr. V té době už hvězda NHL, kdy s Pittsburghem Penguins vyhrál dva Stanley Cupy v roce 1991 a 1992. Mezi lety 1998 a 2001 získal čtyřikrát Art Ross Trophy pro nejproduktivějšího hráče NHL. Byl tehdy mnohými považován za nejlepšího hokejistu světa.
I v Česku jeho popularita byla vysoká, zvláště když pak v roce 2005 i se zlomeným malíčkem dovedl ve Vídni český tým k titulu mistrů světa. Což překvapivě zopakoval s podceňovaným českým týmem na mistrovství světa v Německu v roce 2010. Když se však po čase vrátil do svého Kladna, kde je i v 52 letech hrajícím majitelem, začala jeho popularitu postupně upadat, ba objevila se i výrazná kritika. Nemyslím teď ani tak skutečnost, že Kladno se každý rok strachuje o svoji extraligovou příslušnost a i letos nehraje vůbec dobře. Přesněji řečeno špatně a je poslední. Což se kladenským fanouškům pochopitelně nelíbí a kritizují Jaromíra Jágra za vedení klubu. To je logické a dá se to pochopit. I když tady hraje asi nejvýznamnější roli finanční faktor. Jágr je sice bohatý člověk, ale není to nějaký oligarcha. A už vůbec ne prosperující fabrika. Takže rozpočet Kladna bude asi patřit k těm nejnižším v extralize.
Dvě strany téže kádrovací mince
Spíš mi jde o takovou tu kritiku kádrovací, kterou vidíme na sociálních sítích i v souvislosti s válkou na Ukrajině. Jágr si například dovolil jako šéf klubu podepsat slovenského gólmana Júliuse Hudáčka, který předtím hrál KHL. Sice za kazachstánskou Astanu, ale přesto v soutěži, kde je drtivá většina týmů ruská. Hned byl Jágr ten špatný a dostával různé nálepky a řada lidí mu na sociálních sítích spílala, jak je dnes módním zvykem. I když uznávám, že to nebylo nejšťastnější rozhodnutí. Hudáček v Česku neprošel a odešel do německé ligy.
A tím se dostávám k další hokejové legendě Dominiku Haškovi, abych ukázal druhou stranu téže kádrovací mince. Bez Dominika Haška bychom Nagano nevyhráli. On byl tou nejklíčovější postavou. Určitě to byl nejlepší hokejový gólman své doby a dle mého subjektivního mínění nejlepší brankář všech dob. Dnes je asi největším a nejznámějším kritikem účasti ruských sportovců na olympiádě, ale nelíbí se mu ani to, že Rusové hrají v NHL. Má to prostě takto vyostřené a někdo jiný to takto ostře nevidí. Já ho svým způsobem chápu, i pro mě bylo obrovským šokem, když Putinovo Rusko v únoru před dvěma lety napadlo s vojenskou agresí sousední Ukrajinu a začalo bombardovat a střílet na lidi, kteří mluví buď velmi podobnou, či dokonce úplně stejnou řečí.
V nedávném televizním rozhovoru Hašek upřesnil, že není úplně proti účasti ruských sportovců na vrcholných soutěžích či NHL, jen se musí distancovat od ruského režimu a jeho počínání na Ukrajině. Což se lehce řekne, ale těžko udělá. Předpokládám, že řada ruských sportovců - zvláště hokejistů a tenistů - kteří působí na Západě, proti té válce i Putinovi jsou. Ale kdo by si risknul kritiku režimu, když jeho političtí oponenti tam umírají jak na běžícím páse a je to v tomto směru horší i než za takového Brežněva. Mají doma příbuzné, nechtějí jim dělat těžkosti, a tak raději mlčí. To by si měl Hašek uvědomit. Ale zase si nezaslouží tu vlnu ostouzení a urážek z druhé strany názorového spektra. Zvláště úsměvné a intelektuálně povadlé je vyčítat mu, že v Rusku, v KHL, hrál, respektive chytal. Ale dávno před ruskou agresí na Ukrajině. Což je ten podstatný a klíčový fakt. Je pro mě zarážející, že tohle někdo nechápe.
Je smutné, jak obě skupiny do sebe takto šijí. Nyní aktuálně se v tom bohužel předhánějí někteří vládní či provládní představitelé a jejich příznivci, kteří každého, kdo protestuje proti této velmi nepopulární vládě, označují za proruského dezoláta. Třeba v případě zemědělců, kteří přitom protestují po celé Evropě. Což je také dosti intelektuálně slabé. Ale to jsem odbočil od Jágra a Haška. Jsou to lidé, kteří ve svém oboru něco dokázali. A to i ze světového pohledu. Neměli bychom na to v pěně a vřavě dní zapomínat. Takových legend zas až tolik nemáme. Vážíme si jich dostatečně?
