Jan Hrušínský: Dvacet let v Evropské unii

Lednové vzestupy a pády podle principála Divadla Na Jezerce

1. května 2004 jsme se stali členy Evropské unie. Splnil se tím sen mnoha generací. Česká republika se vzdálila Moskvě a zapojila se do struktur vysněného Západu. Jsme členy EU a NATO.

Tomuto kroku předcházelo referendum neboli všelidové hlasování, ve kterém se 77,33 % voličů vyslovilo pro náš vstup do EU se všemi závazky a výhodami, které z této skutečnosti vyplývají. Tedy i k povinnosti připravit zemi na vstup do eurozóny a k přijetí eura. To se mělo stát v roce 2010. ČNB tehdy dokonce už přestala tisknout české bankovky a vše nasvědčovalo tomu, že výsledek referenda bude naplněn. Slováci v té době už euro měli. Je dějinným paradoxem, že k tomu všemu nás svým podpisem zavázal Václav Klaus, který od té chvíle nevynechal jedinou příležitost, aby v očích veřejnosti EU zpochybnil. Tentýž Klaus nese podle mého názoru i hlavní vinu za nedodržení našeho závazku přijmout euro, o čemž v referendu rozhodlo zmíněných 77,33 % voličů. Klaus tedy může za nedodržení výsledků celostátního všelidového hlasování. Stejným paradoxem je, že tentýž Klaus nyní volá po dalším referendu, ve kterém by voliči měli znovu hlasovat o přijetí eura. Znamená to, že by Češi měli vždy hlasovat tak dlouho, dokud nedojdou k výsledku, se kterým bude VK spokojen? Hloupost, že?

Podobné pokrytectví předvádí expremiér Andrej Babiš, který hlasitě bojuje proti euru, se kterým sám v EU čile obchoduje. Je také paradoxem, že tento Babiš je vyšetřován francouzskou policií pro podezření z daňových úniků tam, kde se platí eurem, stejně jako je vyšetřován a v Praze i souzen ze stejného zločinu a ze zneužití evropských dotací převedených na koruny. Babiš jako vrchní demagog české politiky nyní bojuje za českou korunu. Za tu korunu, kterou k nám kdysi zavedl císař František Josef I. Kolik dalších podobně vlasteneckých parlamentních řečníků, chlubících se nikoli myšlenkovým obsahem, ale délkou svých projevů, urputně bojuje za udržení této rakousko-uherské měny! Pomník největšího českého vojevůdce maršála Radeckého z Radče na Malostranském náměstí nechtějí. K tomu se „vlastenci“ nehlásí. Ale k rakouské koruně ANO. A nejen oni, ale i naši dva exprezidenti a jejich pohrobci, kteří se v politice stále vyskytují. Ekonomické argumenty proti euru nemají, jen nesnesou, že se země jeho přijetím ještě víc připoutá k Západu a snad už navždy se tím vzdálí vlivu Moskvy. Možná i vlivu jejich řídících orgánů v někdejší KGB? Budou se soudruzi Jakunin a Putin zlobit? Asi budou. Kdo ví? Už aby to bylo.

Abych nikomu nekřivdil, skvělou práci odvádí celá řada současných politiků. Když je řeč o našem dvacetiletém členství v EU, je třeba zmínit skvělého ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka, ministra zahraničí Jana Lipavského, Janu Černochovou a její snahu o aktivní zapojení české armády do západních struktur. Nemusíte se mnou souhlasit, ale smlouva o zakoupení a provozu stíhaček páté generace F-35 si zaslouží potlesk, protože zajišťuje obranyschopnost České republiky na desítky let dopředu.

Odvahu českých politiků je třeba ocenit vždycky. Nebývá častá. Stupňující se zuřivost estébáků a exkomunistů exhibujících v parlamentu a v televizních debatách je důkazem správnosti těchto rozhodnutí. Je třeba chválit a zmínit i mnoho úředníků, kteří nás zastupují v EU a v NATO. Líbí se mi, jak konzistentně proevropsky a pročesky hlasují mnozí naši europoslanci. Líbí se mi jasný a pevný postoj prezidenta Petra Pavla. Naopak mě často mrzí shodné bruselské hlasování jedné vládní strany s SPD, s Babišem a komunistkou Konečnou. Proboha, proč?

Nevypočítávám výhody dvacetiletého členství v EU, protože jsou zřejmé. Stejně jako výhody eura. Pojďme do toho. Vždyť nás k tomu Václav Klaus zavázal už v roce 2004.

Pro Neovlivní.cz Jan Hrušínský, principál Divadla Na Jezerce, 24. ledna 2024

Zdroj náhledové foto: Divadlo Na Jezerce