Článek
Ano, je to příběh Nicholase Wintona, který právem získal od anglické královny Alžběty titul Sir.
Mladý londýnský makléř přijíždí pár týdnů po Mnichovské dohodě v roce 1938 do Prahy, kde se setká s židovskými rodinami, které sem uprchly před nacisty a žijí ve velmi špatných podmínkách. Mezi nimi je celá řada dětí, což ho nenechává chladným, rozhodne se jim pomoci a vypravit vlaky do Británie. I přes značné byrokratické překážky, které by jiného odradily a i on sám musí přesvědčovat své okolí, že to půjde. Vydatně mu však v Londýně v boji s byrokratickým šimlem pomáhá jeho matka Babette, jež je židovskou emigrantkou z Německa, a také Doreen Warrinerová, vedoucí pražské kanceláře Britského výboru pro uprchlíky z Československa, či Trevor Chadwick. A i další. Shánějí pěstounské rodiny, peníze na požadovanou kauci 50 liber za každé dítě.
Zachránil 669 dětí před koncentračními tábory
První vlak s dvacítkou dětí byl vypraven 14. března 1939, poslední úspěšný 2. srpna 1939. Celkem s nimi dojelo 669 dětí, kterým hrozila smrt v koncentračních táborech. Závodí s časem, neví, jak dlouho budou otevřené hranice. Tuší, že nastane čas, když už to nepůjde. Tím dnem se stane 1. září 1939, kdy oficiálně vypukla druhá světová válka. V našem příběhu to má tragický dopad v tom, že v posledním vypraveném vlaku na pražském hlavním nádraží už sedí 250 dětí připravených k odjezdu. Ale už neodjedou. Pravděpodobně většina z nich válku nepřežila. Což si pak Winton vyčítal. I když udělal pro záchranu dětí maximum.
Do toho jsou ve filmu střihy do konce osmdesátých let. Vidíme jeho kancelář obsypanou papíry. Manželka po něm chce, aby uklidil a nepotřebné vyhodil. Při tom narazí na aktovku, v nichž jsou dokumenty z jeho pražského období, kdy organizoval vlaky s dětmi. Jsou v nich i jejich fotografie a jména. Uvažuje, co s dokumenty udělá. Nakonec se dostanou k historičce Betty Maxwellové. Tu rozsah pomoci, dosud utajované před světem, velice překvapí. A protože její manžel je Robert Maxwell, novinář, tiskový magnát, pocházející z území prvorepublikového Československa (z Podkarpatské Rusi) s rusínsko židovskými kořeny, medializace příběhu je zaručena.
Winton je pozván do pořadu That´s Life!, který připravují v BBC. Posadí ho doprostřed první řady a zveřejní jeho příběh. Už v prvním díle vedle něj sedí jedno ze zachráněných dětí, v tom dalším - kam už přijíždí i s manželkou - je publikum tvořeno jen z „jeho“ dětí, které až do této doby nevěděly, kdo je vlastně zachránil. Když moderátorka na konci pořadu zahlásí: „Je tu někdo, kdo vděčí za svůj život Nicholasi Wintonovi?“ a všichni vstanou, je to velice dojemná scéna.
Skvělý (nejen) Anthony Hopkins
Film má příznivé recenze, chválen je - a oprávněně - výkon Anthonyho Hopkinse v hlavní roli. I když Johnny Flynn, který Wintona představuje jako mladého, je také skvělý. A návštěvnost? Do kina chodím pravidelně a dost často je kino poloprázdné. Což ovšem vůbec nebyl případ tohoto filmu. Pro českého diváka je zajímavé, že se v něm mluví i česky a zahlédne i české herce či herečky.
Není to první film o Nicholasi Wintonovi. V roce 1999 natočil na základě jeho životního příběhu režisér Mikuláš Mináč film s názvem Všichni jeho blízcí, poté v roce 2002 vznikl dokument Síla lidskosti - Nicholas Winton a do třetice v roce 2011 film Nickyho rodina. Nejnovější film Jeden život rozhodně stojí za zhlédnutí. Na ČSFD (československé filmové databázi), kde se ukazují nálady filmové veřejnosti, má vysoce nadprůměrné hodnocení 88 procent. A já toto nadprůměrné hodnocení sdílím. I díky tomu úžasnému a dojemnému příběhu skromného hrdiny.
