RECENZE: Sólové desce Mika Marse z Mötley Crüe scházejí silnější melodie

Věc má se tak, že Micka Marse již dlouhá léta sužuje Bechtěrevova nemoc, což je bolestivá choroba páteřních obratlů. Zdravotní problémy s ní spojené mu nedovolovaly věnovat se na plný úvazek koncertování s Mötley Crüe. Aktivity spojené s kapelou hodlal omezit na případnou studiovou práci a skládání nového materiálu, na což pánové Nikki Sixx, Vince Neil a Tommy Lee zareagovali tím, že kytaristovi snížili původní 25% podíl na honorářích na pět procent a zamávali mu na rozloučenou.

U soudu, kde se případ projednával, pak ještě šéf kapely, baskytarista Nikki Sixx, zpochybňoval Marsovy hráčské schopnosti. Jeho bývalý kytarový parťák na to konto podotkl, že je velmi kuriózní slyšet kritiku na hraní od člověka, který na proběhlém turné Mötley Crüe nezahrál ani notu. Mars tak narážel na kuloárově zvěsti, podle nichž Sixx a zpěvák Vince Neil na koncertech používají předtočené stopy.

Ať už je v tomto punktu pravda jakákoliv, v loňském roce se Mötley Crüe v pražských Letňanech představili v nové koncertní sestavě – Micka Marse nahradil John 5 z ansámblu Marilyna Mansona – a odpadlík Mars před několika dny vydal zmíněné sólové album.

Kytary nahrál společně s Paulem Taylorem, který působil například ve skupině Winger nebo v doprovodné kapele Alice Coopera, zpěv obstaral Jacob Bunton a za bicí usedl Ray Luzier z nu-metalových Korn.

Výslednou desetiskladbovou nahrávkou tak Mars háže na stůl protiargument na všechny pochyby, zda by jeho angažmá bylo současným Mötley Crüe ku prospěchu.

The Other Side Of Mars 65 % Mick Mars

Pokud jde o instrumentální schopnosti, není sebemenších pochyb. Mick Mars je poctivý tahoun, jeho hra vychází z blues a spíš než na sólové ornamenty se soustředí na poctivé, nosné riffy. The Other Side Of Mars svým způsobem navazuje na bezejmennou desku Mötley Crüe z roku 1994, kde se kapela s dočasným novým zpěvákem Johnem Corabim vzepjala k životnímu výkonu. Natočila tvrdou, moderně znějící nahrávku, která ale zoufale propadla, protože nezněla jako ten rozjuchaný pop metal z předchozích desek.

I Marsova sólovka je tvrdší a temnější než tvorba jeho dnes už zřejmě definitivně bývalé domovské kapely, viz třeba apokalypticky znějící skladbu Kiling Bread. I balady jako Alone v sobě mají osten smutku a pochybností.

Na druhé straně je ale třeba přiznat, že ačkoliv Marsova deska vzbuzuje sympatie, díky masivnímu a přitom průzračnému a čitelnému zvuku se velmi dobře poslouchá, k bezvýhradnému přijetí scházejí silnější melodické nápady.

Album tak trochu splývá a vlastně jediné, co písničky dokáže oddělit od sebe, je změna tempa. Ať je Marsův někdejší kumpán Nikki Sixx jakýkoliv, byl to právě on, kdo dokázal přijít s hitovým nápěvem. Takhle se Mars musí spolehnout na fortel svůj a svých spoluhráčů a refrény tahá z paty. Jako třeba v riffově nařezané Right Side Of Wrong.

The Other Side Of Mars je rozhodně kvalitní rocková nahrávka a je moc dobře, že ji Mick Mars zrealizoval, evidentně bez jakýchkoliv ústupků, čistě podle vlastních představ. Míček je nyní na straně Mötley Crüe.